Gold za všechny peníze
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334455/bmid_gold-za-vsechny-penize-ZIP-334455.jpg
4
179
179
Román o stárnutí, který sám vůbec nestárne! Bruce Gold, židovský profesor anglické literatury na univerzitě, dostane nečekanou nabídku: může se stát vysokým politikem v americké vládě. A právě to je příležitost, na kterou Gold celou dobu čeká, protože konečně může něco udělat se svým životem, v němž mu jen máloco vychází tak, jak by si přál: Jeho děti jej nerespektují, jeho otec, manipulátor s diktátorskými sklony, ho v jednom kuse zesměšňuje a jeho žena si ani nevšimne, že od ní Bruce odchází.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Naprosto geniální dílo, Heller je ve stejné formě, jako když psal Hlavu XXII. Židovský profesor Bruce Gold je hlavní postavou knihy, který je stále otrávenější životem a svým převelice početným příbuzenstvem, z nichž každý mu pije krev. Záměrně říkám "hlavní postavou", neboť není žádný bezchybný hrdina, ale naopak je oportunistický antihrdina, který čeká na cokoliv, co by ho vytrhlo z dosavadního života. Své studenty nesnáší, nesnáší svého staršího bratra, který si jej stále dobírá na rodinných sešlostech, stejně jako jejich otec, macecha nebo švagrové, i když je to právě on, kdo to v životě dotáhl nejdále - a přesto není šťastný, neboť stále chce něco více a cítí se vykořeněný, protože nenašel to své správné místo. Píše články, kritizuje politiku, chystá knihu, ale ani to jej neuspokojuje, neboť píše prázdné fráze, jen aby se zalíbily stejně prázdnému čtenářstvu. Jeho přátelé také nejsou přátelé v pravém slova smyslu, spíše jen staří známí z dětství, kteří - překvapivě - mu také pijí krev. Dostane nabídku na napsání knihy o židovské zkušenosti v Americe, na kterou kývne, ale uvědomuje si, že vlastně vůbec neví, co by měl psát a co to "židovská zkušenost" vůbec je. Do toho se ozve známý, který pracuje ve Washingtonu a nabídne Goldovi blíže nespecifikovaný vysoký post ve státní správě. To bylo přesně to něco, o čem Gold snil a okamžitě se nechá polapit jen na tento příslib jako moucha na mucholapku. Od této chvíle není nic, čeho by se štítil, je připravený opustit manželku, jíž je nevěrný, opustit rodinu, příbuzné, staré známé i celý svůj dosavadní život, všechno zahodit, jen pro své vlastní pohodlí a pocit moci. Však těm všem omezencům ve svém okolí jen ukáže, čeho je Bruce Gold schopný a dokáže o kolik intelektuálně výše je než oni všichni dohromady. Jak to tak bývá, nic nejde podle plánu a i pohádkové představy Golda postupně prochází prvky očekávání a nenaplnění a poté znenadání umírá starší bratr - a přesto, jak ho a celou rodinu nesnášel, najednou pociťuje snad poprvé v životě sounáležitost se svým židovstvím, se svou rodinou a vzpomene si, že má psát knihu o židovské zkušenosti. Při pohledu na matčin hrob, kde se konečně cítí zakořeněný, si jen položí otázku: kde by mohl začít?
Knihu jsem četl dvakrát a určitě si ji moc rád přečtu znovu, protože Heller do ní dokázal vměstnat ohromné množství alegorie, satiry, humoru, kritiky, paradoxů, absurdnosti a bizarnosti, a to podobným způsobem jako v Hlavě XXII. K tomu ještě přidejte výtečný Žantovského překlad a máme tu opravdu perfektní dílo na téma, co s člověkem dokáže udělat i jen příslib moci (co by tedy zvládla moc samotná).
Každý den není posvícení. Nádherné absurdity, které miluju v Hlavě XXII, působí v prostředí New Yorku nezáživně. Prezidentský poradce Ralph sice dělá co může, ale celkově to nestačí.
