Giuseppe Verdi

05.05.2021

O tom, že má povědomost o klasické hudbě rovná se barbarství, může svědčit, že Verdiho jsem z jakéhosi důvodu stavěl do starší doby, než 19. století. Snad za to může jeho spojení se zhudebněním několik Shakespearových her. Verdi byl respektu hodný i jako člověk jedinec, což předkládá i sešitek z edice "Kdo je...". Zrozen v chudobě, celý život pronásledován osobními tragédiemi, hraničním vyčerpáním, zdravotními potížemi. Přesto byl jeho talent objeven v ranném mládí, dostal příležitost jej rozvinout a chopil se šance stát se světově uznávaným skladatelem. Člověk, který nezapomněl na poměry, z nichž vzešel. A který se zapsal nejen díly jako Aida, Othello nebo Requiem, ale jehož přičiněním vznikla nemocnice a nejeden mladý člověk jeho přičiněním mohl (a jistě udělal) rozvinout svůj talent vyšším studiem.

Dokonce v sešitku došlo na několik spojení s našimi luhy a háji. Při nejmenším tedy na dvě. Hned v první větě je zmínka o rodu Pallavicini, kteří nejen že měli středisko v rodišti Verdiho, ale jejich hrobku (bohužel dnes ve stavu smutném) naleznete v blízkosti Jemnice, neb byli posledními majiteli tamního panství. Druhá zmínka patří Tereze Stolzové, první protagonistce Aidy a oběti pomluv, které vinili ji a Verdiho z mileneckého poměru.