Gwilanina harfa a jiné povídky
Ursula K. Le Guin
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502757/bmid_gwilanina-harfa-a-jine-povidky-Eya-502757.jpeg
4
57
57
Žár pouště, mráz Antarktidy, stín lesa. Cestování časem i kosmické lodě. Nezáleží na tom, jaké kulisy a jaké žánrové propriety „královna americké sci-fi“ zvolila, vždycky byla svá. A vždycky šlo především o řeč, myšlenky a touhy jejích neuvěřitelně uvěřitelných hrdinek a hrdinů, vždycky šlo mnohem víc o literaturu než o žánrové škatulky. Čtyřiadvacet pečlivě vybraných povídek z autorčiny tvorby. Obsahuje povídky humorné, poetické, nostalgické i surrealistické, vždy však obsahují fantastický prvek. Je v ní jedna z autorčiných prvních povídek „Duben v Paříži“, i jedna z těch úplně posledních, „Džbán vody“, a nechybí ani nový překlad proslulého textu „Ti, kdo odcházejí z Omelas“. Když pomineme, že byly záměrně vynechány povídky z cyklů „Ekumen“ a „Zeměmoří“, jedná se o pokus o malý, ale reprezentativní průřez non-realistickými povídkami Le Guinové. Sbírka je vhodná pro ty, kdo autorku vůbec neznají, i pro ty, kdo si ji už zamilovali. Z anglických originálů vybral a přeložil Jakub Němeček.... celý text
Přidat komentář
Výborně namixovaná ochutnávka, je můj problém, že na některé povídky nemám intelektuální kapacitu :-)
vynikající spisovatelka představená v mimořádně propracovaném uspořádání i typografickém provedení a v univerzálním výběru: Jakub Němeček, nepochybně velký znalec tvorby Le Guinové, který je zároveň i překladatelem vybraných povídek, myslel na každý čtenářský zájem, a tak v osmi "barevných" odděleních servíruje různé žánrové a tematicko-motivické ochutnávky: Fantazie bez hranic, Sen a smrt, Poezie a nostalgie, Parodie a parafráze, Feminismus a sarkasmus, Science fiction a nic víc, Znepokojivé a záhadné, Rozloučení
říkal jsem si, že už jsem tomuhle typu četby odrostl, ale kdepak... hned první oddíl mě zaujal natolik (zejména povídka Směr silnice), že jdu hned zítra prozkoumat okolní pobočky městské knihovny, jestli neulovím další knihy Le Guinové
Dosť rôznorodá poviedková zbierka od autorky, ktorá ma už dlhšie zaujímala. Niektoré jej poviedky boli menej zaujímavé, niektoré naopak bavili viac. Posledná púštna poviedka bola výborná, rovnako ako ústredná o harfe. Kniha má krásne originálne prevedenie a aj číslovanie poviedok.
Je vážně zajímavé pozorovat autorku ve změnách tvorby. Ani by se mi nechtělo věřit, že povídky píše jedna a ta samá osoba. Několik příběhů bylo skvělých, jiné jsem dočetla na sílu. Zároveň zpracování knížky kvalitou je trochu slabší. Tři hvězdičky jsou za mě adekvátní.
Okrem toho, že som konečne trošku spoznala tvorbu Le Guin, tak som konečne objavila aj nakladatelstvi Gnom a oboje boli jazdou! U toho posledného zmieňovaného som sa zaľúbila do číslovania strán, do poznámok prekladateľa a konečne som mohla spoznať malé časti aj od svetoznámej autorky fantasy/scifi (u nej sa tie žánre dosť prelínajú) , ktorá (aspoň ja mám taký pocit) nie je u nás až taká známa. Môj verdikt? Pani spisovateľke ešte chcem dať šancu nejakým jej obsiahlejším scifi, pretože na môj vkus boli vybrané poviedky z Gwilaninej harfy skôr žánrovo do fantasy, aj keď sa tu a tam objavilo aj scifi. Na počudovanie, ma napríklad viac bavili jej "rozprávkové" poviedky, napríklad o Ruženke, či cestovaní púšťou alebo práve o harfe Gwilan.