Vrhnul jsem se " po hlavě " do dalšího Hellerova románu a jeho četba mě naplňovala uspokojením. Jednou větou: bavil jsem se náramně.
Autor si tentokrát vzal na paškál americkou administrativu. Na příběhu Bruce Holda bažícího po úspěchu ve vysoké politice, aby si tak kompenzoval své předchozí
životní nezdary, autor skvěle parodoval praktiky, které se v době Nixonova a Fordova vládnutí uplatňovaly v boji o získání důležitého postavení ve státní správě.
Bruce Gold, pocházející z početné židovské rodiny, zažívá ústrky ze strany svého otce a macechy. Sourozenecké vztahy mají také daleko k ideálu. Jeho manželství je víceméně formální a dospívající dcera je pouze zdrojem dalších problémů. Kariéra vysokoškolského učitele a dosavadní pokusy o literární tvorbu nenaplňují jeho ambice. Touží napsat biografii Henryho Kissingera a shromážďuje si o něm veškeré dostupné materiály. Kniha má být nejenom zdrcující kritikou jeho osoby, ale i politiky, kterou představoval.
Jak nakonec dopadne Goldova slibně se vyvíjející politická kariéra, to se samozřejmě dozvíte až v závěru knihy, který ovšem nebudu prozrazovat.
Román mě zaujal svou sžíravou satirou a místy až absurdními situacemi, které budily úsměv. Rozhodně doporučuji!
Jako každou knihu, i tuto lze hodnotit na vícero rovinách. Já zde pochopitelně upřednostním rovinu pocitovou. Po Hlavě 22 jsem musel sáhnout po dalším díle tohoto mistrovského autora, autora, jenž svou absurdní satiru nechává pokojně klíčit mezi řádky. "Jak se u toho člověk může nebavit?" Ptám se sám sebe během čtení. Vždyť je to důmyslné, jeho hra se slovy přináší humoru myšlenkový rozměr - to je přece znamenité sakra...
Následně jsem spáchal experiment se svou přítelkyní. Odstavce, ze kterých mi ustrnul úsměv na tváři či jsem se hlasitě řechtal, mé přítelkyni přelítly přes hlavu. Porušujíc základní pravidlo humoru jsem se pokusil slovní hříčky verbálně vysvětlit načež, leč s pochopením na tváři, mi přítelkyně odpověděla: "A co je na tom jako vtipný?"
Tímto jsem došel k závěru, že Hellerovo umění není pro všechny. Já osobně nejsem člověk, který se často hystericky směje u takzvaných komedií, nicméně u ''Golda za všechny peníze," stejně jako u "Hlavy 22" jsem vyloženě chcípal.
Začátek pro mě krušný, nechápala jsem, neorientovala jsem se, nebavilo ... nicméně poučena z minulosti, že pro kvalitu je někdy ze začátku třeba trpět, jsem vytrvala ... (pro ilustraci, Hlavu XXII jsem zvládla až na třetí pokus, ale zato se potom zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy). Dobře jsem udělala, protože kolem padesáté strany mi přece jen došlo, že jde o absurdní humor a začalo se mi to líbit. Dokonce jsem se poměrně často nahlas smála. Kniha nemá nijak zajímavý příběh, ale je to dobrý bizár a zajímavý pohled na americkou politickou scénu a židovskou komunitu. Místy mi připomínala mé oblíbené povídky Woodyho Allena ... Nicméně jednu hvězdičku ubírám, neboť Hlava XXII a Allenovy povídky mi seděly víc, a přece jen bych tuto knížku uvítala ve stručnější verzi, bylo toho pro mě najednou až moc.
Dal som šancu ešte ďalšej Hellerovej knihe, predtým ako sa vrhnem na Hlavu XXII (ktorú po desaťročiach opäť vlastním), no dojem je len o niečo lepší ako po prečítaní Něco se stalo. Chvíľami som sa skoro rozplýval nadšením, že kniha tvrdo šliape na päty Hlave, aby som vzápätí s veľkým utrpením opakovane čítal odstavce, ktoré mi nič nehovorili a iritovali ma. Ako iní, ani ja sa neorientujem v americkej politike tej doby, tak mi možno veľa momentov zostalo ukrytých, no dokázal by som sa bez istých častí tohoto románu zaobísť a bol by to lepší zážitok.
