Lele61 komentáře u knih
Dnes už legendární dvojice Šimek a Grossmann a další várka jejich perfektních humorných povídek psaných krásným vytříbeným jazykem, které dovedou čtenáře zaručeně pobavit. Řada trefných hlášek z této knížky už postupem času "zlidověla" :-) Velmi zábavné čtení, které mohu jen doporučit.
"Černé labutě" tedy nepravděpodobné nepředvídatelné jevy a události a jejich následky a dopady na život jednotlivce i celé společnosti. Autor zřetelně odhaluje naši velkou zranitelnost při pokusu o odhad těchto nahodilých jevů. Nedají se sice přesně předvídat, ale lze se jim do jisté míry přizpůsobit a dále s nimi pracovat. Rozhodně nelehké, ale zajímavé a poučné čtení.
Opět tady máme typického a nezaměnitelného Crichtona. Dokonale nastudované téma, o kterém píše je u něj už naprostou samozřejmostí. Víc než běžná klasická detektivka je to ale v zásadě knížka o ostrém střetu dvou rozdílných kultur, obchodních zvyklostí a také způsobů myšlení: toho amerického a pak japonského. Doporučuji k přečtení.
Charles Baudelaire je skutečným světovým básnickým velikánem patřícím (spolu s Paulem Verlainem a Arthurem Rimbaudem) mezi proslulé francouzské "prokleté básníky". Tento skvělý výbor vydaný v edici "Zlatý fond poezie" přináší reprezentativní průřez celou jeho tvorbou samozřejmě včetně ukázek z jeho nejslavnější sbírky "Květy zla". Celek výborně sestavil, uspořádal a doplnil esejem, poznámkami a zajímavou statí o jeho životě a díle Vladimír Mikeš. Jednotlivé verše jsou pak v překladech předních českých básníků (např. Karla Čapka, Františka Hrubína nebo Vítězslava Nezvala). Pro bližší seznámení s poezii Baudelaira naprosto ideální volba.
Tři hezké nenáročné detektivní příběhy, které Sagitarius osadil do velmi specifického a jazykově zajímavého prostředí na pomezí Česka, Polska a Slovenska, kde se běžně hovoří nářečím "po naszymu". Sympatická hlavní postava majora Sarana, psáno stručně, ale výstižně s lehkým nádechem humoru. Krátké kapitoly a hlavně dobře vykreslené místní prostředí, které autor tak důvěrně zná. Ideální odpočinková četba.
Samotná knížka českého "záhadologa" Arnošta Vašíčka je od známého televizního zpracování režiséra Jiřího Stracha přece jenom mírně odlišná. Napsaná čtivě a poutavě, jak je u tohoto autora dobrým zvykem. Napínavý příběh situovaný do prostředí pražského Starého města je plný tajemství a točí se kolem hledání legendární ztracené (nebo právě nalezené?) brány do jiného světa (případně jiné dimenze). Na scéně je samozřejmě zase osvědčená trojice: expert na sekty a znalec symbolů doktor Runa a známá policejní dvojice komisařů Sumara se Šímovou. Televizní zpracování bylo možná malinko lepší, ale i knížku doporučuji k přečtení.
Martina Navrátilová nepochybně patří k velkým ženským tenisovým legendám (spolu třeba s Chris Evertovou). Je jednoznačně naprostou ikonou tohoto bílého sportu a stále patří k nejúspěšnějším tenistkám celé historie. V této životopisné knížce je podrobně a čtivou formou zobrazen celý životní příběh této česko-americké tenistky počínaje od dětských let až po její obrovské tenisové úspěchy. Je tam spousta velice zajímavých a obecně málo známých informací a celá knížka je doprovázená bohatou fotografickou přílohou (včetně některých fotografií z rodinného archivu). Jasně se zde ukazuje, kolik píle a úsilí musela Martina věnovat, aby se dostala až na samotný vrchol. Doporučuji nejen tenisovým fanouškům.
