Americké psycho přehled

26.02.2025

"Prázdnota ještě nikdy nebyla tak zábavná" je, řekl bych, věta, která 'Americké psycho' vystihuje. Alespoň pro mě. Definitivně něco, co jsem odkládal velmi dlouho, ač filmovou adaptaci znám. Nemůžu samozřejmě opomenout zmínit, že s vývojem AI se nám dostávají i nové možnosti, které by jinak ne, že neměly možnost existovat, ale ne vždy se holt stanou - jako třeba, že hlavní postava filmové adaptace namluví audioverzi knihy (nebo, že JP najde opravdovou lásku). Christian Bale je herec a Patrick Bateman je jedna z jeho ikonických rolí a jak sám říkal, když šel navštívit různé úrovně Wall Street, borci tam Batemana zbožňovali a nejspíš neironicky - ale pro něj, stejně jako pro mě, je tohle satira a já klidně uznám, že pro mě je to hlavně a zcela jednoduše zábavný pohled do fiktivního života jednoho yuppie/jupíka (éra reaganismu), který by byl psycho, i kdyby nebyl vrah. Film samotný je kult, navíc zažil pozoruhodné znovuzrození v rámci nejdřív meme kultury... a o něco později, nedávno, ještě i jako sigma (boy) face a vlastně jako určitý image, nebo archetyp - takže tři vlny jen v rámci filmu - na tom určitě něco bude. A... určitě, realita života protagonisty téhle knihy je tak přitažená za vlasy, tak groteskně absurdní, ubíjející jeho konstantní (yappin') ukecaností okolo všech povrchních detailů života, jak cvičí, jak dobré má tělo (a jak může pořád být lepší) co si aplikuje, solárko, kdo jak vypadá, nekonečné srovnání a měření klacků (pasivně agresivní, samozřejmě), scéna s kartami je legendární... co s kterou ženou dělal (ženy regulované bezmála na chodící pohlavní orgány - sex zbavený veškeré intimity, natáčený na kameru, hrdina flexující sám na sebe do zrcadla - všichni se konstantně vzájemně podvádí, jako kdyby to byl trend - idea vztahu je vlastně vtip), ta potřeba mít vše pod kontrolou a snažit se zapadnout (hrdina často v nejistých situacích zrcadlí akty druhých - při scéně večeře s Donaldem Kimballem solí podobně jako on jídlo), předstírat, ale současně se vlastně nedostávat příliš pod povrch, jako spíš popisovat momentální rozpoložení, coby aktuální reakci na nějaký podnět... zároveň bavit těmi absurdními nekonečnými monology a dialogy, kdy si někdo řekne "oh..." a najednou plácne něco, co by vás nikdy nenapadlo, protože je to boháč z Wall Streetu v situaci a rozhovoru, který se vám nikdy nestane - jistě, za předpokladu, že opravdu nežijete podobný život, ale teď mluvím o řadových lidech, kteří sem nespadají. Nejednou jsem se musel začít smát a vězte, to se mi u knihy často neděje. Asi určitě není od věci přiznat, že mě definitivně svírá podobná vnitřní prázdnota, jako protagonistu a tak jaksi i kolikrát chápu to napětí, držet věci uvnitř, dokud pak nevyplavou na povrch, protože už to nejde - obdobně špatný byl i pro mě dnešní den v práci, kdy mé podobně nekontrolované akce, důsledky mých frustrací, skončili v mou penalizaci autoritami + celková odtažitost ode všeho a všech. Nechtít být v téhle realitě. V 'Americkém psychu' je čtenář/divák záměrně matený a neví, co je halucinace a co ne, protože, jakožto (Nabokovem oblíbený) hlavní hrdina je "nespolehlivý vypravěč" a člověk, který má záchvaty psychózy, během kterých má i halucinace - užívá drogy a ačkoliv dbá o svůj povrch a žije velmi zdravě, jeho vnitřní stránka je vlastně silně zanedbaná (což je ale častým jevem u dětí, které mají všeho dostatek – jakožto i Batemanův otec vlastní firmu, ve které pracuje) a on je vlastně jen sexistický, silně materialisticky založený psychopat. Sám Ellis ale řekl, že pokud si vyhledáte věci, které Bateman popisuje, že nosí - vypadá jako klaun, takže realita příběhu coby satirického vs reálně uvěřitelného pořád tak nějak visí ve vzduchu a mává absurdností, asi jako tajemné a surreálné prózy největších mistrů. A podle všeho jde prý z knihy vyčíst, že je Bateman skutečným vrahem, ale natolik utopeným v odtažitě nelidském světě se svými kolegy, co neznají ani vlastní příjmení, uniformy obleků je činí identickými, proto se postavám jména konstantě pletou, všichni totiž vypadají stejně, jako teď vidím mládež, jak přes kopírák, všichni mají ten květák s vyholenýma stranama a nosí baggy jeans... ani nemají osobní život, jen popisují a srovnávají a žijí pro životní styl samotný a haní vše ostatní - je pak jasné, proč Batemanovy mohly vraždy projít, je to jako hledat Batemana v kupce Batemanů... nakonec i jeho advokát si ho splete. Takže co vlastně říct - hrdina rád žvaní o hudbě, před vraždou, před sexem, je to muž, co je na vrcholu (povrchu) svých sil, prime time, který je ale v jádru vlastně totální loser, nicméně popkulturně notně zidealizovaný. Je to vtipný, ale člověk tak snadno dá na povrch, na to, co se řekne, co se předstírá, kdežto pod tím vším, se děje něco jiného, něco opravdového a to už lidi nevidí a nevšímají si toho, nepřikládají tomu význam, nicméně od slick, fit, pohledného, bohatého, mladého muže - k psychopatické zrůdě, která je realitou. Bateman by měl budit zmatek, pohoršení a možná smích, více než obdiv a fascinaci, myslím si, že tohle zařazení říká něco celkově o temné kultuře doby. Konstantní zmiňování Trumpa jako nějaké celebrity a kým byl v osmdesátých letech, konstantní rozpoznávání dalších celebrit "okolo" stylem "O, hele, není to...". V restauraci odnesou předkrm, protože je tak malý, že nejde ani rozeznat, jestli ho jedli (snědli) nebo se ho nedotkli. Ikonické hlášky i momenty. Definitivně se sluší asi i upozornit na to, že kniha v úvodu cituje Dostojevského 'Zápisky z podzemí' a v téhle knize se Ellis definitivně dotýká podobného cyklu/stavu - při srovnání hlavních protagonistů. A neméně podobná je i paralela ke Zločinu a trestu, nicméně tentokrát s prázdným vyústěním. Nicméně, tenhle poslech byl impulzivně-intenzivní zkušenost a někdy se ke knize musím vrátit a přečíst ji pořádně - stejně jako si znovu pustit film.

29.10.2023

Tak jako slabší horor/detektivka- ale bez spravedlnosti, a tradičně neschopným cajtem.
Bez urážky. Připadalo mi, že hlavní hrdina si ve skutečnosti ony zločiny jen vymyslel, protože mu, ehm šiblo. Jinak by mu to snad neprošlo. Detailní popisy jeho zločinů jsou opravdu nechutnost. /Většině lidí to nepřijde vtipné- doufám/...
A přitom je to doporučená četba \..Přitom jinak by mohl protagonista působit sympaticky- pokud by nepředstíral, že nějaké ideály a hodnoty má- a a intelektuálně, tak i vymýšlet si takové nechutárny je přes čáru.
Poučení se hodilo spíše do té doby 80 tek, které jsem nezažila, natož v usa, takže ...