Golemův stín
Petr Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214853/mid_golemuv-stin-214853.jpg
4
46
46
Série případů Sherlocka Holmese série
1. díl >
Podzim roku 1903 nebyl pro Sherlocka Holmese příznivý. Navíc zemřela Irena Adlerová, jeho platonická láska, a snad i díky tomu Holmes opět propadl své závislosti na kokainu. Aby vytrhnul přítele ze spárů opiátu, doktor Watson detektiva přiměje zabývat se případem zdánlivě banálním...
Přidat komentář
Jedna z mála knih u které se opravdu nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbila tak, moc, že hvězdičky nestačí nebo je to odpad. Příběh se mi opravdu moc líbil a jako vždycky jsem se těšila na velké odhalení...a ono přišlo. I když velké je slabé slovo.
Další hodně zajímavá kniha případů sherloka holmse od autoři co navazoval na klasiku conana Doyle tentokrát od českého autor. Případ se od hondby za geniálním podvodníkiem dostane sherloka do Prahy kde po boboku další legendy komisaře Ledviny l dokáže porazit hlavu pražského podsvětí. Velmi dobrá detektivka až na hodně překvapivý pro holmse velmi horký závěr.
Nejslabší kniha z celé řady. Příběh má naprosto zásadní trhliny a logické rozpory, autor nemá elementární znalosti medicíny a vědomosti o drogách čerpal asi z přednášky na prvním stupni základní školy.
Nechápu, proč něco takového vůbec Jota vydávala. Je to urážka Arthur Conan Doyla.
Golemův stín je druhá kniha o Holmesovi od nepůvodního autora, kterou jsem četl. Příběh je napínavý a má spád. Jen ten konec není úplně ono. Líbí se mi, že se nejdůležitější část případu odehrává v Čechách. Nelíbí se mi však, co se stane po vyřešení případu, to si autor mohl odpustit.
Zajímavá kniha z českého prostředí, která poskytuje možné vysvětlení, proč Holmes zanechal práce detektiva a uchýlil se na venkov a k chovu včel. Bohužel jako většina knih z této řady je plná chyb, až jsem měla pocit, jako by vůbec neprošla redakční úpravou. Škoda.
(SPOILER) Případ vychlazené pomsty se mi líbil více, ale i Golemův stín jsem přečetl rychle a se zájmem. Velkým kladem je pražské prostředí a jednoznačně i nápad "použít" v příběhu postavu komisaře Ledviny (taky jsem si po přečtení knihy pustil po několika letech film Adéla ještě nevečeřela). Nechybí ani jakýsi předchůdce vynálezce Q z bondovek, historická postava Bertillona (viz 3. díl Dobrodružství kriminalistiky) šokující rozuzlení příběhu, zdatný podvodník, zločinecká banda a samozřejmě ani Sherlock Holmes a jeho věrný přítel - doktor Watson.
(SPOILER) No, jako jo, jsou tam dobré momenty, i to začíná celkem dobře. Ale chyběla mi tam nějaká opravdová zápletka, linka s podvodníkem vyšumí do ztracena a ta druhá je sice nápaditá, ale krátká.
Sherlocka Holmese jsem četla strašně dávno, ale stejně jsem byla k jinému autorovi skeptická (jak čtu komety, nebyla jsem sama). Golemův stín však příjemně překvapil. A ten, zde tolik diskutovaný, závěr... Za ten dávám ne jednu, ale aspoň dvě hvězdičky :-)
Tenhle příběh se mi líbil ještě víc než předchozí (Případ dobře vychlazené pomsty). Nejspíš je to tím, že se děj přesouvá do Prahy, což je pro čtenáře příjemné překvapení. Také odkazy k známým postavám (viz. komisař Ledvina) jsou velmi sympatické. Rozuzlení příběhu poněkud šokující...
Musím se přiznat, že jsem knihu louskal dlouho a to patří mezi ty méně rozsáhlé. Styl psaní mi nesedl, ale dobrodružství nejslavnějšího detektiva u nás v Praze jsem si nechtěl nechat ujít. Cením si odvážného a kontroverzního konce, který mi malinko připomněl Oponu od Agathy Christie. Ale jinak žádná sláva.
Velmi netradiční vyústění celého příběhu mi vůbec nevadilo, ráda si knihu přečtu znova
Začátek se mi docela líbil ale ten konec mne šokoval a musím říci, že mi, jak oblíbenci Sherlocka Holmese, zkazil pohled na celý příběh. Myslím, že už si to víckrát nepřečtu.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Pérák: Oko budoucnosti |
| 2021 | Veronika Žilková: Dělte dvěma |
| 2020 | Dominika Gottová: Můj táta Karel |
| 2007 | Golemův stín |
| 2015 | Sherlock Holmes - Hitlerův posel smrti |
Okolo této knihy jsem dlouho chodil jako kolem horké kaše a to zejména kvůli nepříliš pozitivním ohlasům. Nakonec jsem si však díky své holmesovské nenasytnosti příběh přečetl a musím bohužel přiznat, že žádné milé překvapení se nekonalo. Od samého začátku jsem z příběhu necítil tu správnou sherlockovskou atmosféru a věřím, že by se knize nic nestalo, pokud by se její hlavní představitelé jmenovali Jenda Brčál a Karel Vomáčka. Příběh samotný obsahuje enormní množství různých odkazů na jiná díla a místy to působí, že určité části byly napsány čistě, aby se zde daný odkaz mohl objevit. Hřebíčkem do rakve pro mne byla poslední zhruba pětina knihy, kterou jako by na papír zachytilo mé čtrnáctileté já. O samotném závěru se snad ani nebudu vyjadřovat, protože ten mi rozhodně radost neudělal. Nejsem zrovna příznivcem podobného bourání tabu.