Nepřikrášlený a syrový příběh života a následné vraždy kontroverzního podnikatele a mafiána Františka Mrázka napsaný faktografickým způsobem. Přináší celou řadu zajímavých a neznámých faktů, vzájemných vazeb a mnohdy šokujících informací ze zákulisí českého podsvětí tohoto období. Velmi poučné čtení.
Zdena Frýbová patří k autorkám, které poměrně často čtu a její tvorba se mi celkem zamlouvá. Tuto knížku tvoří vlastně dvě psychologické novely: Zrůdička (příběh zakomplexovaného a všehoschopného sanitáře Mlčocha) a titulní Hrůzy lásky a nenávisti (smutný příběh těžce zkoušené Jany Kratinové). Společným jmenovatelem obou novel je pak motiv hrubého bezpráví páchaného na obyčejných lidech některými jedinci s významně pokřiveným typem morálky a z toho pak vyplývající oprávněný pocit křivdy a frustrace těchto obětí. Objevují se zde opět už dobře známé a typické klady tvorby autorky: čtivost, svižný děj, výborně vykreslená dobová atmosféra a kvalitní charakteristika jednotlivých postav. Mohu doporučit.
Také internet má samozřejmě kromě spousty kladných stránek i svoji stinnou podobu. Knížka vlastně na autentických příbězích dokresluje dokumentární film V síti. Byla to opravdu těžká a děsivá, ale zároveň poučná a varující četba. Dokumentuje jaké hrozné nástrahy a všehoschopní predátoři mohou na děti na netu číhat. Vhodná četba pro všechny rodiče, aby mohli své děti náležitým způsobem poučit a varovat.
V osobě Jarosława Grzędowicze se nám představuje jedna z výrazných postav polské moderní fantastiky. Grzędowicz je znám především jako autor románů, ale tady jednoznačně dokazuje, že velmi dobře zvládá také povídky. Sbírka obsahuje celkem 13 tematicky různorodých povídek doplněných o zajímavý doslov autora, kde ke každé povídce připojuje své krátké vyjádření. Povídky lze rozdělit do dvou kategorii: je tam celkem 7 krátkých short stories napsaných pro přílohu magazínu a dále pak 6 delších povídek, které vznikaly pro různé tematické antologie. Z krátkých dobře vypointovaných povídek, které jsou na cca 5-6 stran se mi nejvíce líbily titulní Vycpávač zvířat s prvky černého humoru a dále humorný duchařský příběh Koníček tety Konstancie. Delší povídky jsou možná ještě zdařilejší. Líbily se mi Vlčí vánice (příběh z prostředí německé ponorky se zvláštním úkolem z roku 1944), Víkend ve Spezeku (poměrně děsivá vize totalitní společnosti), Buran vane z druhé strany (o střetu dvou různých realit) a Farewell Blues (zajímavá vize budoucnosti ohledně kontaktu s mimozemšťany). Já mám tyto povídkové sbírky opravdu rád a tato je skutečně povedená. Proto doporučuji k přečtení.
Další spíše podprůměrná kniha Viewegha, která jenom potvrzuje fakt, že kvantita (rozuměj počet vydávaných knížek) ještě rozhodně nemusí znamenat kvalitu. Knížku jsem onehdy objevil v knihobudce, a protože jsem jsem předtím viděl docela zdařilý film, rozhodl jsem se dát ji šanci. Musím říct, že filmové zpracování je rozhodně o hodně lepší než kniha samotná. Román s dost plytkým snadno předvídatelným dějem se spoustou naprosto zbytečných a samoúčelných vulgarismů nezaujme ani literárním zpracováním. Občas se člověk sice trochu pousměje, ale to je asi tak všechno, víc od toho ani nelze očekávat. Příliš nedoporučuji ani na ukrácení dlouhé chvíle, je mnoho lepších zábavnějších knížek.
Taková nepříliš čistokrevná a také v některých pasážích poměrně rozvleklá fantasy odehrávající se v kulisách podobných středověku s hlavním hrdinou Calem. V tomto díle až příliš mnoho drsných bojových scén a nejrůznějších soubojů. Ono méně bývá někdy opravdu více. Za mě celkově pouze průměr.
