Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463577/bmid_gott-ceskoslovensky-pribeh-rEk-463577.png
4
191
191
Na počátku byla hvězda. Pak přišla pop-music. Karla Gotta znali desítky let všichni občané Československa. Jako největší domácí hvězda své doby byl výjimečný a zároveň každodenně přítomný. Nikdy u něj nešlo jen o písničky a o osud jedné hvězdy. Jeho příběh byl příběhem Československa: Gott často artikuloval a zároveň umocňoval náladu ve společnosti. V šedesátých letech prožíval velký třesk československé pop-music, pomáhal ji vynalézt a spolu s publikem se opájel její čerstvostí. Po roce 1968 normalizované Československo stagnovalo a Gott byl zásadní součástí jeho stojatých vod. V osmdesátých letech se snažil oklepat z té nejhorší nesvobody a hledal prostor mezi nezávislostí a přežíváním — stejně jako většina společnosti. V letech devadesátých se pak Karel Gott rozhlížel, jak vše přetavit do nového začátku a podnikat. Dobová média a hudební průmysl, tichá vyjednávání mezi mocí a zábavou, instituce státního monopolu, kultura izolovaná a zároveň mnohdy dotovaná, zvládnuté řemeslo i to nejtemnější z protekcionářského popového byznysu — toho všeho se příběh Karla Gotta dotýká. Zároveň je to příběh muže, který možná jako první v Československu pochopil, jak se dělá sláva. Kniha GOTT hudebního publicisty Pavla Klusáka všechny tyto příběhy vypráví a črtá přitom plastický obraz společnosti a kultury Československa od padesátých do devadesátých let minulého století.... celý text
Přidat komentář
Velmi pečlivě zpracovaná kniha mapující život Karla Gotta od kariérních začátků přibližně do období pár let po revoluci. Spousta zajímavých faktů. Resp. nic, co by fanoušek zhruba neznal, ale tentokrát podrobně a v souvislostech, se snahou popsat události historicky přesně.
Kromě čisté faktografie obsahuje kniha i autorovu subjektivní interpretaci. Tu lze přijmout, nebo odmítnout. Je poznat, že autor má na věci názor a nestydí se je prezentovat. Až překvapivě mě to nerušilo, ač si zdaleka nejsem jist správností autorova ideového rámce. Už samotná kritika, že si Karel Gott hlídal a vyprávěl svůj příběh, což je vykládáno jako nezájem o pravdu. Někdo by to naopak chápal, jako vrchol profesionality, schopnost pracovat s veřejností v době, kdy tu o pí ár nikdo nic netušil. Stejně tak otázka, jestli je úspěšný zpěvák odpovědný kromě čistoty tónů i za společenskou situaci. Každopádně je to nějaký hodnotový rámec, jímž autor Karla Gotta posuzuje. Autor na něj má právo, a já s ním jako čtenář mohu, ale nemusím souhlasit. Ale, jak jsem už psal, nijak mě to nerušilo, přestože moje interpretace je jiná.
Plný počet bodů za pečlivost a spoustu nových pohledů na Karla Gotta, aniž by to byla kniha dehonestující, odsuzující a plivající. A také za literární stránku, kniha, ač nabitá fakty, se čte dobře a rychle. Pěkné je i grafické zpracování.
(P.S. Na stránce recenzí vidím v titulcích „demytizace“ a podobný clickbait. To jsou blbosti. Kniha mnohem více třídí a upřesňuje, co je pravda, a jak se věci doopravdy staly. Nic vyloženě neznámého neodhaje.)
Gottova kariéra se časově kryje s celým mým životem (když nepočítám raný dětský věk). I proto jsem po téhle knize sáhla, protože není jen o Gottovi, ale reflektuje zpěvákovu kariéru v dobových souvislostech, potud je název knihy přesný.
