Gordon
Edith Templeton
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15557/bmid_gordon-QO8-15557.jpg
4
106
106
Román je působivou osobní zpovědí, ohlédnutím za sadomasochistickým vztahem. Vypravěčka Louisa se v Londýně po 2. světové válce setkává s psychiatrem Gordonem a ihned s ním naváže intimní, odpočátku velmi submisivní vztah. Gordon se jí zmocňuje brutálně, znásilňuje ji i slovně: buď jí udílí příkazy nebo chladně analyzuje její komplexy a duševní stav. Román je dobrodružstvím milostným, psychologickým i jazykovým: autorka "hledá" slova, jimiž by vypravěčka popsala své prožitky a vypořádala se s Gordonovými zraňujícími analýzami. Kniha vyšla prvně v Anglii roku 1966 a měla punc zakázaného díla, později došlo i na pirátská vydání. Pod skutečným jménem autorky vyšla za značného mediálního ohlasu až v roce 2003.... celý text
Přidat komentář
Celkem průměrný román, žádný skandál, takřka žádná erotika. Moc nechápu, jak a proč někdo tuto knihu kdysi zakazoval.
Gordon je prezentovanej jako skandální a erotická kniha, která vyšla právě kvůli tomu nejdřív, v roce 1966, pod pseudonymem a je fakt, že autorka Edith Templeton se ke knize přihlásila až v roce 2003.
A jo, je to popis nevyváženého submisivně / dominantního stavu, kde ona je opakovaně znásilňovaná a ponižovaná, ale mnohem víc než o erotice je to o psychologii obou dvou hlavních postav. A to se autorce povedlo skvěle.
Člověk tak přemejšlí proč ona na tu celou hru přistupuje, proč ji vyhledává a zda je nebo není obětí. Jestli on ji svým chováním třeba naopak nepomáhá. Protože ji vlastně vede jako sice svérázný, ale prakticky psycholog a terapeut a pomáhá jí otevírat její třinácté komnaty a uvědomovat si, co a proč jí vlastně trápí a po čem touží.
Velmi zajímavé čtení a rozhodně ne pornografie, ke které řada anotací odkazuje.
Příběh, který se odehrává krátce po skončení 2.svetove války představuje čtenáři hlavní hrdinku, emancipovanou ženu, která podlehne kouzlu psychiatra a prožívá s ním značně submisivni vztah, ve kterém je tímto mužem ovládaná jako loutka nejen po sexuální stránce, ale i znásilňována verbalne. Roman je tak zajímavou psychologickou sondou do duše hlavní hrdinky, odkrývá její zasute a často téměř vytesnene vzpomínky, které často zpětně vysvětlují její chování a jednání. Zároveň nám dává možnost nahlédnout do duše ženy ovládané svým partnerem.
Spíš než 50 odstínů všelijakých nesmyslů připomíná tento bravurní román o závislosti Poslední tango v Paříži - nebo jednu linii Tichých dnů v Clichy. Spoustu věcí čtenář musí dohledat mezi řádky, ústřední vztah, v němž Gordon a Louisa bojují, každý svými zbraněmi, o uspokojení v dominanci, se vyvíjí velmi neznatelně a jako by každým setkáním začínal s překvapivou kličkou znovu. Není to lehké čtení, ale ve svém zdánlivém chladu přitažlivé - stejně jako hlavní mužská postava - a stejně jako ona umí v nejméně očekávatelných momentech udeřit.
Kniha se mi líbila, je vidět, že "padesát odstínů šedi" se dá napsat i mnohem zajímavějším a uvěřitelnějším způsobem.
Na Freudovu psychoanalýzu autorka moc pěkné světlo nehází, vlastně popichuje celou tu psychiatrickou společnost té doby. Nevím, jak měla velké znalosti psychologie a zda třeba čerpala ze svých zkušeností, ale dle mého je to prvotřídní psychologický román.
Možný spoiler: Žena v románu, která po celý svůj život zažívala vztahy, kde byla spíše ona dominantní, jenž udávala tempo, najednou zjistí, že jí velmi uspokojuje vztah, ve kterém hraje skoro až submisivního otroka. Nechává se ovládat mužem, který je jí nesympatický, nelíbí se jí a vlastně jí vůbec nepřitahuje. Sama píše, že vůbec nezná důvod, proč tomu tak je. Líbí se jí, že je jeho "nebohé dítě", kterému říká i kdy má a nemá jít na záchod.