Zapletal situuje svůj příběh do imaginárního moravského města Mlín někdy v osmdesátých letech minulého století. Sleduje osudy čtyř mladých hrdinů (třicátníků): inženýra Pavla, chirurga Tomáše, vězně Mariana, vedoucího papírnictví Mirka a také jejich partnerek. Autor postupně ukazuje jak se rozdílně vyrovnávají s určitou rutinou, šedi a stereotypem, který běžný život přináší. Hrdinové jsou vybráni jako jakýsi reprezentativní vzorek celé populace. Román je napsaný čtivě, věrně vykresluje atmosféru a reálie zmíněného období a představuje obraz, typické znaky a postoje tehdejší mladé generace.
Hailey tentokrát napsal napínavý a čtivý román ze zákulisí farmaceutického průmyslu. Děj se točí hlavně kolem výzkumu, vývoje a následného zavádění stále nových a nových léků do prodeje. Autor zde opět prezentuje výbornou znalost popisovaného prostředí. Není to sice jeho úplně nejlepší román, ale určitě také stojí za přečtení. Čtenář se rozhodně nudit nebude.
Velmistr žánru sci-fi Clifford D. Simak tentokrát představuje čtenáři téma zániku měst jako takových a konečné přeměny a vesmírného exodu celé lidské společnosti. Co pak bude následovat na opuštěné planetě? Autor nabízí posloupnost člověk-robot-pes. Jde vlastně o osm samostatných příběhů, které jsou navzájem volně propojeny do jednoho celku (postava robota Jenkinse). Hluboce humánní, poněkud nostalgické a rozhodně nadčasové dílo se značným filozofickým přesahem. Jedná se asi o nejlepší Simakovu knížku.
Tentokrát nám Hailey přináší pronikavou sondu do specifického prostředí vysoké politiky. Znovu potvrzuje to, co je o něm už všeobecně dobře známo. Tedy, že je opravdu skvělý vyprávěč, píše mimořádně čtivě a do nejmenších detailů má prostudované prostředí, které představuje čtenáři. I když román V nejvyšších sférách není autorova úplně TOP knížka (těmi jsou Hotel a Letiště), stejně určitě stojí za přečtení.
V podstatě jde o tištěnou verzi přepisu části veleúspěšného internetového blogu. Poněkud tajemný a veřejně zatím neidentifikovaný autor vystupující pod pseudonymem Ostravak Ostravski používá při jeho psaní fonetický přepis ostravského dialektu. Krátké, vtipné, čtivé, vhodné pro pobavení - takto to lze nejlépe stručně charakterizovat. "Fajne jako cyp". Pro mou osobu to má ještě navíc určité zvláštní kouzlo v tom, že pocházím z Ostravska a tento dialekt v mluvené podobě běžně používám :-) Doporučuji všem zájemcům o seznámení s "ostravštinou".
Docela silný příběh a zajímavý pohled "pod pokličku" života narkomanů na okraji společnosti, pro které jsou drogy jediným smyslem života. V době svého vzniku určitě hodně šokující, ale i dnes má pro svou syrovou autentičnost co říci současnému čtenáři. Prostě taková výstraha a vážné varování.
Knížka je v podstatě takové "2 v 1", jelikož obsahuje dvě docela odlišná a nesourodá díla. Zatímco "Les" je plný poněkud zvláštních nápadů a řešení dotažených až na hranici naprosté absurdity a je velmi "crazy" - vlastně taková karikatura světa při pohledu do zrcadla. Tak naproti tomu "Je těžko být bohem" představuje úplně jiný kalibr a v mnohem vážnějším duchu ukazuje pohled na cizí planetu ve stadiu středověku očima současného pozemšťana. Zmíněná žánrová nesourodost těchto dvou částí není až zase tolik na škodu, protože přináší určitý kontrast. Knížku jako celek hodnotím tedy čtyřmi hvězdičkami jako nadprůměrnou, i když ji ještě něco chybí do nejlepšího díla obou autorů, kterým je podle mého názoru jednoznačně "Piknik u cesty".