Trošku mi to připomíná cimrmany, když v jedné z her konstatovali, kolik generací vídalo nad školní katedrou stále stejný obraz - obraz císaře pána Franz Josefa I. Já jsem z rozhlasu i televize slýchávala Karla Gotta jako malá, pak náctiletá, a pak dál a dál, celá dlouhá desetiletí, a i když člověk jeho písničky již nevyhledával, nešlo je úplně vytěsnit, byly tu s námi pořád, jako ten obraz císařpána…
Nepatřím mezi Gottovy fanoušky – jen s výjimkou krátkého období mého dětství na konci šedesátých let, kdy prostě jeho písničkám fandil kde kdo, a tuto část Gottovy kariéry - svěží a novátorské, ovlivněné ještě rock 'n' rollem - pozitivně hodnotí i autor knihy. Na druhou stranu jsem nikdy nebyla zpěvákova výrazná odpůrkyně, od sedmdesátých let to byl pro mě prostě tzv. střední proud popu, který mě už míjel a nezajímal...
Takže snad se mohu na tuhle knihu podívat nezaujatým pohledem, aniž by se mě dotkla přehnaná kritika či naopak glorifikace.
Kniha by mohla mít taky podtitul Odhalení. Karla Gotta určitě nešetří, ale nedomnívám se, že by byla nějakým hanopisem, autor vychází z obrovského množství pramenů a z něj vytváří příběh, možná pro někoho i šokující, protože strhává ze slavíka jeho zlaté pozlátko, ale určitě není skandální nebo bulvární. A vyhýbá se soukromé sféře s milenkami a dětmi, což kvituju s povděkem. Pro mě byla většina popsaných věcí nepřekvapivá, zhodnocení Gottovy kariéry s prolnutím s tehdejšími celospolečenskými a politickými poměry je trefné, snad jedině u podrobně popsané mladistvé aféry s exhibicionismem jsem měla pochybnosti, tady jsem si pokládala otázku, zda je to nutné; k tomu autor vysvětluje, proč považuje tuto záležitost pro Gottův příběh za podstatnou…
Pro mě plus za výborně popsané Gottovy začátky, je dobré mít při četbě při ruce YouTube a pouštět si písničky staré víc jak půlstoletí.
A poslední poznámka: Zejména z druhé části knihy, kdy popisuje období po sovětské okupaci v sedmdesátých letech, na mě dýchla ta hrůzostrašná normalizační atmosféra plná strachu a více či méně silných podvolení; díkybohu, že tu už nic takového nemáme a moc doufejme, že mít nebudeme.
„V Česku a na Slovensku se dál a dál traduje zpěvákův osud tak, jak ho střežil a šířil on sám: s nepochybným úspěchem, jako ten, kdo má právo přeformulovat a vyretušovat svůj příběh. Žurnalistika od šedesátých let nevídaně pokročila – a přece Gottovy malé a větší mýty, mlžení, zamlčování a občasné nepravdy přebírané bez ověření kolují pořád dál.
Jeho pravdivější osud je přitom velký, silný a inspirativní: to by se však nesměl obávat vyprávět zkušenost nedokonalého člověka. Jeho příběh je tím nejcennějším, co po sobě Karel budoucnosti zanechal. Díky za něj.“
Opravdu bych nikdy nevěřil, že si budu číst knihu o Gottovi. Fakt nemám rád českou popmusic, božského Káju nevyjímaje. Klusák však dokazuje, že jeho příběh byl nevšední, zasazuje postup jeho kariéry do kontextu vývoje společnosti a české scény. Demaskuje dovednou (úspěšnou) snahu Gotta o absolutní kontrolu nad svojí image a mediálním obrazem. Nejde o žádné bulvární pomluvy. Vše poctivě ozdrojované a vyargumentované. Není cílem knihy udělat z milovaného slavíka šmejda, nýbrž odhalit některé stránky jeho života, které byly celou dobu za ochotné asistence medií pomíjeny a tabuizovány. Karel byl jenom člověk s dobrými a horšími vlastnostmi, jako každý jiný. Tak bych prosil jeho fanoušky, aby nezostuzovali tuto knihu jako senzacechtivý bulvár, když vůbec nemají potuchy, o co jde.
Kniha je pěkná, nepřináší sice žádné senzace (ale snad za to dík), nevěnuje se vůbec Gottovým milenkám (chválabohu!), dívá se na Karla a jeho úspěch z pohledu kontextu hudby a společnosti. Já božského tenora absolutně nesnáším, ale autor mě upozornil i na jeho kvality. Trochu připomíná knihu o Magorovi, i když ta je tlustější :-)
Takhle by se mělo psát o popu. Gott usazen do širokých souvislostí společensko-politických, podobně jako Švehlův Magor.
