Gladiátoři druhohor

20.01.2025

(SPOILER) Pan Ing. Mareš touto knihou zabrousil do hájemství prof. Josefa Augusty. Není dnes ovšem sám, podobné povídky ze života pravěkých potvor dnes píše třeba paleontolog Vladimír Socha (Po stopách dinosaurů). Takže kniha Jaroslava Mareše jsou povídky ve stylu Augustova Zavátého života a dalších Augustových knih povídek z pravěku. Rozhodně nejde o Marešovo vrcholné dílo, srovnatelné třeba s jeho cestopisy, knihami „záhadologickými“ či „kryptozoologickými“ ani s beletristickými knihami povídek o různých záhadách z exotických zemí (Dračí chrám nebo Jezero krokodýlích čarodějů), ale špatné rozhodně nejsou.
Jsou sice dějově poněkud monotónní – nějaké pravěké zvíře sežere nebo zabije jiné nebo přijde o život při přírodní katastrofě – ale většina povídek je doplněna nějakým poznatkem o způsobu života nebo o fyziologii daného tvora (i když někde autor uvádí názory, které už dnes někteří paleontologové neuznávají). Povídky jsou většinou pokusem o rekonstrukci události, po níž byly paleontology vykopány, po milionech, let kosti. Proti povídkám prof. Augusty má Jaroslav Mareš k dispozici nesrovnatelně rozsáhlejší pravěký zvěřinec – zde je vidět, jak nebývale se znalosti o pravěké zvířeně za těch 80 let, co uplynuly od vydání prvních Augustových povídek, rozšířily (hlavně na základě vykopávek v Číně ale i v Jižní Americe). Mareš povídkami pokrývá období od svrchního permu až po začátek třetihor po „zániku“ dinosaurů (Augusta psal povídky z širšího období života na Zemi až po dobu pralidí). V souladu s novými názory, uvádí Mareš i několik závěrečných povídek (o dinosaurech) z období paleocénu, kdy už dinosauři měli být podle starších názorů paleontologů (asi i prof. Augusty) několik milionů let vymřelí. Proti povídkám prof. Augusty také Marešovi „hrdinové“ – býložraví dinosauři – častěji v boji o život zvítězí nad masožravými, dokonce i nad legendárním Tyranosaurem. Nejsou, v Marešových povídkách, tedy rozhodně jen pasivní stravou dravců.
Knize bych vytknul především to, že nemá rejstřík nebo alespoň nějaký seznam tvorů, o kterých se v ní píše – ve více než třech desítkách povídek je násobně více „hrdinů“ (třeba v jediné povídce „Pařáty hrůzy“ se píše o neméně než 10 druzích dinosaurů a savců !) a mnozí nejsou ani v odborných knihách o paleontologii dohledatelní. Pan Mareš totiž má dokonce i několik povídek o zvířatech, jejichž pozůstatky byly nalezeny tak „nedávno“, že ještě nemají (v době napsání knihy) ani vědecké jméno! Takže většinu zvířat, o jejichž životě a smrti je zde povídka, nenajdete ani třeba v relativně nové (z osmdesátých let) odborné publikaci prof. Špinara Paleontologie obratlovců (ilustrační doprovod Z. Burian), která byla určena jako vysokoškolská učebnice paleontologie (a podle inzerátů ji dodnes studenti shánějí). A také chybí vyobrazení dotyčných, v povídkách vystupujících zvířat. Knihu sice doprovází ne špatné obrázky (perokresby) Josefa Zálabského, ale ani zdaleka nejsou vyobrazena všechna jmenovaná zvířata, ani všechna hrající v povídce hlavní roli. Jde o ilustrace, které se s Burianovými rekonstrukcemi pravěkých zvířat s jejich dokonalou anatomií nedají srovnat (z tohoto hlediska ani s kresbami Vladimíra Rimbaly, který ilustruje odborné knihy Vladimíra Sochy včetně jeho povídek z pravěkého života) a ani není podle nich někdy poznat, o které zvíře z textu na obrázku jde. Takže koho zajímá více než jen dobrodružný děj v pravěku a zajímá se, jak asi, podle současných názorů, vypadali jeho hrdinové (některé rekonstrukce jsou zatím, jak uvádí autor, dokonce na základě nálezu pouhých 2 kostí jedné končetiny !), má zde smůlu (na rozdíl od povídek Augustových či Sochových). Při čtení je třeba hledat podle jména dotyčného zvířete v textu obrázek na internetu…

