Gladiátor
Philipp Vandenberg
Gaius Vitellius přichází coby sedmnáctiletý mladík do císařského Říma a chce se živit jako kotlář. Je poprvé v cizině, odkázán pouze sám na sebe. Náhoda mu však přihraje do cesty Messalina, manželku císaře Claudia, které mu nabídne svou přízeň a rozhodne se z Vitellia udělat idol, gladiátora, o němž bude jednou hovořit celý svět. Na pozadí historické fresky zachycující život antické metropole v 1. století n.l., zákulisí krutého divadla v arénách, pletichy v císařském paláci, mezi senátory a obchodníky i pletky vznešených Římanů a drahých kurtizán, se odehrává příběh čisté, křehké lásky. Vitellius má mnoho ctitelek i řadu milostných vztahů, ale po celou dobu do provází opravdový cit ke krásné Rebece, židovské dívce, do níž se kdysi beznadějně zamiloval a která musela z Říma odejít s mnoha dalšími vyhnanými Židy. Kromě vlády Claudia a zvrhlé Messaliny zažívá Vitellius i výstřelky krvežíznivého Nerona, pronásledování křesťanů a požár Říma. Z někdejšího nesmělého mladíka se stává slavný gladiátor, ctihodný Říman a bohatý, sebevědomý muž. Osud však je neúprosný a tragická věštba se naplňuje...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
Der Gladiator, 1982
více info...
Přidat komentář
Antické příběhy a příběhy dávného - velikého Říma, mám ráda. Tady mi ovšem autor svým příběhem o gladiátorovi Vetelliusovi, moc nesedl.
Děj, dějová linka, je tak nějak zvláštně sešroubovaná... Téměř, až špatně uvěřitelná. Philipp Vandenberg se svým hrdinou, jeho city, boji, výzvami a i rozhodnutími, bohužel až fatálními..., skáče - přeskakuje v knize, jako ,,polní zajíček z meze na mez."
Je mi líto, ale tentokrát jsem z knihy a jejího čtení, moc nadšená nebyla.
Byl by to skvělý historický román, kdyby mi hlavní hrdina byl alespoň trošku sympatický. Ale knihu jsem přečetla tak rychle, že jsem si na něj nezvykla.
Knihy Philippa Vandenberga mám ráda a dobře se mi čtou. Pravda, má i lepší knihy, ale přesto jsem se u knihy odreagovala a ráda jsem se v příběhu opět toulala starým Římem za vlády Claudia a hříšné Messaliny. V dějové lince příběhu o gladiátorovi Vitelliovi se setkáváme také se zvrhlým Neronem, jsme svědky pronásledování křesťanů, pletichaření mocných, krutostí odehrávajících se nejenom v arénách a celkového morálního úpadku tehdejší společnosti.
Knihy z období Římské říše patří mezi mé oblíbené, ale Gladiátor od Philippa Vandeberga mně moc nebavil, hlavní postava Vitellius mi přišel nesympatický a dost naivní a já se při čtení potřebuju s postavou nějak ztotožnit, a nemusí to být ani klaďas, klidně to může být pěknej hajzl, ale musí mne zaujmout.
Gladiátor dobře mapuje starověký Řím jako společnost, hůř už na tom jsou samotné gladiátorské souboje. Děj mě velice bavil, takže se kniha četla snadno.
Miluji historické romány a starověký Řím, ale tohle je pro mě nudné a nedokázala jsem dočíst.
Není to špatné. Jen je trošku na škodu, že se zde popisují každému (doufám) známé události, takže velká překvapení nelze očekávat. No, a věštbu jsem pochopila ihned, kdy byla vyslovena. Takže dobrý průměr, ale stačí číst jedenkrát.
Román poskytuje náhled do života v římském impériu, konkrétně v jeho hlavním městě, v období prvního století po Kristu. Antiku jsem měl vždy moc rád, nicméně život v tomto období si člověk nesmí příliš romantizovat – jistě, rozkvět umění a věd, to se jí nemůže upřít (ve srovnání s temným středověkem). Jenže cena lidského života byla až pramalá a na vlastní kůži bych se mezi spodinou pohybovat nechtěl. Je vidět, že autor historii rozumí, a právě výše uvedené se mu povedlo moc pěkně ukázat na příkladu hlavního protagonisty – naprosto obyčejného člověka, který se ani nestačil v Římě rozkoukat a už se stal pouhou loutkou v rukách všemocných (byť jen na začátku jeho životní cesty). Co mi ve sledování jeho kariéry a krkolomných životních etap vadilo bylo to, že autor děj posouval dopředu vždycky tak nárazově a neurčitě, zkrátka mi tam chyběla jakási časová „intermezza“ či podobně. Jinak to bylo napínavé, v určitých momentech až těžko uvěřitelné (například rozsah her, které císaři pro lid nechávali připravovat) – a přesto je to založeno na skutečnosti.