Když jsem četla tento román, přemýšlela jsem nad tím, že to určitě není nic výjimečného. Podobné vztahy jistě existují - i když třeba může být muž ten submisivní. A věřím tomu, že jako nezaujatý pozorovatel se na to dá koukat velmi přes prsty - "tak přece odejdi, když se ti nelíbí, ne?" - ale ono je to ve skutečnosti dost zamotané. Jakmile se rozehrají nějaké role, jen těžko se z nich dostává. O to víc považuji za hrdiny ty, kteří jsou schopní utéct. :)
Opravdu skvělý román, který vás donutí zapřemýšlet. A pokud ho vnímáte jen jako pornografický, asi nemá ani cenu, abyste ho četli.
Velice vkusně napsaný psychologický příběh s nádechem erotiky. Ani zdaleka se nečte snadno a jeho syrová atmosféra určitě není ani zdaleka určena čtenářkám současné eroticko-romantické literatury. Ale pokud vám tahle kniha sedne, tak si ji zamilujete.
Psychologický román, ne právě lehký na čtení... jedinečná sonda do dominantně submisivního vztahu bez jakýchkoliv příkras či odlehčení. Kniha, která je na nesrovnatelně vyšší úrovni, než v dnešní době tolik populární červená knihovna typu 50 odstínů šedi a jí podobná dílka.
Vida, tak co je pro někoho nezajímavým odpadem plným srajd, je pro druhého kultivovaná náhražka 50ti odstínů.
kultivovane napsana kniha o vztahu v rovine dominance-submise, doporucuji vsem ctenarkam Padesati odstinu sedi
Takže. Začne to tak, že si mladá blbá nána sedne do hospody. Přijde k ní idiot, kterej jí od začátku uráží a chová se jako idiot. Vedle něho i můj kamarád Spacák, který používá balící hlášku "pujč mi zapr***," vypadá jako absolvent Jejlu. Náně to přijde urážlivé, ale protože je pitomá jak motyka, tak si řekne, že se s ním půjde podívat na jeho zahradu. Tam ji vojede asi tak jak Spacák vojížděl holky u nás za diskotékou Eden a mezitím si vymění pár vět, jejichž level mindfucku by nepřebil ani Dan Nekonečný na heroinu. No a pak si dají druhý rande. Logický.
Do tohoto momentu, což je teprve nějaká 30 stránka jsem si říkal, že už to prostě nemůže bejt horší.
chvíle napětí...
samozřejmě, že bylo.
Druhé setkání:
"Kolik bylo manželovi, když od tebe utekl?"
"Sedmadvacet."
"Takže nebyl starý a krásný, co?"
"Přestaň s těmi stupidními řečmi. Co to s tím má co do činění?"
"Jak to mám vědět? To bys měla vědět ty. Ale už na to nemysli."
"Jsi vážně nemocný! To je jako ten příběh o muži, kterému bylo sděleno tajemství, jak vyrobit zlato z obyčejného kamene, jako jediná podmínka mu bylo uloženo, že nesmí ani na okamžik pomyslet na bílé slony. A on se samozřejmě nedokázal přimět k tomu, aby nemyslel na bílé slony. Tak proč mi říkáš, abych na to nemyslela. Od teďka na to myslet budu!"
"Budeš, ale nikam se nedostaneš."
"A kam bych se měla dostat? Nerozumím ti."
"Nemusíš mi rozumět."
"Kecáš jen samé blbosti."
Po tomto intelektuálním průjmu pak pro zlepšení image začne hlavní hrdinka sypat z rukávu Goetheho Mignona a Fausta, což byl od autorky velice chabý tah jak nás přesvědčit, že má mozek, když hned náhle protagonisté pokračují:
"Běž do koupelny. A tím nemyslím umít se. Jak tomu říkáte?"
"Utrousit penci?"
"Ne, jinak!"
"Lu-lu."
"Jo, to je ono. Jdi se vylulat!"
LITERATURO, VZDÁVÁM SE.
PS: největší hnůj co jsem snad kdy otevřel.
PS2: nejotřesnější dialogy co jsem kdy četl.
PS3: nejvíc idiotské postavy
PS4: poslední potvrzení mé doměnky, že jsem si v ranném dospívání postavil Odeon na piedestal (páč jsem nic jiného neznal) a ona to je přitom řada, kde vychází až neúměrně obrovské množství průměrných a podprůměrných srajd.
Nemám šajn, jak toto dílo ohodnotit. Prudce nesympatické postavy, jejichž minulost, přítomnost i budoucnost mi byla těžce ukradená, příběh (???) žádný, no opravdu nevím. Asi by se dala ocenit odvaha autorky, že text vznikl v době, kdy vznikl. Ale to je tak všecko...