Klusák ani neví od kdy byl Husák prezident....jak mu mám věřit ty jeho "jiné" kecy, jak Štaidlové s Gottem produkovali úpadkovou hudbu apod....
Dobře , že jsem to nemusel kupovat, byly by to vyhozené peníze /stačí jednou přečíst a odnést do kadiknižníbudky......
takových ušmudlaných 20-30%
Než se do hodnocení knihy pustím, rád bych předeslal, že patřím k metalistům, tudíž k těm, kteří se také vždy vůči Gottovi vymezovali, čili knihu a jejího autora nehodnotím z pozice Gottova fanouška. Nicméně škvár, který Pavel Klusák předkládá, je jenom přetlumočením pavlačových drbů okořeněných touhou autora zatancovat si na Gottově hrobě a získat si tím trochu pozornosti. Povrchní bulvární styl složený v lepším případě z drbů, v horším případě z domněnek, ale nejčastěji z touhy převyprávět to rádobyšokujícím způsobem a získat si tím pozornost. Předpokládám, že Pavel Klusák bude příbuzným "filmaře" Víta Klusáka, který podobný postup aplikuje při tvoření svých "dokumentárních filmů".
Gottova kariéra trvala neuvěřitelných 61 let a takřka po celou dobu si úzkostlivě hlídal svůj obraz neotřesitelné jedničky tuzemské scény a hostující hvězdy na německých i jiných světových pódiích. Loni vyšla jak Gottova vlastní verze svého života v podobě tříkilového pajánu na křídovém papíře, tak pokus Pavla Klusáka o objektivnější pohled na našeho sběratele Slavíků. Demytizace „mistra“ se povedla, Klusák píše suverénně a s nadhledem, nevyhýbá se kontroverzním tématům, ale nehledá senzace. Rozhodně to není žádný hanopis, naopak o Gottově tvorbě zejména v 60. letech píše s respektem a oceňuje, že dovedl „udělat z každé trochu dobré písničky šlágr“. Pokouší se však odmaskovat „mistrovy“ vyprávěnky o své kariéře a ptá se, jak to bylo doopravdy. Půlroční vystupování v Las Vegas v roce 1967 sám Gott prezentoval jako dobytí Ameriky, ve skutečnosti však zpíval k večeři hostům kasina v show, která patřila k největším propadákům v historii hotelu. Ani jeho německá kariéra neměla s uměním nic společného, vystupoval totiž v lidových estrádách ve stylu Evy a Vaška. Nelze se divit, že zkušený hudební publicista na další Gottovu kariéru pohlíží s určitým úšklebkem, protože přinejmenším od návratu z „emigrace“ v roce 1971 (po němž stvrdil věrnost režimu nazpíváním Vltavy s podlézavě vlasteneckým textem) zabředl do bahna normalizačního popu a rezignoval na jakoukoliv invenci a kvalitu. Zjevně nebyl zlý člověk a nikomu neškodil, ale pro slávu byl ochoten udělat leccos. Bylo až smutné číst o tom, jak se proměnil v bakelitového panáka režimu, vystupujícího na playback na oficiálních akcích a řečnícího na shromáždění Anticharty o tom, jak je třeba „hodně zpívat a málo mluvit“. Nedivím se Kunderovi, že kdysi napsal, že prezident zapomnění Husák a idiot hudby Gott nemohli jeden bez druhého být. Gott měl štěstí, že měl talent a mohl svůj narcisismus a exhibicionismus prodat v šoubyznysu. Odvážný ale opravdu nebyl a v tomto ohledu je podtitul knihy „československý příběh“ výstižný, Gott totiž zosobňuje ohnutá záda národa v husákovské éře… Doporučuji i souběžně vydaný podcast Gotťák, kde vyprávění doplňují ukázky dobové hudby. Gott za život nazpíval přes dva tisíce písní a díky této knize jsem si připomněl skvělé věci, objevil úlety jako kovbojský Zdvořilý Woody nebo Rot und Schwarz, což je coververze stouního Paint it Black v čardášovém rytmu. A úplně nejhorší věc? Mám styl Čendy z hlubiny osmdesátkové bažiny, až nepochopitelně příšerně přebásněná verze I’m Still Standing od Eltona Johna. (10/10)
Po velkém zklamání z Gottovy autobiografie, kde se zpěvák jen chválí a dělá ze sebe oběť režimu, jsem si s opravdovou chutí přečetla tuto knihu. Autorovi díky za odvahu.
