Už jen Titus
Mervyn Peake
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1165/bmid_uz-jen-titus-tJ8-1165.jpg
4
23
23
Gormenghast série
< 3. díl
Nešťastný hrdina Titus zde opouští Gormenghast, dobrovolně dezertuje od svého světa, svých libůstek i povinností. Ale to, čemu neuteče, jsou vzpomínky a touha po domově. Když přežije strašlivou písečnou bouři, dostane se do podivného města, které si bizarností staveb a obyvatel nezadá s Perlou Alfreda Kubina z románu Země snivců. Surreálné postavičky, které Titus potkává, žijí své vlastní podivuhodné životy, nenávidí se a milují podobně jako obyvatelé Gormenghastu, a přece jsou v něčem jiné: málokdo z nich je ochoten uvěřit, že nějaký Gormenghast vůbec existuje. Titus tak začíná pochybovat o všem, co mělo v jeho životě smysl a řád. I o Gormenghastu. Nebyl to jenom dlouhý, barevný, psychedelický sen? Ale co když je to celé naopak? Co jestli právě Gormenghast byl oním pravým světem, kde se děly skutečné věci, a tohle záhadné město je jen horečnatou fatou morganou nemocí ztýrané mysli? Už jen Titus je sice jiný než předchozí dva díly Gormenghastu, ale fascinuje snad ještě víc, neboť jako žádná jiná fikce z žánru fantasy neodráží tak věrně – a s tak vypjatou obrazností – duševní stav svého tvůrce.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
Titus Alone, 1959
více info...
Přidat komentář
Titus vláčející stín Gormenghastu, výčitky svědomí a horkou krev vlastního mládí spoznáva, že svět nekončí za zdmi jeho domoviny. Čelí krizím identity, nesrozumitelnosti cizích rituálů a poměrů a v neposlední řadě potřebě milostného života se slepou rozverností i vážnou zádumčivostí básníka.
Jistě, nedostává se pestré palety prazvláštních zjevů, jaké obývají hrad, ale výjimečná postava Kušnivoje, coby takřka druhého hlavního protagonisty, je jedna z mála, které mi v panteonu trilogie byly skutečně blízké. Titův jediný přítel.
Vážně nemůžu konstatovat, že by poslední díl byl až tak nekonzistentní k předchozím či viditelně slabší. Jeho hlavní minus vidím spíš v tom, jak je krátký. Vyprávění je kusé, jazyk o něco méně povlává a víc sune děj, který mnohem rychleji ubíhá (ba skáče). A přitom jednotlivé figurky či kulisy přímo vybízejí po dalším rozvedení (ona démonická továrna).
Opravdu smutná ztráta tak podivuhodné mysli, zatemněné a zadušené zhoubnou chorobou, protože Titovy osudy by si zasloužily více prostoru (viz nedokončený román Titus Awakes), stejně jako snad i více pozornosti v našich končinách.
Poprvé jsem tuhle knihu ani nedočetl. napodruhé už jsem se ale začíst dokázal a nakonec asi dám i ty tři hvězdičky.
Není to ale už tak dobré, jako předchozí díly, přece jen Mervyn Peake už na tom nebyl zdravotně nejlíp a knížku vydavatel slepoval z různých verzí a fragmentů. Začátek se neskutečně táhne, když se ale dostanete za první třetinu, děj se slušně rozběhne a je to o hodně lepší čtení.
Trošku mi tam chyběly nějaké výraznější postavy, Titus je jako krejčovská figurína a jediný, kdo má nějakou tvář je samorostlý majitel zoologické zahrady Kušnivoj.
Celkem vzato, pokud tenhle díl vynecháte, o nic zvláštního nepřijdete.
Tohle už nebyla fantasy, ale fantasmagorie. Abych nepřeháněl, úplně špatné to nebylo, ale s prvními dvěma díly série už toho moc společného nemělo. Ani Titus nebyl, co býval - v zásadě tu hraje jen roli magnetu, který k sobě na své cestě přitahuje - bůhvíproč - řadu jiných, pohříchu mnohem propracovanějších a zajímavějších postav, než je on sám. A závěr mi připadal uspěchaný, nedomyšlený a obsahoval i zjevné nelogičnosti (např. invalida Škrdoch vypadá najednou zdravě jako rybička). Nic naplat, v době, kdy to psal, byl na tom Peake po zdravotní stránce už hodně špatně a nějak se to projevit muselo.
A ještě jednu věc se sluší dodat: Muselo být nesmírně náročné celou sérii přeložit (ne kvůli její délce, ale kvůli tomu krásnému, ale komplikovanému básnickému jazyku) a Dominika Křesťanová to podle mého názoru zvládla skvěle.
Nejslabší díl. I když na druhou stranu svou "jinakostí" od předchozích dvou dílů si jistě i tento najde své obdivovatele. Osobně patřím k těm, kteří se doslova tetelili v nekonečných tmavých chodbách a sálech hradu, spíš než v bizarních postavách a prostorách mimo hrad.
Gormenghast v tejto knihe už len vrhá tieň na myseľ hlavného hrdinu na jeho potulkách svetom, ktorý je obývaný snáď ešte bizarnejšími postavičkami ako tento legendárny hrad. Bez jeho múrov a známych postáv, ktoré ho obývajú je ale zážitok z knihy len polovičný. Čitateľ je vykorenený podobne ako Titus, ktorý sa len bezcieľne potĺka podivnými krajmi. Fanúšikom prvých dvoch dielov by som možno dokonca doporučil túto knihu vynechať, obsahovo aj náladou je im veľmi vzdialená. Z celkového vyznenia knihy je totiž citeľný ťažký zdravotný stav autora, ktorý pri jej písaní bojoval s Parkinsonovou chorobou. 6-/10
Kniha ze série velice výrazně vybočuje, jako by do ní už ani nepatřila. předchozí dva díly byly o Gormenghastu - hrad byl hrdinou i antagonistou, místem i duší románů, tato kniha už je o něčem jiném...
Už jen Titus
Pro mě poutavé čtení snad i s nádechem hororu. Filmová verze působí spíše komicky.