Vlastne celý čas som bol pripravený dať 3*, pretože je to fraška, ale tak Heller, no.
Je to dobrá kniha, čo vynikne hlavne v tých neveľa vážnych momentoch. A o to viac. Ale štvorhviezdičkový pocit v závere nereflektuje celú knihu a tá je spätne predovšetkým iritujúca.
Ps: Osobne poznám niekoľko Liebermanov.
Nemám zkušenost života v Americe, nejsem tedy schopen posoudit míru nadsázky. Některé dialogy jsou brilantně absurdní a nikam děj neposouvají, spíše se cyklicky s drobnými obměnami opakují. Nevěřím, že soudný člověk by se dokázal celou knihu hnát za příslibem vysoké funkce a přízně zjevně plytkých a licoměrných osob. Je však zřejmé, že autor má něco proti Henry Kissingerovi, o kterém vím poměrně málo, ale pamatuji se jak na něj dštili síru političtí komentátoři totalitní Československé televize.
Ne sedlo mi to, čekala jsem něco jako Hlavu 22 (jen na židovské téma). Za začátku jsem byla spokojená, ale v průběhu knihy jsem se zmohla jen na: výborně zase hádají! Knihu jsem docitala ze setrvačnosti a posledních 30 stránek byl očistec. Bohužel, tak zase příště pane Heller
Přiznám se, že z Hellera mám pořád takový zvláštní pocit. V jednu chvíli se ztrácím v ději, v druhou jsem zase překvapena skvělým humorem a bizarními situacemi. Jindy mi některé pasáže přijdou zdlouhavé, potom mi zase kniha neuvěřitelně utíká. Nejspíš si ji budu muset za pár let přečíst znovu, abych se opravdu přesvědčila, jestli se mi Hellerův styl psaní líbí či ne.
Je to kniha o tom, co znamenalo a asi i dnes znamená být židem v současné americké společnosti. Knížka s kousavým, ale zároveň chápavým humorem.
Mám přesně stejný názor, jako už někdo přede mnou. Také já si říkala: no, páni zlatí, jestli je jen něco z toho, co se tu píše o zákulisí Bílého domu pravda, tak servus kajzr a nazdar!
Musím říct, že jsem vůbec netušil, do čeho jdu (četl jsem jen Hlavu XXII), ale děsně jsem si knížku užil. Kromě výstřižků o Kissingerovi má kniha svižné tempo a díky vynikajícímu Žantovského překladu se čte sama. A pokud naše vlády fungují jen z poloviny jako v této knize, tak "To já nevím," jestli se vůbec dožijeme rána...
Ti, které nestrhne humor a dialogy budou osočovat dílo z obsahové repetetivnosti a bezobsažnosti. Poutavost díla by neměla být redukována pouze na příběh, ač ten se na ní přirozeně podílí velmi. Třeba takový film "Once Upon a Time in Hollywood" od Tarantina takřka žádný příběh nemá a lze ho interpretovat jen jako milostný dopis oné době a kinematografii jako takové. Přesto to poutavý film bezpochyby je.
Dílo tedy nemusí být charakterizováno příběhem (beztak už byly všechny příběhy řečeny), ale klidně pocitem, atmosférou či kritikou nějakým dobových poměrů.
Hellerův Gold právě tak nastavuje zrcadlo americké politické scéně a židovské zkušenosti. Pro mě to byl dostatečný podmětný stimul na to, abych se bavil. Nemluvě pak o ztřeštěných postavičkách, absurdních dialozích a morálně pokrouceném protagonistovi. Heller je skvělej humorista. Opravdu vkusné a vytříbené. Diametrální rozdíl oproti "humoru", jenž je užit ve filmech od Disney. Potřeštěnost Hellerových postav je takřka dokonalá a dialogy mě vyloženě rozesmívaly. Tohle se mi často nestává.