Myslím, že kniha je slušná a stojí za to si ji přečíst.
Jenom je mi opravdu líto, že podobná "kniha Anti-Gott" nevyšla třeba koncem osmdesátek. Když už nic jiného, tak by se člověk nemusel cítit celé devadesátky a až dodnes, jako by žil v blázinci plném pokřivených zrcadel...
Vlastně je hlavně o tom, jak je nebezpečné se spoléhat na svoji mediální image (nebo si ji cíleně pěstovat).
Na druhou stranu je dobré vědět, že KG rozhodně nebyl žádný zločinec nebo tak něco, protože to by v knize bylo určitě víc rozmáznuto ...
Napsat knihu o Karlovi Gottovi s ambicí vysvlíknout slavíka z jeho mýtického pláště je těžkej úkol. Zvlášť, když si Karel Gott tu svou legendu celej život pečlivě střežil a pro většinu novinářů bylo vždy snazší na tu hru přistoupit, než se s mistrem nepohodnout.
A v tomhle ohledu Klusák zainvestigoval a tak, jak nejlíp dokázal, zarputile a poctivě, i když leckdy ne bez pochyb, zda fakt přesně pochopil tu kterou situaci a slavíkův záměr, odpověděl na otázku who the fuck is Karel Gott.
Zátoveň ale až překvapivě přísně zazlívá Gottovi (a nejen jemu, taky okolí, které o něm referovalo) všechny ty mýty a image a zkreslování fakt a lhaní, ale to podle mne dělá většina lidí, co se v showbusinessu pohybují (od kapely Lucie přes Kurta Cobaina po Sex Pistols abych zůstal u těch, který dobře znám). Tedy to vůbec nevnímám jako překvapivé, ale naopak by mne u Káji překvapovala upřímnost a čistota.
A jo, Gott byl normalizační vyžírka a Husákova vlajková loď, o tom nejsou pochyby a zjevně byl i podivná ne úplně psychicky pevná a zdravá osobnost. Za to první si ho lze jen nevážit, jo, byl to dobytek, tak to je, to druhé je poměrně běžné a vlastně nefér o tom mluvit. Do toho nikomu nic není.
A tak, i když byl místy Klusák asi zarputilejší, než by můj cit chtěl a místy hledal senzaci tam, kde není (nebo se pozastavoval nad věcí vlastně běžnou), stejně musím napsat, že je to skvělá kniha, kterou jsem si moc rád přečetl a která určitě nejlíp shrnuje to, co bylo na Gottovi podstatné a zajímavé.
Zajímavé čtení. Určitě bych o tom nemluvil jako o nějakém útoku na Gotta, jedná se o kvalitní hudební publicistiku pro každého, kdo se o popu snaží přemýšlet – jak se z někoho stane legenda, co ho k tomu předurčuje, co dozařídí bohužel běžnou lidskou přetvářkou, kompromisy, známostmi, mocí, penězi. A samozřejmě talentem, vytrvalostí, vnitřním puzením. Kolik úhybných manévrů do sebe musí Bůh vtělit… Škoda, že se autor nerozepsal i o třiceti letech po převratu, nesouhlasím s ním, že to už pro příběh nebylo zásadní.
