Groteska
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1789/bmid_groteska-1jW-1789.jpg
4
300
300
Autobiografie dr. Wilbura Daffodila-11 Swaina, stařičkého krále Manhattanu a posledního prezidenta Spojených států amerických, kterou píše poté, co nejmocnější zemi světa nejprve zcela rozložily dvě zákeřné pandemie, tzv. zelená smrt a albánská chřipka, a pak ji zničila nová občanská válka. Když z Bílého domu nebylo komu vládnout, přestěhoval se Wilbur do liduprázdného New Yorku a začal sepisovat své barvité paměti.... celý text
Přidat komentář
Zvláštne čítanie. Niektoré nápady sa mi dosť pozdávali, aj som sa občas zasmial, no ako celok to bolo aj pre mňa dosť namiešané z mnohých ingrediencií, ktoré u mňa spolu až tak nefungovali. No nad knihami autora isto nelámem palicu a rád prečítam aj ďalšie.
Na Grotesku jsem narazila jako na audioknihu v podání úžasného Borise Rösnera a nedokázala jsem mu odolat. Nadšená z poslechu Matky noc jsem měla jistá očekávání a sobecké čtenářské nároky na autora. Byly momenty, kdy mě příběh velmi silně zasáhl a rezonoval mnou, dokonce dokázal rozesmát, ale většinou mě jen obtékal. Haj hou!
Mistrná groteska jež zaslouží dalších 50 hvězd z vlajky.
PS: kruté záchvaty smíchu mě provázely na každé druhé straně, musel jsem ji číst delší dobu, abych se dočasně zbavil bolestí břicha.
Stařec píše autobiografii, je určena "tomu, koho to může zajímat." (str. 21) Myšlenka s uměle vytvářenou rodinou podle nově určeného prostředního jména přináší šanci být příbuzný s mnoha dalšími lidmi. Vonnegut nám dává nahlédnout do své chaotické hlavy - nabízí kotvu. Grotesktní. Haj hou.
Já jsem asi úplný ignorant, ale vůbec jsem nepochopila, o čem a co to má být...
Chtěla jsem zalepit díru ve "vzdělání", od Vonneguta jsem zatím nic nečetla.
Vím, že ty knihy jsou slavné, ale netuším proč...
Je to takové celé pošahané, ale bez nějakého smyslu či vyššího principu.
Má tu ještě další 3 knihy, ale po tomto se mi do nich vůbec nechce. Nechám to na léčbu nespavosti :-)
Haj hou. Tak tohle vás provází celou knihou. Nevím přesně co to je, ale možná něco jako když dlaždiči nesedí v chodníku kostka a řekne: Sere pes!.
Nejprve jsem zesošněl, nějakou chvíli si zvykal, ale pak už to šlo. KV Jr. se mi jeví jako děsně složitý individuum.
Ačkoli tahle kniha bývá dost vychvalována, na mě zas tolik nefungovala. Je tam až moc bláznivin na efekt. Doporučuju spíš Matku noc nebo Galapágy.
Kurta Vonneguta mám rád, protože si dokáže udělat legraci prakticky ze všeho a mnohdy nešetří ani sebe. Každá jeho kniha, Grotesku nevyjímaje, je pro mě "pošušňáníčko", takový malý literární svátek.
Vonnegutovi je zde přikládána k dobru experimentálnost a nápaditost. Mně to však přišlo slohově i obsahově jednoduché natolik, že mě to nemělo šanci nijak okouzlit ani zainteresovat. Jedná s epřesně o případ Malého Prince. Exupéry taky napsal podivnou knihu plnou nápadů, ale já bych to dal číct jenom svému malému bráchovi. Hádám však, že ani ten by z toho nic moc neměl. Ony ty autorovi nápady vyjdou na prázdno, když jsou vykonstruované a přitom jednoduché až co celé vrhá jenom hloupost.
Je to blbina. Spíše fraška nežli groteska.
Vložím sem jeden konktrétní příklad: Hlavní postava se stane prezidentem a rozhodne vytvořit umělé rodiny po celé zemi, že přisvojí lidem prostřední jména, která je májí...já ani nevim. To je tak blbej nápad, že cokoliv dalšího v návaznosti na to je prostě blbý. Takových "nápadů" je tam celá řada.
5 hvězd, třebaže jsem spíš zíral, než abych se chechtal, jak by se na grotesku slušelo.
