Přidat komentář
Román z prostředí kolonií, kde malá skupinka expatů - manažerů zahraničních investorů, kteří sem přišla s vidinou tučných zisků trpí sociální izolací. Román byl napsán za velké krize a je zasazen právě do doby bublinové raketově rostoucí světové ekonomiky druhé poloviny 20. let XX. století a následného vystřízlivění po prasknutí bubliny. Trochu v rozporu s názvem je skoro celá kniha vlastně o tom, jak guma stoupá a vše se odehrává v této opojné jízdě všeobecného růstu gumy, a až úplně na konci se dočká čtenář v názvu slibovaného poklesu. Kniha by se tak úplně klidně mohla jmenovat "Guma stoupá" a byl by to název asi i výstižnější.
Autorka sama žila do svých 20 let v nizozemské východní indii, takže reálie jsou na výborné úrovni.
Z románu je dost cítit postoj autorky (a možná i jeho obhajoba), která se rozhodl opustit Nizozemskou východní indii, a nenechá na tamní bílé společnosti niť suchou, ale zároveň přichází to Evropy, kde by měl být teoreticky doma, ale nikdy tam nebyl a pro místní je exotický cizák. Kniha na jednu stranu věrně vystihuje znuděný osud lidí z velkoměst trčících kdesi v zapadákově, který byl opravdu v časech kolonií pro řadu tam vyslaných úředníků typický. Stejně, jako vyšší spotřeba piva. Na druhou stranu postavy kreslí dost černobíle, a orgie tam prezentované jsou také spíše uměleckou nadsázkou - respektive spíše vyjimkou než pravidlem (I když je pravda, že do kolonií se uchylovalo dost lidí, kterým byl domov příliš těsný, případně byli svým bližním doma nepohodlní - Heppy valley v Keni je známé dost).
Například v knize není žádný běloch, který by žil s místními a splynul nimi, což byla v koloniích zcela běžná sorta lidí. Ale asi by se nehodila do příběhu o jasně oddělené uzavřené komunitě. Samozřejmě je to právo autora románu si příběh vymyslet jaký chce, ale čtenář musí mít vždy na paměti, že nečte něčí alespoň relativně objektivní zážitky, ale čistou fikci, kde si autor sleduje šíření svého (světo)názoru prostřednictvím správného vyznění příběhu.
Každopádně mě kniha dost upozornila na značnou blízkost uzavřených komunit expatů z bohatších zemí kteří jsou v zemi svého pobytu ne proto, že by tam chtěli žít, ale kvůli práci. Je to dost jiná sorta lidí, než cizinci, kteří se zemi rozhodnou usadit proto, že tam chtějí žít, mají tam rodinu nebo se jim strašně líbí. Tihle lidé jsou často nešťastní, nespokojení a na takové lidi narazíte i dnes. Nejen v zemích třetího světa, ale i v ČR. Sociální izolace, nedostatek kulturního vyžití, absence hmotných prostředků pro obvyklý životní styl, včetně oblíbených potravin, jiné klima, a tím způsobené dušení strádání a celkový negativní postoj k svému pobytu jsou nadčasové téma. Kniha se soustředí právě na tyto aspekty, je tedy v tomto směru dost nadčasová. Celkově však prezentuje pobyt lidí v prostředí jiné, než své původní kultury dost negativně, což je celkem jednoznačně převládající poselství knihy, kdy příklady dobrého soužití se v ní vůbec nevyskytují a pouze jedna postava je alespoň neutrálně smířena s životem jaký žije. Přece jenom, realita nebývá nikdy tak jednobarevná a za celkovým vyzněním románu bych viděl spíše názory autorky, které jsou celkem jednostranné a snaží se obhájit či podpořit její vlastní pohled na život v Nizozemské východní indii. Neříkám, že tento pohled je bezdůvodný, ale přijde mi poněkud selektivní. Podobně, jako třeba propagandistická díla socialistického realismu - byť ne v takové míře.
Jinak z hlediska literárního je to celkem pěkná bezproblémová četba.
Dost nemožný název knihy odrazuje, ale krátce po začtení zjistíte, že značí „ceny kaučuku na světových burzách jdou dolů“. Jde o velmi sugestivně a s vysokou mírou autenticity pojatý příběh života holandské enklávy v Holandské Indii, dnešní Indonésii, v 20. letech 20. století, kdy kolonialisté ždímali Jávu, Sumatru a enormní zisky z kaučukových plantáží jim přinášely styl života, o jakém by se jim v rodném konzervativním Nizozemí ani nezdálo. Bělošská nadřazenost, ziskuchtivost, postupná ztráta evropských zvyků a hodnot, nutnost vzájemné soudržnosti v cizím prostředí a současně boj o kariérní postup po zádech kolegů, úpadek morálky a všechny příznaky toho, co dokážou tropy udělat s Evropany. Hlavní starostí všech byly jenom tantiemy – kolik ještě let se dřít v pekle indonéské džungle, než dosáhneme dost na pohodlný život tam, doma? Jenomže každý večírek jednou skončí, ceny na burzách jednoho dne padnou spolu s vysněnou budoucností a doma, v Nizozemí – tam už postavy knihy také nepatří. Svým námětem je tato kniha dost ojedinělá. Velmi mě to zaujalo.
Štítky knihy
Indonésie nizozemská literatura kolonizace Nizozemsko kolonie
Autorovy další knížky
1972 | Guma klesá |
1937 | Kuli |
1939 | Hladová výprava |
1946 | Jiný svět |
1946 | Poslední podnik |
Krásně napsáno. Kniha nás přenáší na Sumatru do 20.let 20.století. Poznáváme život kolonialistů - Holanďanů, kteří zde mají společnost na sbírání kaučuku (gumy - odtud název knihy). Je zde popsaná těžká práce všech zaměstnanců, vztahy mezi nimi a domorodým obyvatelstvem, život manželek a dětí v tropickém klimatu, hýření a utrácení vydělaných peněz a pozdější pokles cen kaučuku na trhu, a tím pádem velké propouštění a konec nadějí a snů o životě v bohatství. Úžasná knížka, která nás přenese do naprosto jiného světa a jiné doby.