Gustáv Husák
Michal Macháček
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278680/bmid_gustav-husak-65bfdfc71f812.jpg
4
129
129
První ucelený životopis posledního komunistického prezidenta. Jméno Gustáva Husáka (1913–1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70. a 80. let, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Nová Husákova biografie z pera historika Michala Macháčka sleduje dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa od samých počátků, zaměřuje se na Husákův původ a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Slovenska, jeho působení za války a za Slovenského národního povstání, v poválečné politice, jeho odsouzení v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na mocenské výsluní. Stranou nezůstává ani Husákův osobní život, i zde přináší kniha nová zjištění. Symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby tak v Macháčkově knize vystupuje jako osobnost mnohovrstevnatější, než jak bývá obvykle vnímána. Kniha vycházející z mnoha dosud nezpracovaných archivních materiálů je první ucelenou husákovskou monografií v české historiografické produkci.... celý text
Přidat komentář
Na takovou publikaci se čekalo hodně dlouho. Poprvé je podán komplexně a vyčerpávajícím způsobem život a politická kariéra dr. Husáka. A to i díky moskevským archívům. Kdyby prezidentské období dr. Husáka (1975-1989) bylo trošku podrobnější, vůbec bych se nezlobila. I tak je to výtečné zpracované.
Životopis jednoho z nejvýraznějších představitelů normalizace, ikony té doby. Kniha vypovídá o jeho inteligenci, cílevědomosti i statečnosti - doba, ve které žil, nebyla ani v nejmenším jednoduchá. A Gustáv Husák v ní dokázal nejen přežít, ale i uspět.
Některé věci bych ocenil, kdyby byly více a podrobněji rozebrané a s celistvějšími názory Husákových dětí (takhle jsou ty názory roztříštěné po celé knize a těžko se ta mozaika celkového pohledu dětí na otce lepí). Ale jinak je zde rozebráno vše - Husákovo katolictví a víra, problémy, které měl ve straně, protože občas dovedl být i kritický, jeho rezignovaný postoj v 70. a 80. letech... Fajnové jsou i rejstříky a další odkazy. Například jsem vůbec netušil, že dokument, který vznikl ve Slovenské televizi v 90. letech a který se pokusil o nestranný pohled, je současným trezorovým filmem a nikde se nedá sehnat a v televizi se nepouští!
GH vysel po celou dobu mého základního vzdělávání nad stolem učitelů. Takže jsme toho spolu vlastně tak nějak nepřímo dost prožili. Upřímně, spíše jsem ho vždy tak nějak litoval: v osmdesátých letech už zrovna v kondici nebyl... knížka zajímavá, osud GH není rozhodně černobílý. Že si dokázal i po uvěznění zachovat komunistickou víru NECHÁPU.
Velmi dobrá biografie nejdéle působícího prezidenta socialistické ery Gustava Husáka od jeho dectvi vstupu do komunistické strany slovenské národní povstání po jeho statečne snaseni mučení při politických procesech po jeho rehabilitaci a jeho působení při pražském jaru po jeho snahy se domluvit se soveckym svazem ktere ale neproběhlo ak si sám představoval jeho po zvolení prezidentem a jeho působení ve funkci. Až po jeho konec.
Velice detailně a precizně vytvořené dílo o tomto generálním tajemníkovi KSČ, který hýbal dějinami ČSSR.
Velmi dobře napsaná kniha, která se snaží G. Husáka vystihnout ve všech aspektech jeho osobnosti. Vedle poměrně suché faktografie politických událostí neopomíjí ani osobní stránku popisovaného jak jednal, jak se choval, včetně jeho zálib. Přes poměrnou šíři záběru a rozsah textu se zdá, že se autor mohl víc věnovat událostem po zvolení Husáka prezidentem. Období 1975 - 1989 je poměrně stručně vylíčeno, přestože materiálu je k dispozici poměrně dost. Postrádám také analýzu Husákových vystoupení proti normalizační opozici (Charta 77 ad.). Kniha v určitých detailech obsahuje jisté nepřesnosti a omyly, což vzhledem k její šíři je pochopitelné. Ne vždy se taky vydařil překlad ze slovenských předloh, s nimiž autor pracoval.
