Už jen Titus tempo & emoce

Nešťastný hrdina Titus zde opouští Gormenghast, dobrovolně dezertuje od svého světa, svých libůstek i povinností. Ale to, čemu neuteče, jsou vzpomínky a touha po domově. Když přežije strašlivou písečnou bouři, dostane se do podivného města, které si bizarností staveb a obyvatel nezadá s Perlou Alfreda Kubina z románu Země snivců. Surreálné postavičky, které Titus potkává, žijí své vlastní podivuhodné životy, nenávidí se a milují podobně jako obyvatelé Gormenghastu, a přece jsou v něčem jiné: málokdo z nich je ochoten uvěřit, že nějaký Gormenghast vůbec existuje. Titus tak začíná pochybovat o všem, co mělo v jeho životě smysl a řád. I o Gormenghastu. Nebyl to jenom dlouhý, barevný, psychedelický sen? Ale co když je to celé naopak? Co jestli právě Gormenghast byl oním pravým světem, kde se děly skutečné věci, a tohle záhadné město je jen horečnatou fatou morganou nemocí ztýrané mysli? Už jen Titus je sice jiný než předchozí dva díly Gormenghastu, ale fascinuje snad ještě víc, neboť jako žádná jiná fikce z žánru fantasy neodráží tak věrně – a s tak vypjatou obrazností – duševní stav svého tvůrce.... celý text