Podmanění psychické i fyzické. Propojení dvou osob, kteří k sobě patří jako jing a jang.
Rozjetý vlak, kterým se oba tak rádi společně řítí.
On jí koupil lístek, ale ona nastoupila dobrovolně.
Problém ovšem je, že se vlak řítí čím dál tím větší a větší rychlostí. Oba šílí vzrušením z téhle zběsilé jízdy, ale to začíná být dost nebezpečné a… takový vlak je hrozně těžké zastavit.
Kam až může dojet, pokud ani jeden z nich nezatáhne za záchrannou brzdu, nebo snad vykolejí, narazí?
Pro mě asi zatím nejlepší kniha, která popisuje BDSM vztah, kde jsou jasně dané role a působí to tak přirozeně…
Jen ten překlad místy pokulhává, často se opakují jednotlivá specifická slova, ale to nijak zvlášť téhle knížce neubírá na jejím kouzlu.
Rozhodně ale nečekejte žádné něžnosti, polibky, láskyplné doteky...
Knížka mě učarovala svou uvěřitelností, dokázala jsem se dokonale vcítit do hlavní hrdinky a knihu zhltla prakticky jedním dechem.
Určitě jí chci doporučit všem, kteří za BDSM vidí hlubokou psychologickou hru, ale chvílemi i něco, kde pro logos není místo, ale je to jen a jen o psýché…
Podle anotace na obálce knihy jsem asi čekal víc. Pamatuji si, že když jsem kdysi potajmu četl svazek erotického románu z knihovny mých rodičů, tak to se mnou hýbalo. Gordon se mne nejvíc dotýkal při čtení psychiatrického finále. Průběh toho sexuálně podřízeného vztahu ve mně mnoho emocí nevyvolal. Přesto jsem pociťoval oboustrannou vazbu mezi oba hrdiny.... Byla to láska bez něžností, vyjadřovaná příkazy a poslušností.... Spirála, kterou nejde jen tak zastavit... Bez posledních dvou kapitol by to nebylo ono. Vydržet se vyplatí... Seděl jsem na náměstí Míru, slunce pálilo, lidé se houfovali do párů. Ideály lásky... Dilema ala vnitřní babička a matka hrdinky - konvence vs. spokojenost... povinnost vs. láska... Nalezení osobního Goetha, před kterým lze v klidu, ale poslušně rozprostřít své dlouhé vlasy jako na počet císaře Franze Josefa....
k prihlednutim k tomu, kdy roman vzniknul, ziskal muj obdiv. dnes by mozna zapadnul. cim mene je popisnejsi, tim je desivejsi. Neklid se prenasi z kazde stranky...
Zvláštní kniha. Příběh mě něčím znechucoval, ale přesto jsem četla dále až do konce. Konec mě zklamal, čekala jsem něco šokujícího, úlet a ono nic.
Gordon
„Tohle bylo něco jiného než onen ostrý záblesk vyvrcholení, kterého jsem dosáhla tak rychle, když mne přehnul přes lavičku v zahradě.“
Myslíte si, že jste četli spoustu příběhů o lásce? I prd, velebnosti. To byla jen literatura. Tohle je ten nejryzejší román o lásce. Lásce až na dřeň. Lásce navzdory. Lásce přesto. Lásce bez příkras a cukrlátek. Můžete se o lásce, jejím smyslu a podstatě, zamýšlet jak chcete, některé vývody, výsledky, poznatky, dohady a závěry však nebudou pozlátkově romantické, sluníčkové, duhové a takové, jak byste si idealisticky představovali. Protože láska se neptá. Ta přijde a je, ať se vám to líbí, nebo ne. Nezdá se to, ale je to tak. Láska nepokládá otázky, jen možnosti a cesty. Bylo by hrozně jednoduché (a mylné) knihu povrchně odsoudit/označit jako zvrhlou toxickou pornografii. Ono to je vážně hlavně spíše o těch niterných citech a pocitech než o fyzičnu. Ve své i v dnešní době jistě kontroverzní podobě nutí zamýšlet se a snažit se dojít k pochopení. To je její největší premisou. Protože takové příběhy o lásce jsou. Ty dobré, hluboké a zajímavé. Přesně jako tento. Neméně zajímavý je samotný příběh nejen autorky ale i pozadí a podstaty vzniku tohoto příběhu, o čemž skvěle vypravuje doslov.
„My psychiatři jsme nechutní. Všechno nám připomíná sex. Dokonce i když jsme v posteli s nahou ženou, myslíme na sex.“