Velmi dobrá historická práce pana Macháčka, postavena na opravdu hutné zdrojové základně, oproštěná od hodnotících soudů. Co velmi oceňuje je čtivost. Trochu jsem se bál, že mě čtení této knihy znaví, ale nikoliv, dočetl jsem ji poměrně rychle a bavila mě.
Jediné, co mě trochu mrzelo byl omezený prostor, který kniha věnovala Husákově vrcholovém období v 70. a 80. letech. Ale chápu, že zdrojů (hlavně těch z ruských archívů) není tolik, kolik by si člověk myslel.
Jsem z generace, která se narodila až v samotném závěru Husákovi kariéry. Mám tak již odstup od doby jeho panování a nemám potřebu sklouzávat k nějakým příkrým soudům. Naopak stále více vnímám a chápu kontext, ve kterém Husák vyrůstal a který ho formoval ke komunistické myšlence. Po hospodářské krizi let 30. a hrůzách války let 40. byl příklon mladé generace, intelektuálů a umělců ke komunismu poměrně pochopitelný. Jak celý experiment komunismu dopadl víme všichni. Dneska je Husák a období komunismu jakýmsi fackovacím panákem, kterým si snažíme léčit své mindráky a neúspěchy. Různé oslavy 17. listopadu, korza národní a svíčkové průvody, již dávno vyprázdnily svůj obsah a staly se pouze jakýmisi manifestacemi, kde se lidé utvrzují, že stojí na té "správné straně". Současná mladá generace, která tolik deklaruje svůj antikomunismus, si poněkud nevšimla, že zrají podmínky podobné těm, které komunismus přivedly k moci. Znovu bojujeme za Spravedlnost (klimatickou, genderovou…), znovu přijímáme politické závazky, které jdou mimo ekonomickou realitu, znovu se snažíme změnit svět. Symboly a cíle jsou jiné, ale princip je stejný. Husákův život a tato kniha je tak pro mě nejen exkurzí do minulosti, ale také trochu pochmurnou předzvěstí budoucnosti. Budoucnosti nových Husáků, kteří nás se svojí inteligencí, touhou po moci a možná i upřímným přesvědčením, doprovodí do nové totality, jejíž výhonky již můžeme okolo sebe pozorovat.
Poslouchal jsem rozhlasové zpracování načtené dvěma herci, takže ne úplně celou knihu, která je dosti objemná, ale myslím si, že jako ukázka života Husáka dostatečná. Proto nehodnotím. Klobouk dolů panu Macháčkovi, který si dal tu práci s dohledáváním zdrojů. Na celé knize je vidět ten životní kolotoč samotné hlavní postavy. Z původního rebela, zachránce životů před nacisty a bojovníka za práva Slováků, se nakonec stal člověk, co vylezl tak vysoko, že musel před Moskvou sklapnout podpatky a tím v podstatě odkývat normalizaci, za kterou pak tvrdě bojoval. Naprosto chladný kalkul a pragmatismus ho vynesl až do čela státu jako prezidenta. Zajímavé jsou kapitoly z vězení, kde Husáka sice mučili, ale pak ho nakonec pustili a pokračovalo se dál, protože Gustáv začal plnit to, co se po něm chtělo. Až do konce věřil v socialismus a marxisticko-leninské učení, ale nechápal, že to, co pomáhal budovat, bylo zločinné vůči svým občanům a probouzelo v lidech hlavně ty temné stránky osobnosti. Konec života a následné pohřbení, kde skončil v hrobě zcela osamocen a odstrčen, je taková tečka za životem člověka, který sice měl v mládí své ideály, bojoval za ně, ale pak se nechal semlít sovětskými nesmysly, aby si udržel funkci, která mu zajišťovala, narozdíl od obyčejných občanů, (kterým dle svých slov sloužil) pěkný a bezstarostný život.
K samotné knize výhrad moc nemám, životopis je obsáhlý, komplexní, ukazuje odraz dané doby i politickou náladu jednotlivých etap života Gustáva Husáka, ale je to hodně suché a místy prostě nudné. Je smutné, že životopis musel nakonec dát dohromady Čech i když si jej Slováci stále považují a jistě mu mohou za lecos i poděkovat.
