• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Kurt Vonnegut Jr.

Kolíbka

„Autor opět přímo hýří nápady (třeba fiktivní náboženství bokononismus, nebezpečný vynález led č.9), zase popisuje celou řadu velmi ujetých situací dovedených až ad absurdum - jak už jsme ostatně u téměř všech knížek Vonneguta zvyklí. Jeho styl psaní je samozřejmě silně nekonvenční, ale pokud na to čtenář přistoupí, pak je to panečku pořádná jízda! Celkově velmi dobré.“... celý text
— Lele61

---

Jatka č. 5

„Velmi zvláštní protiválečná kniha, nemusí sednout každému. Je z ní jasné, že válka je nesmyslná. Ale fatalistické přijmutí osudu - tak to chodí - je uvedeno skoro na každé straně?!?“... celý text
— joanb

---

Snídaně šampiónů

„Kvalitu knihy tady víc než kde jinde podtrhuje kvalita drtivé většiny komentářů, pro mě na čele s Corsem, Rihitamou a Thorirem. Kniha, která mě v oněch raných osmdesátkách fascinovala svojí neuspořádaností, obrázky, vysvětlivkami a která podle mě není až zas tak kritikou, ale spíš nejpříhodnějším popisem naší současné existence. A vychutnáme si ji ještě víc dneska, protože leccos z toho, do čeho se Vonnegut strefoval už dost dlouho známe taky. Svět se za to půlstoletí, kdy kniha vznikla změnil brutálně a přitom se neměnil vůbec. Mezi oněmi pro mě nejzajímavějšími recenzemi jsem vynechal toho, který používá jméno mirektrubak. Citujeme tady z nejrůznějších knih, já si dovolím odcitovat jeho pro ty, kteří to nepostřehli kus jeho příspěvku a který knihu i podle mě vystihuje asi nejlíp: "Možná se mi to jen zdálo, ale měl jsem při čtení pocit, že i když nám lidem docela nelítostně nakládá, nastavuje nám deformující zrcadla jak na Petříně a vytahuje na nás všelijaké ty osobní a společenské kostlivce, tak že nás lidi má docela rád. Chci říct: i když je k nám kritický a nehodlá kritiku nijak mírnit, cítím tam laskavost a lidskost. To mi přijde důležité a přijde mi to fajn." Doufám, že se na mě nebude zlobit a děkuji mu. Tady palce nestačí.“... celý text
— jadran

---

---

Mechanické piano

„Jedna z nejlepších a nejvýraznějších dystopií, jakou jsem kdy četl. Je dost zvláštní, že u nás vyšla za "socialismu", když ostatní sesterské knihy od Orwella a Bardburryho ani náhodou. A přitom je plus minus o tom samém. Vzpoura končí nakonec tím, že lidé, tedy ona masa, už jinak žít neumí a je jasné, že se vrátí k tomu, co bylo předtím. Ten konec je podobně jako u ostatních velkých dystopií pesimistický. Jenže když se dneska zamyslíme nad tím, co psal Vonnegut někdy na začátku padesátých let, z hrůzou zjistíme, že leccos tady už je. Dneska ve výrobě a zemědělství (a i tady díky strojům, z nichž některé se bez přímého lidského vedení neobejdou) pracuje tak třetina pracovních sil. Na druhou stranu realizace oné výroby (skladování a hlavně distribuce) vyžaduje mnohem větší množství lidí a to samé platí i pro jejich "obsluhu". Stroje sice zatím nedokážou nahradit lidi v oné sociální oblasti, jenže - vždycky bude někdo, kdo bude "tahat" za nitky. To dneska vidíme rovněž. Někdo, kdo druhé bude chtít ovládat, mít nad nimi moc a kdo se jim bude cítit nadřazen natolik, aby o nich rozhodoval i přes onu demokratickou fasádu, nebo dneska spíše jenom nátěr. Prolémem nikdy nebudou stroje, ale jako to bylo vždycky - ti, kteří o nich budou rozhodovat. A nebude to žádná AI. Ta se dá vždycky stejně jako lidé zmanipulovat a nebo prostě - vypnout. A nebo se dá použít zas a jen jako nástroj. A pak tady budou vždy parazitující jedinci, kteří si najdou cestu, jak si z toho mála, co vydělají oni u Vonneguta uživatelé automatů urvali zcela dost pro sebe, ani oni sami měli ten bezstarostný spokojený život. Takhle vypadá nás dnešní svět, necelých dvacet let po smrti jednoho z nejzajímavějších amerických spisovatelů XX. století a sedmdesát let po napsání této jeho knihy. Asi by to chtělo dát si panáka sumkliše, aby člověk přišel na jiné, veselejší myšlenky.“... celý text
— jadran

---

Kolíbka

„Od Kurta Vonneguta jsem zatím nic nečetl. Moje chyba. Velmi poťouchlé, ale až z toho mrazí.“
— engelbert