Gítáňdžali

19.03.2019

Gítándžali - sbírka duchovní poezie - v překladu Oběť písní - překlenutí myšlenkových proudů Východu a Západu ...

Verše plné pokory, smíru a lásky - stopy indické filosofie ...

Kde duch je bez bázně a hlava vztyčená

Kde vědění je svobodné

Kde slova vycházejí z hlubin pravdy ....

Hroužím se v hlubinu oceánu tvarů, doufaje nalézt dokonalou perlu beztvárna ...

Klid, soustředění a naslouchání - to si nositel Nobelovy ceny bezesporu zaslouží ...

20.02.2019

Komentovat tuhle knihu, to je něco na hranici troufalosti a rouhání... :)
Když v roce 1912 slavný bengálský, ale ve světě ještě nepříliš známý básník předložil výběr ze svých několika sbírek anglickému básníkovi a příteli W. B. Yeatsovi, začaly se věci dávat do pohybu. Rok nato byla Thákurovi udělena Nobelova cena, a kniha se tak stala známou po celém světě.
Když jsem se do ní začítal, cítil jsem tu obrovskou vzdálenost mezi naší zemí a indickým subkontinentem a delší dobu jsem si musel "zvykat" na autorovo pojetí vyznávání té nejčistší lásky. Se srdcem na dlani ... Indii jsem dvakrát navštívil, četl jsem už předtím další Thákurovy knížky, krásná je třeba novelka Poslední báseň... Obé, jak Indie, tak tvorba R. Thákura, jsou jedinečné ...
Citát:
"Domníval jsem se, že snad má pouť už dospěla ke konci všeho, co se mělo stát; --- Co to však dnes vidím? Jaká to nevyčerpatelná božská hra! Jaká svěžest proudí pod povrchem věcí! Sotva zemřel v ústech starý jazyk, ze srdce vytryskl nový zpěv; sotva skončila stará cesta, už mě vedeš do nových krajů."

14.01.2018

Tuto sbírku už jsem četla před lety a naprosto mne okouzlila. Stále ji mám po ruce a občas nahlédnu. Je to kniha a autor mého srdce.
Nedivím se, že za Gítándžalí Thákur dostal v roce 1913 Nobelovu cenu. Nádhera. Něco tak čistého, prostého a opravdového je vzácný úkaz. I když se autor neustále obrací jakoby k bohu, je víc myšlen princip, podstata života, vesmír.
A jak už psal rossx o příspěvek níže, překlad F. Baleje je nejlepší:

"Touhy mé jsou mnohé a žalostné je volání mé, ale tys mne vždy zachránil tvrdým odmítnutím; přísné to milosrdenství protkalo život můj skrz na skrz.
Den za dnem činíš mne hodným prostých velikých darů, které jsi mi dal bez prošení - té oblohy a toho světla, těla a života a duše, zachraňuješ mne z nebezpečí touhy po příliš mnohém."
Za mne nejkrásnější básně vůbec.