Konečně někdo alespoň zčásti poskytl glorifikátorům Havla protiváhu prezidenta, který toho pro svůj národ dokázal minimálně stejně. A tím národem myslím Slováky. A měl to v životě o hodně těžší než fešácký kriminál Havel, který si v podstatě žil celou dobu, jak chtěl.
Jako Husákovo dítě mně kniha byla blízká, kupodivu se mi zdálo, že by v některých pasážích mohla býti podrobnější, například konec režimu je zpracován na pár stránkách s tím, že Husák byl zavřený na hradě a o ničem nevěděl, bodka. Jinak je to ovšem velmi čtivá a solidní práce, kdo má o období komunismu zájem, nebude zklamán.
Kniha se mi líbila hlavně tím, že se autor úplně zdržel pozitivních i negativních hodnocení. Čtenář má prostor k tomu, aby si udělal vlastní názor. Autor nedává žádná vodítka, jaký byl Gustáv Husák jako člověk, ani žádná zmínka třeba o nějaké osobní, lidské dobrotě. Hodně toho vydržel, hodně toho dokázal. Říká se, že v nejvyšších pozicích najdeme nejvíc psychopatů, lidí bez lidských citů, a tato kniha nevylučuje, že k nim Gustáv Husák patřil.
Biografie Gustáva Husáka. Chtěl jsem se o jeho životě dozvědět víc a kniha přesně to splnila.
S velkou nadsázkou budu parafrázovat část komentáře "vesticka" :
"Čtení komentářů k této knize je zajímavější než kniha samotná"
Ne, nechci tím shodit obrovskou práci autora i váhu knihy (je fakt těžká), ale přivítal bych také víc bulvárnosti, než suchých, nudných fakt o počtu schůzí a vnitrostranických intrikách, jež si sice nezadají s Hry o trůny, ale nevyznali se v nich jak komunisté, tak i historici.
Já pomocí tohoto životopisu v něm vidím člověka, jak uvedeno v doslovu, který se stal vyznavačem víry ve spravedlivou společnost a její emancipaci pomocí organizovaného úsilí (násilí?).
Je zajímavé sledovat, jak dějiny jeho víru usvědčují z omylu a jak spolu se stářím a frustrací ze zklamání se u něj projevuje deziluze, a přesto si nechce přiznat, že jeho víra byla omylem.
Autor píše, jak ho zaskočila otázka v nějakém pořadu, zda podle něj byl Gustáv Husák jako politik úspěšný, že na ni zpočátku nedovedl odpovědět.
Z hlediska toho, co jsem si přečetl o historii naší republiky, a čemu jakžtakž rozumím, si myslím, že ano. Jestli jsme si ho tak trochu nezasloužili.....
Od přečtení této knihy jsem si sliboval lepší pochopení osobnosti Dr. Husáka. Pro svůj věk jsem ho znal jen z doslechu. Z poznatků, které jsem získal nejen ve škole, se mi naskytl v české společnosti převládající pohled. Husák se mi Jevil jako vyloženě negativní postava patřící na smetiště dějin. Autor v publikaci poskytuje čtivou formou obrovské množství informací, které toto jednoduché vidění Gustáva Husáka velmi znesnadňují.
Katolík Augustín Husák se narodil a studoval v těžkých dobách mezi dvěma světovými válkami. Mladý, inteligentní, zapálený, ambiciózní.... člověk snadno zahoří k ideálům. K tomu sportovec a nadšený fotograf. Neuvěřitelné. Pamatuju si jej z fotografie na zdi třídy na základní škole, z níž na mě shlížel beztvarý, nevýrazný obličej, a z televizních projevů, které četl mdlým, nevýrazným hlasem. Kam zmizel onen Augustín, který díky svému aktivismu logicky vystoupá až na vrchol? Dáno dobou jeho mládí, lze pochopit, že šlo o ideály levicové. Z jeho prvních chvilkových věznění nabyde člověk dojem, že to byl docela slušný zbabělec, ochotný obratem opustit své komunistické ideály, když jej hned někdo neochraňoval. Jeho poslední, více než devítileté vězení už ve zralejším věku víru v jeho ideály prověřilo docela významně.
