Glastonbury. Když svatí pochodujou – 40 let Glastonbury
Vojtěch Lindaur
Čtyřicet let od vzniku Glastonbury, nejslavnějšího festivalu „soudobých pódiových umění“, je tak akorát dobrou motivací pečlivě přehlédnout Worthy Farm, údolí zvíci velikosti Brna, rozkládající se u vsi Pilton v hrabství Somerset. Panoramatický záběr zkombinovat pohledem z útrob festivalu, upřít zrak přes ramena a hlavy bezmála dvou set tisíců lidí a uslyšet hudbu, která z pódií od roku 1970 zní. Podobně jako je všeobjímající festival v Glastonbury, měl by být takový i tento sborník. Čeští novináři, kteří festival (pochopitelně jen posledních dvacet let) považují za výjimečný, se o takový „makro-mikro“ vhled pokusili. Co autor, to jiný rukopis, jiné uvažování, jiné prožitky – každý podle svého ustrojení. Kromě pečlivé „slepé“ mapy od samých počátků festivalu až po stržení opony v devadesátém zde rok po roce už na vlastní oči a uši mapují náladu, charakter i obsazení úplně všech ročníků, zaznamenávají proměny Glastonbury (od taneční revoluce přes květná léta world music a comeback jazzu až po vývoj rockové hudby za poslední čtyři dekády), dobrodružné i humorné zážitky z cest, historky ze zákulisí, črty z „paralelního města“ všech vůní a chutí a především jedinečné záznamy společného sdílení toho všeho dohromady.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
hudební festivalyAutorovy další knížky
1989 | Excentrici v přízemí |
2010 | Bigbít |
2000 | Šance sněhových koulí v pekle |
2009 | Bav se s volem o sobotě |
1990 | Život v tahu aneb Třicet roků rocku |
To si takhle na piltonském poli pasete krávy a hospodaříte na kousku půdy, když vás napadne pozvat pár hippies, aby se bavili. Každý rok to opakujete, z pár hippies se stanou tisíce indies a než se nadějete, uvědomíte si, že tohle děláte už 45 let. Z pár tisíc indies se stane 200 000 lidí a z několika polí na týden vyroste celé město v podobě největšího multikulturního festivalu na světě, kde se žije, umírá, rodí, poslouchá, jí, poznávají kultury a se vším co kosmopolitní místo nabízí. To není pohádka. To je legendární Glastonbury.
Jelikož si legendy - zvlášť skutečné - zaslouží knížní podobu, neváhal jsem u této knihy. Jenže. Ačkoli jsem čekal příběh Glastonbury, dostal jsem spíš příhody z road tripu české výpravy s festivalem spojené posledních dvacet let, pročež jsou mé pocity dosti smíšené. A tak v průletu druhých dvou dekád skrz bahno, moře lidí, energii místa a "místní" kulinářské speciality prosakují decibely hudby, stejně jako Eavisův příběh, pomocí reportáží spíše sporadicky. Glastonbury je ovšem takový fenomén, že si zaslouží vyprávění právě těchto osobních příběhů, poslouchání hudebního menu a v nejlepším případě ono dobrodružství zažít na vlastní kůži