Goldstein píše dceři
Irena Dousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/6496/goldstein-pise-dceri-6496.jpg
4
114
114
Irena Dousková, autorka dnes již proslulého románu Hrdý Budžes, vydala o pouhý rok dříve svou prozaickou prvotinu Goldstein píše dceři (1997). V dopisech, které posílá stárnoucí filmový režisér z Izraele své dospělé dceři do Prahy, se postupně odkrývají peripetie jeho života v Čechách i v jeho nové zemi a rozporuplnost opožděně navázaného, nenaplněného vztahu. Tento výsostně komorní příběh o otcovské lásce i sebelásce, odehrávající se na přelomu 80. a 90. let dvacátého století, vychází v novém vydání s krásnými ilustracemi Lucie Lomové.... celý text
Přidat komentář
Hrozně moc mne bavilo čtení dopisů dceři, s tím, že odpovědi si čtenář musel trochu domýšlet. Hrozně moc mne bavilo přemýšlet o dobách minulých, kdy člověk nemohl jen tak cestovat, kdy všechno muselo být odůvodňováno a vysvětlováno. Tak proč tak nízké hodnocení? Ukrutně mne štvalo, že si Goldstein pletl otcovskou lásku s tou mileneckou, a představa co všechno psal své dceři, mi přišla hodně ujetá. Pokazilo mi to celý dojem z knihy...
Štítky knihy
dopisy 80. léta 20. století 90. léta 20. století romány v dopisech, epistolární romány otcové a dcery české rományAutorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Nevím, do jaké míry jde o biografii , ale psychologický profil otce přes jeho dopisy byl podán výborně: někdo tak sebestředný, patetický a politováníhodný, zároveň dojemný a člověk s ním musí cítit a mít ho i rád. Balancování mezi otcovskou láskou a erotickým zabarvením tohoto citu mi přišlo pravděpodobné (i zajímavé v jeho otevřenosti): otec neměl možnost navázat na otcovský vztah, dceru poznal až v její dospělosti a do jeho profilu nezdrženlivosti a hraniční psychiky nebo hystrionské akcentace jeho osobnosti , dle mého , dobře zapadla. Kniha dává prostor také k úvahám, jak moc se na stavbě otcovy osobnosti a jeho fatálního nepochopení otcovské role, nezodpovědnosti k ženám i dětem, promítla tragédie holocaustu, ztráta všech blízkých v dětství. Dceřin ambivalentní vztah dobře tušíme z otcových reakcí,ačkoliv dceřiny dopisy nám zůstávají neznámé. Jednu hvězdičku ubírám za to, že v posledních dopisech se již víceméně opakuje, co bylo řečeno předtím.