Globalizace, demokracie a terorismus
Eric Hobsbawm
Proslulý britský historik Eric Hobsbawm se ve své dosud nejnovější knize zabývá tématy, která jsou v současném světě vnímána jako navýsost palčivá a určující hlavní směry současné politiky jak vnitřní, tak mezinárodní. Hobsbawm se obrací k otázkám, jako je role války, působení impérií, povaha nacionalismu, vyhlídky liberální demokracie a dopady politického násilí a terorismu, přičemž všechny tyto fenomény primárně nahlíží s úmyslem pochopit stav světa na počátku třetího tisíciletí. Společným jmenovatelem uvedených témat pak je důraz, který Eric Hobsbawm klade na dvojtvářnost globalizace, již chápe jako základní rámec dnešního dění.... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2009 , AcademiaOriginální název:
Globalisation, Democracy and Terrorism, 2007
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv mě jsou jeho názory velice blízké, samotné zpracování nebylo tak čtivé a zajímavé, jak by se od názvu této knihy dalo předpokládat.
Autorovy další knížky
1998 | Věk extrémů: Krátké 20. století 1914–1991 |
2000 | Národy a nacionalismus od roku 1780 |
2009 | Globalizace, demokracie a terorismus |
2023 | Primitivní rebelové |
2010 | O impériu. Amerika, vojna a celosvetová nadvláda |
Upřímně řečeno, nechápu zdejší velmi nízké hodnocení, zejména s ohledem na to, že většina tématicky podobných a obdobně čtivých knih zde atakuje červená čísla. Dle mého názoru jde o poměrně pěkný, stručný a čtivý soubor přednášek, mapující problematiku eroze demokracie a veřejného pořádku v souvislosti s působením globalizace a do určité míry též terorismu, přičemž autor dost zdůrazňuje úlohu Spojených států v rámci procesu globalizace a docela neúspěšných pokusů o demokratizaci celosvětové společnosti.
Na ukázku lze uvést jednu z myšlenek, která se v knize objevuje poměrně často, na různých místech: "Za normálních okolností lze v této zemi - nehledě na nějaké to občasné selhání - chovat k rovnováze stanovené vládou a silami veřejného pořádku více méně důvěru. Ale od 11. září okolnosti nejsou normální. Utápíme se v záplavě politické rétoriky o neznámých, ale úděsných nebezpečích ze zahraničí, ve strachu ze zbraní hromadného ničení, v nesprávně nazvané "válce proti terorismu" a v "obraně našeho způsobu života" před mlhavě definovanými vnějšími nepřáteli a jejich teroristickými pomahači uvnitř státu. Tato rétorika nemá ani tak za úkol bojovat proti teroru jako spíše nahánět husí kůži občanům, a to s určitými cíli, jejichž domyšlení nechám na vás. Vždyť nahánění husí kůže nebo vyvolávání paniky je právě to, čeho se snaží dosáhnout teroristé. Jejich politických cílů nelze dosáhnout vražděním jako takovým, ale publicitou, která je mu věnována a která demoralizuje občany." (s. 106)