KURTík môj milený, na čom si zas fičal, keď si písal tento mišmaš?! Teba človek musí mať rád alebo ťa nenávidieť... Takže dúfam, že sa nenaštveš, keď namiesto tvojho otrepaného a tu tak omieľaného “Haj hou” použijem pinkfloydovské “Hey you”!
Pre mňa je totiž VONNEGUT v literatúre to, čo v muzike Pink Floyd. Tiež sa z každej kategórie vymykajú, ich hudba je úplne iná, mieša všetky farby spektra, no má aj svoju “odvrátenú stranu”. A ako P.F. experimentujú so zvukom a cez psychedéliu až po epické balady a cez svoje osobné výpovede kritizujú celú spoločnosť - tak veľmi podobne na to ide aj KURT.
Pri každej kapitole som žasol nad tými bizarnými nápadmi aj predstavou absolútneho zmaru a depresie. Pritom je to celé tak strelené, až je to geniálne! A nemýľte sa, nejde tu o znôšku sci-fi výstrelkov - na pozadí tejto dystopie VONNEGUT odhaľuje kolízie amerických snov, žaluje súčasnú spoločnosť a rozdelenie sveta. Okrem paródie na sociálne témy ale nastavuje zrkadlo ako sebe, tak celej pokrivenej politickej nomenklatúre. A to chcelo v tej dobe iné gule. Aj keď pravdepodobnejšie je skôr to, že spojením sci-fi a autobiografie KURT len umne maskuje vlastné životné frustrácie. Nech je to ako chce, mňa to hovadsky bavilo a na plný počet tomu chýba asi len komplexnejší záver, lebo na konci sa jeho myšlienky aj samotný príbeh už rozbíjali. Ako keby ste išli na výstavu baculiek od REMBRANDTa, ale celú dobu čumíte na DALÍho výplody a posledným obrazom je PICASSOva Guernica
ODPORÚČAM: kto má rád ironickú satiru bude spoko, kto zbožňuje Absurdistan a Bizardland ako v Daliho obrazoch bude krochkať blahom, kto očakáva postapo obraz Ameriky bude tlieskať, ale kto čaká sci-fi akčák, tak bude sklamaný. Ani exaktne či logicky zakončený príbeh tu nik nenájde. A ak sa aj nájde taký čo nebude spokojný ak ostatní budú polonespokojní alebo aspoň čiastočne spokojní resp napoloapollo spoko - potom budeme všetci happy a nebudeme sami, lebo: Už nikdy sami! 80%
Po letech jsem se k Vonnegutovi vrátila, ale nějaké velké nadšení se nedostavilo. Přesto mu dám určitě ještě šanci. Bylo to zvláštní a trochu depresivní čtení o společnosti, která se propadá do barbarství. Wilbur s Elizou dělali co mohli, aby se probojovali životem, ale tak jako u Laurela a Hardyho měla jejich životní groteska poněkud tragický nádech.
Haj hou... po delší době jsem se vrátil k Vonnegutovi a... nebylo to špatné. Zvláštní pohled na svět a zvláštní způsob psaní. musí na něj být nálada.
pozor na miniaturní číňany
Haj hou
Vonnegut člověka buďto zasáhne a nebo mine. Mě vždy zasáhne. Jeho vidění světa, jeho myšlenky převedené ve slova, jeho úsporný jazyk. Co očekávat? Grotesku nebo krocaní farmu? Krásné počtení.
Už podruhé za sebou u Vonneguta musím konstatovat, že jsem se s ním v té poetice a humoru tak trochu minul. Možná jsem se bavil o něco lépe než u Snídaně šampionů, ale na čtyři hvězdy to u mne stále není. Tak si dáme s Kurtem teď trochu pauzu a třeba to příště dopadne líp...
“Mohl bys být znamenitým hráčem na gong,“ řekla. Narážela na nejnovější pověsti, že Číňané dosáhli pozoruhodných úspěchů v léčení rakoviny prsu hudbou na starodávné gongy. „Vypadáš jako člověk,“ řekla, „který by se trefil do gongu takřka na každou ránu.“
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Já vlastně nevím, co si o Grotesce mám myslet.
"...národy ve svých válkách nikdy nemohly spatřovat tragédie, ale rodiny nejen mohly, ale musely je tak vidět. Sláva jim!"
Někdy jsem se musela uchechtnout. Někdy jsem se zamyslela. A někdy jsem prostě jen zírala jakože cože?! Trochu mi to "učesalo", když jsem si po dočtení znovu přečetla prolog. Řeknu to takto - určitě je to čtenářsky zajímavá zkušenost, kterou nemám potřebu opakovat.