Pikantní. Komunisti šmírují, ponižují a mučí komunisty. Tedy krom všech ostatních lidí. Paranoia nejhrubšího zrna. Ale to není nic nového. A jakkoli nejsem příznivcem komunismu, musím přiznat, že Husák byl do určité doby skutečnou osobností a nejen pouhou loutkou v rukách jiných, jak jsem se domnívala. Potud dobré. Ale nakonec se ideály schovaly někam do hlubokých sklepení podělané dušičky. Politické procesy, ač sám politickým vězněm své doby, nakonec běžely i za Husáka jako na běžícím páse. Takže vyvstává stále tatáž otázka. Jak se nejrůznější kreatury, ať s ideály politika nebo peněz, dostanou do nejvyšších pater moci, ale hlavně jak se tam udrží zuby nehty. Rozhodně zajímavý a osvětlující pohled na člověka, jehož obraz mi z paměti už nejspíš nikdy nevymizí.
Poslechl jsem si pouze audioknihu, proto knihu hodnotit nebudu. Z více jak čtyř hodin mluveného slova mě zamrzelo poměrně stručné vykreslení období normalizace až do pádu režimu. Na tuto část jsem se těšil nejvíce a mnoho nového jsem se nedozvěděl. Po ukončení poslechu ve mně přetrval poměrně depresivní pocit. Za mě jde o příběh člověka, bytostně přesvědčeného a zarytého komunisty, který mnoho osobního štěstí neprožil. Strana, osamělost, strana, Sovětský svaz, osobní tragédie, pes, zdravotní problémy, samota, pád režimu a smrt. Je to paradox uvažovat u člověka, který se dostal na nejvyšší posty v zemi, zda měl vlastně jeho život smysl?
Alespoň jsem pochopil jeho legendární proslov: „Prežili sme obdobia, keď sa veľmi ťažko pracovalo a keď statoční vydržali. Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za tento národ zápasiť.“ A rovněž se vyjasnily důvody jeho českoslovenštiny.
Škoda pro nás a pro Slováky, že jeho ideály nebyly jiné... Odhodlání, inteligence, výdrž, statečnost kombinovaná s pragmatismem a uvážlivostí mu určitě nechyběly.
Jednoznačné hodnocení osobnosti a života G. Husáka je ale stále těžké. Nebyl to jen pouhý normalizátor, což je role, ve které ho známe všichni. Jenže co říct dál? Stále nemám ujasněný pohled. Je ale myslím dobře vědět, že vše má určité dopady a počáteční těžké životní podmínky mohou stát za pravicovou či levicovou radikalizací. Podobná motivace jako u G. Husáka se objevuje i u M. Jakeše. Povahově totožní lidé stále přichází na svět a záleží jen na tom, čeho se chopí, jak budou utvářeni a jaké přesvědčení u nich zvítězí... Možná si to člověk v těch osmdesátých letech ani neuvědomoval, ale G. Husák se narodil ještě v Rakousku-Uhersku a pouze délka lidského života dovolila přenést to staré, čím byl člověk poznamenán a utvářen, do relativně nedávné minulosti. Z tohoto pohledu se zdá, že komunismus (socialismus) byl odsouzen k záhubě i bez toho, že by se sám vyčerpal a ekonomicky zruinoval. Ti, co přicházeli do KSČ po Husákovi a Jakešovi, už byli ve větší míře kariéristé, lidé vyrůstající v relativním byť pouze východním dostatku a jejichž přesvědčení vycházelo spíše z osobních ambicí. Taková komunistická "víra", a v případě GH to byla opravdu víra, už není tak zarytá a snadněji převléká kabát, pokud se objeví jiná cesta k úspěchu a k vlastnímu prospěchu. Rozkolísat systém stojící na kariéristech bývá snazší. Opět se tedy potvrzuje to, že socialismus se do značné míry zničil sám. Po r. 89 se hromadně odevzdávaly stranické knížky, Husák s Jakešem i přes vyloučení z vlastní strany, zůstali svým ideálům věrni. U Jakeše nepomáhala jakákoliv argumentace, držel se svého. Je proto škoda, že nebylo možné sledovat, jak by nesporně intelektuálněji vybavenější Husák čelil konfrontaci s dnešními dny. Bylo by zajímavé slyšet, jak by se s námitkami vypořádával. O co by opřel svou víru dnes, anebo by se jen ještě víc uzavřel do sebe? Možná... Vývoj lidské společnosti se i bez něj a ideálů komunismu posunul vpřed. Svět, ze kterého Husák vyšel, je již téměř století pryč.