Současně ale musím říci, že Hlava 22 je poněkud stravitelnější a otevřenější. Gold totiž vyžaduje alespoň nějaké ponětí o tom, o čem pojednává a současně tam jsou pasáže i zmatené, případně nepříliš poutavé. Dle mého hodnocen je však zřejmé, co převažuje a současně musím dodati, že mé povědomí o americké politice osmdesátých let, židovství, Kissingerovi a Nixonovi nebylo kdoví jak velké.
Pre mna druha najlepsia Hellerovka po Hlave. Par neskutocne vtipnych bonmotov ktore som si svojho casu dokonca zapisal do nejakeho zapisnika co som si kvoli kniham viedol.
Ohromně hutná a zábavná kniha. Moc se mi líbil humor, který z knihy nijak nevykukoval stylem "pozor vtip" ale mezi řádky ho bylo požehnaně. Moc hezky přeložená. Nedávám pět hvězdiček, protože jsou v knize pasáže (především místa, která se vztahují ke konkrétním politikům a speciálně k H. Kissingerovi), které jsem si úplně nevychutnal - především díky svojí pouze povrchní znalosti americké politiky 70. a 80. let. Jinak báječné. Místy mi to připomínalo ranné filmy Woodyho Allena.
Mnohočetná rodina - otec, macecha, sedm sourozenců s manželi, manželkami a dětmi, má povinnou tradici společných oslav všech narozenin, svátků jejich i národních, výročí svateb, úmrtí a židovských. Nejmladší z dospělých je Bruce Gold, ač nejvzdělanější, tak si v této společnosti připadá jako ponížený štvanec. Za to z Bílého domu se sypou nabídky na posty za projevy vytříbeného talentu, vtipu, inteligence a společenské odvahy.
Je to boj - citace :"koncentrovaného vzteku otce, pichlavé zdvořilosti dětí, podřízeného hněvu".
Citace:" A když pochodoval ve státu Alabama s Martinem Lutherem Kingem a bojoval tak oddaně proti všem reformám rasové segregace, ani na okamžik ho nenapadlo, že přijde den, kdy začne chátrat jeho vlastní čtvrť a kdy bude muset posílat děti do drahých soukromých škol, aby se vyhnuly fyzickému nebezpečí při přepravě autobusem, integraci a zhoršující se kvalitě výchovy, kterou nabízejí veřejné školy. Nebyly zvyklé na to být bílou menšinou."
Satirik, který se nebojí po válečných útrapách rozpitvat politiky (Kissingera, Nixona) za Vietnam - mašinérii s mottem "za peníze všechno".
Bohatě pestré, satira jak z filigránu, skvělé, poučné.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Vedle Haškova Švejka jedna z nejvíce mnou ohmataných knih. Co to znamená? Že kdykoli po ní sáhnete a namátkou otevřete, slabé místo prostě nenajdete. Vedl Hellerovu ruku při psaní Golda Bůh? Je to docela pravděpodobné, zejména pokud je Bůh Árijec. Pokud je Bůh politik, zcela jistě Hellerovu ruku nevedl. Ovšem pokud je politik-který-nemá-rád-Henryho-Kissingera, je možné, že touto knihou projevil svou Vůli. Každopádně Hellerovi se velice zábavně podařilo obnažit holou pravdu - je možné, že život nemá žádnou logiku, ale je mimořádně jisté, že politika ji naprosto postrádá. Přesto dříve nějakým způsobem fungovala, díky osvíceným osobám, které tuto ne-logiku dokázali uchopit. Ty doby jsou pryč a současná sbírka indiviuí držící z vůle lidu moc (při nejlepší vůli nemohu napsat, že je vládnoucí, to by museli vědět, co dělají) mistrovským (a bohužel i znepokojivým) způsobem převádí Hellerovo Písmo do Skutků. Myslím na našeho premiéra, amerického prezidenta a navrhuji knížku přejmenovat na "Heller by se divil..."