Glamorama
Bret Easton Ellis
Vše se odehrává v centru celého světa: na Manhattanu v devadesátých letech. Victor Ward, manekýn s dokonalou kariérou a se všemi přáteli na správných místech, se nechává vídat a fotografovat úplně všude, a to i na místech, kde nikdy nebyl a s lidmi, které vůbec nezná. Žije s jednou překrásnou manekýnkou, zatímco prožívá románek s jinou, to celé v předvečer otevření nejmódnějšího klubu v historii New Yorku. Nyní nastává čas postoupit do dalšího stádia. Jenomže ta budoucnost, která ho očekává, je naprosto odlišná od budoucnosti, již čekal on. Bret Easton Ellis se stejně hbitou satirou, na jakou jsme zvyklí z jeho předchozích knih, nahlíží za lidské pozlátko a nemilosrdně nám ukazuje, co je pod ním a čeho jsme se odjakživa báli. Glamorama nám nastavuje stinné zrcadlo reality, místo, kde se střetávají sláva a móda a hrůza a mrzačení, a začínají připomínat povědomé vnější stránky našich životů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Mladá frontaOriginální název:
Glamorama, 1998
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Na to nelze říci než "Toto je rozhodně jedna z knih na světě". Tohle mě napadlo, když jsem byl v druhé třetině a od té doby jsem si místy říkal, že slovo "nejlepších" by se tam někam přidat dalo. Abych začal nějak konstruktivně, děkuji uživateli TheRaven za porovnání s mým nejoblíbenějším filmem Inland Empire, jinak bych se asi k tomuto autorovi nikdy nedostal. Četl jsem z podle mě logických důvodů chronologicky od první autorovy knihy a rozhodně toho nelituji. Nejen proto, že jsem našel během tohoto čtení pár parádních knih, ale i proto, že předešlá díla slouží jako dobrá introdukce do jeho stylu. Začít touto knihou, asi bych se okamžitě ztratil. Ale ono do určité míry úplně nejde se v ní neztratit, objevuje se spousta věcí, ve kterých se záměrně úplně vyznat nelze (kamerová výprava snímající celé dění, potom dokonce druhá, dvojníci, mysteriózní postava, do posledních chvil nevyjasněné dějové linie, všude chlad, zima, konfety, zápach fekálií...) a i na samém konci nebudete úplně hned vědět, dokud se pořádně nezamyslíte. Ani obsáhlá expozice o několika kapitolách vám vlastně neřekne mnoho - mysleli jste si, že ji potřebujete, ale brzy vám dojde, že to je omyl! Protože ačkoliv jde o první Ellisův román s opravdovou vyvíjející se zápletkou i postavou, jeho pointa opět není samotný děj - ten je spíš použitý jako přizvláštnění, ale v neposlední řadě prostředek, jakým se k pointě dostat, a oboje to funguje brilantně. Začátek vás do děje vtrhne úplně nekompromisně a pokud se má dostavit nuda, pro mě přišla až v přechodné pasáži mezi lodí a Evropou, ale jindy už ne. Právě kvůli tomu jsem dlouho nepokračoval ve čtení - možná jsem se bál, že to do konce bude takové, a naprosto jsem se pletl. Po pár úvodních evropských scénách nastává naprostý chaos, ve kterém víme maximálně to, co hlavní hrdina, který není úplně inteligentní, a prožívání událostí z jeho pohledu (taky koho jiného) nám nabízí unikátní zážitek. Ponoří nás do úplně jiného světa, který je paradoxně součástí toho našeho. Začínáme i končíme bohužel v naprosto bezvýchodné situaci - jakmile se dostanete do světa slávy, není úniku, ať se snažíte jakkoliv. Kdykoliv se zdá, že nějaká naděje existuje, je to iluze. Můžete to zkusit maximálně v příštím životě, ale v tomto už to nepůjde.
Ze stránek knihy se sypaly konfety. Jo. Já si sice tu a tam u Ellisových knih nejsem vůbec jist, co přesně jimi chce říct (nějaké teorie samozřejmě spřádám a mám), nijak mi to ale nebrání, abych si ty knihy užil. Glamoramu mám doma dlouho, a stejně dlouho jsem pro její rozsah kolem ni chodil a odkládal ji, páč jsem si nebyl jistý, jestli tolik stránek Ellisova specifického stylu a formy zvládnu. Já vůl. Už během několika stránek mě kniha měla zcela v moci a o pár stránek dál se z ní vyklubala zatím nejlepší Ellisova kniha, co jsem četl. Ten jeho styl prostě miluji, zcela jsem mu propadl a rochním se v něm jako hlavní hrdina v klínech svých souložníků a souložnic. Navíc, z žádné jiné knihy nepadají konfety. Jsou všude. Kdekoliv ji čtete. A nvíc, ten pocit, když čtete její šestistránkový popis soulože dvou mužů a ženy ve vlaku a někde na její čtvrté stránce zjistíte, že paní, co sedí vedle vás, ji přes vaše rameno čte s vámi a pohlcuje ji stejně, jako vás. Ellis je prostě machr. Nevím, jak to dělá, že zvládá psát knihy v podstatě o ničem tak poutavě a zajímavě, snad právě proto, že to nic dokáže tak skvěle vystihnout a svět, kde mnohem více než funkčnost dané věci je důležitější to, kdo ji vyrobil nebo čí jméno nese, podat tak sugestivně. Chce se vám z toho zvracet, ale nemůžete přestat to chtít dál. To je prostě na oslavný déšť konfet.
Klasický Bret Easton Ellis se všemi svými zvláštnostmi. Pokud vám jeho styl voní, bude se vám Glamorama líbit, pokud na vás bylo Americké psycho nebo Míň než nula příliš silná stříkačka heroinu, žíly od tohoto eposu o zbytečnosti (nikoli zbytečného eposu) rychle pryč.
Elisova osobitá sonda do života nejvyšších společenských vrstev, zpočátku přímý příbeh, ve kterém se vše tak krásně vyvíjí, že začneme pochybovat, jestli nás dokáže autor něčím překvapit, i když jisté náznaky už nám dávájí tušit, že vše není uplně v pořádku. Během krátkého úseku se vše převrací na ruby a téměř až do samotného konce čtenář tápe v tom, co se vlastně děje, co je pravda a co ne....tápe stejně tak jako hlavní hrdina. Děj postupně nabírá na tempu a brutálnosti a zaplétá se do téměř nerozmotatelného klubka. Nedokážu to přirovnat k ničemu, co jsem dosud četl. Jediné srovnání, které mě v určité fázi napadlo byla jakási podobnost s Inland Empire, filmovým to skvostem Davida Lynche. Nechci ale už prozrazovat více, raději jen doporučím, přečtěte si to!
Autorovy další knížky
| 1995 |  Americké psycho |
| 2010 | Míň než nula |
| 2003 | Pravidla vášně |
| 2010 | Království bukkake |
| 2004 | Glamorama |
Na knihu jsem narazila ve výprodeji, takže jsem si pomyslela, že to nebude asi žádná hitparáda. Opak byl pravdou, neskutečná jízda a já díky ní objevila nového zajímavého autora.