Vždy mě fascinovali (pozitivně i negativně) lidé, kteří za minulého režimu uměli v socialismu kapitalisticky žít. Mezi ně patřil Karel Gott a skvěle popisuje jak k tomu došlo a co všechno pro to musel udělat. Jde o fascinující čtení, skvělou sondu do té doby. Knihou se bohužel táhne páně Klusákův úšklebek nad Karlem Gottem třeba v podobě poznámky o skutečnosti, že se delikvent Gott načapaný při veřejné masturbaci nijak nezajímal o duševní zdraví dívek, které jej při tom viděly. V té době by se nezajímal nikdo, nikdo, vyjma pár odborníků, netušil, jaké škody může podobný zážitek napáchat. Vyčítat mladičkému Gottovi toto "pochybení "skutečně naznačuje autorovu zaujatost. Karel Gott byl fenomén ať už si o něm myslíme co chceme a taky byl jen člověk s chybami a přednostmi, jakkoliv by jej mnozí dnes rádi viděli na piedestalu jako zlaté tele.
Kniha vzbuzuje velmi rozporuplný dojem. Na jedné straně je sympatická myšlenka podívat se na Karla Gotta jinýma očima, prověřit jeho příběh a zasadit jej do širších souvislostí, na straně druhé je škoda, že se tak děje nedůsledně a že autor nebyl schopen od tématu více poodstoupit. Po celou dobu vidíme za textem jeho úšklebek. Mnohdy je to právě pouze autorův znevažující tón, který dělá rozdíl mezi příběhem, který vypráví sám Gott ve svých vzpomínkách, a příběhem, který vypráví Pavel Klusák. Obsahově se jedná o víceméně stejné vyprávění. Je to škoda, kniha se dobře čte a kdyby autor dokázal více potlačit svou apriorní averzi ke Karlu Gottovi, vyměnit polemický tón za objektivnější způsob vyprávění a také trošičku ustoupit z ideologických pozic, z nichž svou oběť nazírá, kniha by jen získala. Je to zajímavé čtení, které lze doporučit oběma táborům, jak Gottovým odpůrcům, tak příznivcům. Obě skupiny tu najdou místa k zamyšlení. Na skutečně objektivní biografii ale Gott bude čekat dál. Ještě na ni zřejmě nenazrál čas. Klusákova kniha je nicméně dobrým mezistupněm.
Moc pěkná kniha. Po pár stránkách Vás vtáhne do děje i když nejste fanouškem Karla Gotta a tak nějak ukazuje více než jeho život a kariéru , ale spíše ukazuje naši společnost a život v komunistické éře. Je mi jasné , že pro mistrovi fanoušky to nebude příjemné čtení. Pro ty koho zajímá jiný než "oficiální" pohled vřele doporučuji .
Do tohoto druhu literatury jednoduše nejde nepromítat svůj vlastní vkus, jakkoliv by se o to autor snažil (p. Klusák mimochodem každý dotaz ohledně kritického aspektu díla striktně odmítal s poukazem na nutnost četby a z ní pramenícího VLASTNÍHO názoru)...
Podle obsahu ovšem Gottova biografie hraje do not jeho zapřísáhlým kritikům ( neodhadnu, kolik z nich je natolik masochistických, aby o nenáviděném a minulým režimem protěžovaném interpretovi ještě přelouskalo přes čtyři sta stran textu).
Mistrovým příznivcům se naopak zvedne kufr při každém druhém souvětí.
Klišé o "pravdě někde uprostřed" zde bohužel neplatí - knihou se jako červená nit táhne Klusákova averze nejen ke Gottově hudební tvorbě , ale (celkem logicky) i k mravnímu habitu Zlatého slavíka.
Osobně nemám problém s pojetím Gotta jakožto Fausta zaprodávajícího ďábelskému establishmentu svůj život výměnou za možnost zpívat před vyprodanými sály nejen u nás, ale i na glorifikovaném Západě.
S čím však naprosto nesouhlasím, je autorovo posměšně-ironické hodnocení (a tím i naprosté odsouzení )žánru, ve kterém Gott vynikal.
(Nikdy jsem dost dobře nechápala, jakým klíčem se dekóduje právě hudební produkce, založená - opět - na čistě sugestivním pojetí posluchače.....
existuje tedy příručka, podle níž zjednodušeně melodická hudba = brak a naopak disharmonie a kakofonie = kvalita?????)
Karel Gott pochopitelně nikdy nebyl angažovaným trubadúrem reflektujícím společenské klima, ale to od něj proboha snad nikdo ani nečekal???