Michal Macháček naštěstí Husáka nehodnotí, předkládá pouze fakta. A takový přístup je pro mě mnohem příjemnější než knihy některých angažovaných autorů. Gustáv Husák: Smutný život jednoho inteligentního a vytrvalého člověka, který ve svém neštěstí a traumatu ze sociálního zázemí a doby pomáhal utopit celou zemi.
S autorem, panem Macháčkem, jsem viděl natočený rozhovor s titulkem "Brežněv o okupaci nerozhodl, generálové SSSR ji chtěli už dávno". Tam mluvil natolik poutavě, že jsem si pak zjišťoval, co napsal a když jsem zjistil, že monografii o G.Husákovi, tak jsem si řekl: "To chci".
A dobře jsem udělal - ono by se zdálo, že tlustá monografie o normalizačním politikovi bude hrozná nuda, ale bylo ro přesně naopak. Text je napsaný velmi čtivě a to přesto, že zabíhá do dost velkých podrobností. O spoustě skutečností jsem vůbec netušil - třeba, že byly celkem seriózní úvahy o připojení Slovenska k SSSR anebo to, jak nestabilní vlastně bylo česko-slovenské soužití a česko(-)slovenský stát. Každopádně - Gustáv Husák byl mnohem barvitější osoba, než jsem si myslel.
Knihu hodnotím pozitivně, v něčem jsem se utvrdila, něco mě překvapilo, a s něčím nesouhlasím. Ve chvíli kdy jsem zhlédla rozhovor s autorem na xtv, bylo mi jasné, že knihu musím mít. Nikdy by mě nenapadlo, jak moc Slováci řešili nezávislost na Praze. Na druhou stranu, kdo by chtěl mít něco společného s Prahou, že. Ale heslo bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic, na Slovensku asi neznají. Utvrdila jsem se v tom, že generační zkušenost( tj. Bída, hlad, sociální nespravedlnost a nelidské pracovní podmínky) je právě to, co dělalo z obyčejných lidí celoživotní komunisty. Cokoliv jiného je lež. Obdivuji Husáka, jak v mládí dokázal vzít život do vlastních rukou. Naopak kapitola z předválečného období považuji za slabší. Stejně tak i tu válečnou. Je mi celkem jedno do kolika časopisů Husák přispíval, a kolika spolků byl členem. Naopak bych přivítala více bulváru. Jak to bylo s Husákem ve vazbě? U soudu, ve vězení? To se taky moc nedozvíme. A přitom to , že přežil , byl jeho největší politický majstrštyk. S pohledem G. Husáka na Dubčeka naprosto souhlasím. Je velká škoda že to Husák ke konci tak vzdal. Poslední kapitola o tom, jak se z Gustáva v kómatu snažili udělat opět katolíka, , ta byla taky výborná. Na knize se mi líbily dobře vybrané fotky a karikatury, naopak emotivní dopis G. Husáka z vězen a další naskenované dokumenty jsem bohužel nepřelouskala, a to je škoda. Michal Macháček označil svúj vztah k Husákovi za normalizovaný, a šel si převzít na hrad vyznamenání, které mu udělil i váš prezident Zeman. Následně mu nebyl prodloužen grant na pátrání v ruských archívech, a skončil v zoo Praha . Dění kolem knihy je snad ještě zajímavější než kniha samotná. Nyní prý chystá knihu o Jakešovi, a já se už těším. Zamarovský to sice není , ale to nikdo.
Gustáv Husák
Vynikající publikace.