10.11.2018

Musím si vypůjčit výraz od Israha, a tím je OSUDOVOST a přidala bych VELKOLEPOST jednotlivých příběhů, i jako holka - teenager jsem je hltala. Chápu, že pro ty, co hledají faktickou správnost, tato kniha pravděpodobně nebude dostačující, ale ona to prostě není encyklopedie. Tady ,,jen" ožívají dinosauři ;)

29.05.2018

Coby dinosaury milující dítko jsem tuhle knihu miloval...nyní, po dlouhých letech, už musím být kritičtější, ale to kouzlo tam je. Mareš má cit pro popisy pravěké krajiny a jejích obyvatel, dokáže i obyčejným událostem ze života vyhynulých zvířat vtisknout punc osudovosti, a celkem dost mě bavily i (místy hodně odvážné) fabulace, do kterých se na základě fosilních podkladů pouštěl. Tohle nadšení z pohledu do dávno ztracených světů kniha vyvolat dokáže. Odbornou stránku ovšem nutno brát s rezervou (tím spíš v kontextu toho, jak se poznání za těch 17 let posunulo), repetitivnost popisů, slovních obratů a stvárňovaných situací je značná, a některé "povídky" jsou dějově opravdu hodně strohé a nezajímavé (ve srovnání s např. takovým Josefem Augustou, který se tvorbou podobného stylu také zabýval). Zaujme třeba kreativně pojatý "Rváč" o nasraném ceratosaurovi, tajemné a místy až trochu horrorové "Pronásledování" se sci-fi elementem, dojemný "Matčin vynález" nebo i "Tichá smrt" s originální pointou. Ale častěji jde jen o takové "ty obyčejné dinosauří šarvátky" bez čehokoliv hlubšího. Spíš jednohubkové čtení, které výrazně nepotěší kohokoliv, kdo si v podobné fikci na pravdivém základě potrpí na striktní vědeckou správnost.

25.09.2017

Zajímavá a čtivá publikace, většina povídek je založena na skutečných fosilních nálezech, kolem kterých dokázal autor barvitě vystavět věrohodné příběhy, občas s naprosto nečekaným vyvrcholením (Tichá smrt, Závod o život).

Líbilo se mi, jak povídky postupují chronologicky od nejstarších prapředků až k posledním dinosaurům. Chyběla mi ale předmluva či doslov, kde by autor vysvětlil odkud a jak / proč čerpal informace, protože některé jím uváděné závěry mi přišly přinejmenším sporné (a ani usilovným googlením se mi je nepodařilo ověřit). Na druhou stranu do textu dokázal zaobalit i některé zajímavé teorie, popisy příbuznosti a vývoj jednotlivých druhů, aniž by to příliš narušovalo plynulost děje, i když neustálé vyjmenovávání i rodových jmen a jednotlivých čeledí mi občas přišlo těžkopádné.

Po literární stránce autor krásně vylíčil druhohorní krajinu, rostliny, klima a nejrůznější „poselství“, ale v popisech některých zvířat se často frázovitě opakoval i přes několik kapitol (vážně musí mít všichni sauropodi stožárovitý krk a sloupovité nohy?). Zdálo se mi, že s potupujícími kapitolami se autor „vypisuje“, je poetičtější, „akční“ scény jsou lépe zvládnuté a příběhy mají větší drive. Občas jsem narazila na typografické nedostatky, nelíbí se mi také nejednotné zacházení s čínskými názvy, měl se použít buď přepis český (Sečuan, Šan-tung) nebo tedy anglický (kdo ví proč, aka Sichuan, Shandong) a ne je kombinovat.

I přes všechny (drobné) výtky a trochu nešťastný název tuto knihu vřele doporučuji malým i velkým milovníkům „strašných ještěrů“, rozhodně stojí za přečtení.