Na druhé straně není znám příklad, kdy by Gott při své cestě na vrchol (a svém setrvávání na něm) někomu (byť nevědomě) ublížil, na rozdíl třeba od jeho souputníka Kundery.
Kniha je psána stylem "lehkého pera" a věková kategorie, která celou zpěvákovu éru zažila, si jistě velmi ráda připomene důležité mezníky uplynulých let.
Stylově naprosto skvělé.
Faktograficky dobré.
Názorově silně diskutabilní.
Nevím, jak dalece se ještě proslaví Pavel Klusák (patrně také žádný životem zkoušený disident, soudě podle typu vysoké školy a doby, kdy ji studoval), nesporné však je, že Gott skutečně BYL FENOMÉN své doby, bez ohledu na přízeň uměleckých kritik.
Panem Klusákem přistižen při vědomém přikrášlování některých životnich faktů(a kdo ne, že?)...
.......ale i kdyby za celá desetiletí pěvecké kariéry nezazpíval nic jiného, než Ombra mai fu ( Vánoce ve zlaté Praze ) , stálo to za jeden velký dík.
Pavel Klusák není žádný lovec laciných senzací, ale je to systematický a úspěšný pátrač, který umí psát, a tak mohla vzniknout tahle nesmírně zajímavá kniha. Sledujeme v ní zároveň příběh Karla Gotta, vývoj tuzemské pop music i proměny Československa během několika desetiletí. Autor si bere na paškál zažité mýty, které o Karlu Gottovi kolovaly a kolují, prověřuje je, vyvrací a uvádí na pravou míru, vždy s důkladnou oporou o dobové materiály, svědectví pamětníků, výsledky rešerší, které musely být vážně fuška. Ukazuje nám Karla Gotta v souvislostech. Cílevědomého člověka, který si šel za svým cílem a dělal (případně naopak nedělal) pro to leccos. Stal se ikonou, bohem lidu a tento status si udržel navzdory změnám vkusu posluchačů i změnám politickým... Ale díky čemu? Jaké bylo jeho "tajemství"? Gott: Československý příběh je pro mě přímo fascinující čtení. Potvrdil jsem si při něm své rozporuplné názory na Karla, dozvěděl se řadu překvapivých informací nejen o něm, bavil jsem se škodolibými popisy toho, jak se mistr jakkoliv a kdykoliv dokázal vlichotit do přízně, a velmi, velmi, VELMI mě mrazilo při čtení kapitoly o nedokonané emigraci a o tom, jak relativně snadno si Gotta a spol. omotali mocní kolem prstu a začali si ho vodit. V té (a v následující "psychiatrické") kapitole se z Karla stala až tragická postava člověka neschopného vzdát se smyslu života a nebylo to věru veselé čtení. Píseň Vltava už nikdy nebudu vnímat tak, jak jsem ji vnímal doteď. Pavlu Klusákovi (který píše místy podobně jako jeho vzor Jiří Černý) dávám velký palec nahoru a budu rád, když si knihu přečte co nejvíce lidí. Je jedno, jak moc čtenář je či není Gottův fanoušek, protože kniha je určena všem, kteří si chtějí udělat vlastní názor.
Štítky knihy
Karel Gott, 1939-2019 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2021 |  Gott: Československý příběh |
| 2021 | Uvnitř banánu |
| 2006 |  101 největších alb pop-music |
| 2018 |  Drtivé jistoty JB |
| 2018 | Co je nového v hudbě |
Pan autor si evidentně něco kompenzuje #lordfarquaad x) Psát "opravené paměti" zesnulého zpěváka, který to skutečně prožil (logicky, páč jsou to jeho paměti) z pozice člověka, který se narodil o myslím víc než dekádu později, to chce fakt mimořádně silný žaludek každého čtenáře, který si tuhle hm... knihu? bude chtít přečíst. Já jsem to teda se sebezapřením přelouskala, a ač by to myslím božský Kája neudělal, bych vylezla z hrobky a autorovi s chutí jednu majzla x) Vydělávat se ale holt musí, že, pane Klusáku - a Goťák furt táhne.