Mám ráda historické romány... to vypovídá o důvodu, proč jsem sáhla po této knize. Nepopírám autorův čtivý způsob psaní, ale vnímám ji jako slabší průměr. Přehršel latinských (původních) výrazů dle mého ubírala na zajímavosti a ani z poměrně hezkého příběhu autor nevydoloval maximum....
No ale moje sympatie si Vitellius coby hlavní hrdina získal a jeho příběh jsem četla s napětím, i když bylo jasné jak skončí :).
Já Vandenbergovky prostě miluju. A nejvíc ty historické. Já nemám co vytknout, je to spisovatel, který prostě hraje na moji notu :)
Je tu párkrát zmiňovaný sex.... Nemyslím si osobně, že by to bylo tak hrozné, spíš pár náznaků, v tolika stránkové knížce spíš dokreslení tehdejšího života, ano, orgie byly na denním pořádku. Je to zkrátka Vandenbergův styl psaní, popisovat tehdejší dobu se vším, co k ní patří.
Zajímavý pohled do života ve starověkém Římě. Příběh gladiátora mě opravdu bavil, kniha se četla sama, mohu jen doporučit
(SPOILER) Knížka mi ukázala život v Ř9mě za dobu života Gaie Vittelia (snad to píšu správně :) ). Musím říct, že jeho odvaha při boji s býkem, když byl slepý, byla obdivuhodná.
SPOILER
Kniha mne docela zklamala. Bylo to příjemné čtení, ale očekával jsem více. Vitellius začíná jako sedmnáctiletý a umírá tuším kolem padesátky. Ale přitom se v podstatě za celou dobu nijak jeho postava nevyvíjí, pořád zůstává tak nějak naivní a přes třicet let miluje dívku, kterou viděl dvakrát v životě jako sedmnáctiletou.
Čekal jsem větší spád, že autor půjde více do hloubky. Ale vždy se jen tak něčeho dotkl.
V knize byly velké časové skoky, třeba o deset let v jedné kapitole a přitom jak kdyby se nic během těch deseti let pro Vetelliuse nezměnilo, jen sem tam nějaký nový císař, nové spiknutí.
Pro pohodové čtení bez přemýšlení stojí za přečtení.
Pěkně a čtivě napsané, jen závěr knihy mi nepřipadal historicky věrohodný a značně vyfabulovaný.
přečteno za dva dny. To svědčí o všem. Má to spád, pořád se něco děje, prostě sem četla kdy to šlo. Líbil se mi popis zápasů a nějaká ta romantika je tam taky, trochu toho sexu. Zajímavý náhled na tehdejší poměry - milostné, životní. Je fakt, že o některých věcech se tam dalo rozepsat, ale to už by s tím gladiátorem nemělo zase nic společného. Třebas podrobněji smrt Claudia či Nera apod., ale o tohle v té knížce nejde. Je to o gladiátorovi a jeho životě... O tom jak se z obyčejného chlapíka, kterého cesta přivede do gladiátorské školy stane uznávaný muž. Svým lidským jednáním sem si ho hned oblíbila. Myslím, že celkové hodnocení by kniha si zasloužila větší. Kdo má rád tohoto autora a toto téma, tak mohu knížku doporučit.
Popravdě řečeno, byla jsem dost zklamaná.... Nemohu se zbavit dojmu, že potenciál knihy zdaleka nebyl tak vyčerpán, jak býti mohl. U knihy jménem Gladiátor bych očekávala nějaký divočejší popis života gladiátorů. Leč - odehrál se jen spíše letmý kouk tím směrem. Děj zahrnuje dle mého soudu zbytečně dlouhý časový úsek, takže některé části jsou přeskočené jen šmahem (logicky), ale některé jsou přeskočené zrovna tak šmahem a přímo nelogicky. Napříkald se čtenář pinoží všemi těmi přípravami na atentát na Claudia a pak o něm není v knize ani slovo popisu. Připadala jsem si jako blázen. Takových prapodivných zkratek tam bylo víc. Co mě ale opravdu otravovalo, to byly místy až ubíjející pasáže věnované sexu. Ano, chápu, v té době to bylo takové veselé (patrně), ale to by z toho textu nesmělo tak prvoplánově čišet "Dáme tam dost sexu, to se bude dobře číst a prodávat". Strašné. Suma sumárum mám pocit, že jestli se něco v knížce povedlo, pak finální zápas hlavního hrdiny s býkem. Ale cesta k němu byla dosti klopotná. Jak pro něj, tak pro čtenáře.
Autorovy další knížky
2003 | Král z Luxoru |
2008 | Faraonka - Ze života královny Hatšepsut |
2005 | Akta Golgata |
2000 | Purpurové stíny |
2005 | Páté evangelium |
Kniha je velice dobře a čtivě napsaná - má v sobě momenty, které stojí za přečtení (pohřbení ženy za živa, požár nebo některé souboje... a ten drsný konec, to teda...)
- jelikož čtu jiný druh knih, celkově mě příběh bavil tak napůl - některé odstavce, kde se nic nedělo, jsem přeskákala, jinak bych to asi ani nedočetla, ale jsem ráda, že jsem dočetla..