Germinie Lacerteusova: Román služky
Edmont de Goncourt , Jules de Goncourt
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1898 , Josef PelclOriginální název:
Germinie Lacerteux, 1865
více info...
Přidat komentář
Naturalizmus je všedný, každodenný život, zvečnený na papieri.
Hoci sa najskôr javí ako nuda, nakoniec sa v ňom zjaví iskra a prinúti vás zamilovať si ho, aj keď sú jeho myšlienky a vety rovnako... "nudné".
Ukazuje davy ľudí, ale len pár z nich si zaslúži pomenovanie Človek.
Jedna z mnohých, Germinie, miluje a chce byť rovnako milovaná.
Narazí na pár jedincov s rovnako ťažkým osudom, ktorí ju napriek tomu nedokážu dostatočne ľúbiť.
Svet je príliš krutý a ju ponorí na najhlbšie dno, odkiaľ nie je cesty späť.
Zabije ju a ona zomrie s hrôzou na tvári, ale so stále rovnako veľkou túžbou v srdci.
Germinie bola Človek.
Prejdú desaťročia a situácia sa opakuje dookola, dookola...
A ja sa pýtam sám seba, ako mohli dvaja bratia tak harmonicky a silne ukázať krutosť sveta.
Naturalizmus je krásny a nadčasový.
Škoda, že nedokážem vyjadriť všetky moje pocity z čítania...
Germinie Lacerteuxová, román o životě služky v devatenáctém století, při jehož četbě jsem si uvědomil, že by vlastně postačilo změnit jen některé podrobnosti, jako občasné projetí fiakru nebo hrozba vyhození ze školy za prohlížení nemravných časopisů, a celý příběh by se mohl odehrávat v dnešní době.
Germinie Lacerteuxová, to, co cítí, čím trpí, co jí trápí, je v myslích lidí trvalé a věčné. Lidé stále milují, stále žárlí, stále mají výčitky svědomí...
Germinie Lacerteuxová, celý smutek a neštěstí jejího života pochází z absence Lásky. Lásky, které by se Germinie celá obětovala, ovšem to samé na oplátku vyžaduje ona. Dává vše a požaduje vše. Chce milovat celým svým srdcem a zároveň celá zaplnit srdce milovaného. Taková láska je ovšem nemožná. Vždyť ani slečna de Varandeuil nemá v srdci jen ji, ani Jupillon jí nikdy nemiloval, ani s Gautruchem nezažila absolutní oddanost jednoho druhému.
Germinie Lacerteuxová, ubohá služka, snící naivní sen o lásce, Germinie Lacerteuxová, žena, která zároveň miluje a nenávidí, Germinie Lacerteuxová, no nezní to jméno v uších nádherně? A přitom zároveň trhaně smutně.
Tolik poezie v naturalismu už nikdy nebude. Příběh dvou zcela odlišných žen, kterým druzí odnesli ze života to dobré a na hromádce jim zbylo jen haraburdí, o které se mohou pořezat. Paní, která navzdory literárnímu klišé nevyrostla z ošklivého kachňátka do krásné labuti, očekává již jen smrt, smířena s tím, že její milovaní neprojeví nikdy tolik zájmu o její osobu, aby si vůbec všimli, že tu s nimi již žije tak dlouho. A služka, snad krásná, snad nevinná, které život hned na začátku zajede pod sukni a když se brání dostane políček, tahle služka sní svůj sen o štěstí a nechce z něj být probuzena. Stárnou a jsou stále zoufalejší. "Vášně se do ní vracely jako duchové do pustého domu," píší bratři Goncourtové a Germinie se vydává do ulice prohlížet si výlohy a krásu.
Vždycky jsem si chtěl přečíst něco od autorů, po kterých je pojmenována nejprestižnější francouzská literární cena, Prix Goncourt... Bratři Edmond de Goncourt (1822–1896) a Jules de Goncourt (1830–1870) napsali společně od roku 1850 až do Julesovy předčasné smrti několik kulturně-historických prací a šest románů; Edmond pak sám pokračoval v jejich deníku a napsal další čtyři romány. Založil Académie Goncourt, která začala fungovat v roce 1900 a od roku 1903 uděluje Goncourtovu cenu. Asi nejznámějším společným románem bratří Goncourtových je Germinie Lacerteuxová (1865). Děj krátkého románu o smutném životě jedné služky a jejím pádu až na dno je inspirován skutečnou služkou Goncourtových Rosou, po jejíž smrti bratři zjistili, že vedla dvojí život, s milencem měla dvě děti a okrádala své pány.
Germinie slouží v Paříži u slečny de Varandeuil, staré panny dobrého srdce, která si v životě také užila své, především se sobeckým otcem. Slečna k Germinii přilne jako k dceři a vůbec netuší, že její pracovitá služka vede druhý tajný život, beznadějně zamilovaná do mladíka, který ji jen využívá spolu se svojí matkou. Germinie se kvůli němu dostává do dluhů, začne i pít, když prozře, najde si jiného milence, ale na prvního nemůže zapomenout. Pak ji posedne nymfomanie, jindy zase naprostá apatie a lhostejnost ke všemu. Jenže podobný život může vést jen k naprostému dnu a jaký je to pak pro slečnu šok, když zjistí o Germinii pravdu...
Román bez sentimentu a pravdivě líčí mravní i fyzický úpadek pařížské služebné a připravil cestu francouzskému naturalismu. Na typ "klinické studie" okamžitě navázal Émile Zola svojí Terezou Raquinovou (1867) a dalšími díly, zejména Zabijákem (1877).