Sbírka obsahuje 24 povídek, rozdělených do tematických skupin (např. parodie a parafráze, záhadné, feministické,...). Povídky parafrází a parodií mě tedy vůbec neoslovily.
Nejvíc se mi líbil Pytlák (variace na Šípkovou Růženku), Gwilanina harfa (život harfenice a její harfy), První kontakt s Gorgonidy (setkání s mimozemšťany v australské poušti), Džbán vody (pouštní fantasy) a Ti, kdož odcházejí z Omélasu.
Některé povídky se mi líbily víc a jiné míň. Ale celkově jsem asi čekala něco jiného a možná trochu víc toho fantasy
Ursula K. Le Guin je pro mne autorkou, pro kterou je typická absence akce a pomalé tempo. V tomto smyslu povídky obsažené v této sbírce naplnily mé očekávání. Některé mne zaujaly více, jiné méně a asi 2-3 povídky jsem přeskočil, protože mne neoslovily. Celkově je to taková všehochuť.
Co napsat na závěr? Tuto autorku mám velmi rád od doby, kdy jsem četl Čaroděje Zeměmoří. Bohužel jakákoliv jiná kniha včetně této sbírky povídek mne již nikdy tak hluboce vnitřně neoslovila. Proto dávám tři hvězdy.
Když tak pročítám všechny ty vychvalující komentáře, tak mě napadá jedna otázka :
Četl jsem tu stejnou knihu, jako ostatní?
Le Guinová psát uměla, to bezpochyb, ale většina povídek je dost slabá. Občas nakousnou zajímavou myšlenku nebo nápad, ale nakonec to celé vyšumí do prázdná. Naštěstí se tu najdou i skvělé povídky a celkové zpracování knihy je taky úžasné, jak je to u Nakladatelství Gnóm! zvykem.
Top povídky :
-Interní linka
-Labyrinty
-První kontakt s Gorgonidy
-Zorné pole.
Hodnocení : 5/10
Urshula K. Le Guinová sa zapísala do sveta fantastiky halvne príbehom Čarodeja zo Zememoria, alebo sériou Kroniky Západného pobrežia. V tejto zbierke poviedok sa bohužial nestretneme z príbehmi spomínaných svetov. Táto zbierka je venovaná poviedkam o obyčajných veciach, pri ktorých sa niektorí z nás zamýšlajú a autorka dáva do nich trochu nádychu fantastiky a sci-fi.
Knihu som dostal ako dar a môžem povedať, že hodnotný dar. Samozrejme, ako pri každom zborníku, aj tu sú slabšie diela, ale samozrejme aj kvalitovo vysoko hodnotené. Najviac ma zaujala poviedka "Tí starší." a príbeh "První kontakt s Gorgonidy."
Třetí kniha od nakladatelství Gnóm! a zase trefa! Nikdy bych neřekla, že až budu říkat, že čtu ráda cokoli od ... tak místo tří teček nebude autor, ale celé nakladatelství. A zrovna v tomto případě, je vklad nakladatelství značný. Skvělý výběr povídek, výborný překlad, nádherné a uživatelsky přátelské zpracování (od formátu a tloušťky, přes hrubost papírového přebalu až po vychytávky, jako označování povídek hodinovými ručičkami, nebo grafické znázornění délky povídky v obsahu) a nápadité řazení. Obzvlášť oceňuju megavtipnou feministickou sekci, to byla jedna pecka za druhou - od ježíška (klidně až od toho příštího, nebo přespříštího) bych si přála knížku složenou jenom z takových kousků!
Skvostná kniha! Skvostně napsaná, skvostně sestavená, skvostně přeložená, skvostně vypravená. Le Guinová je mistrná vypravěčka a (nejen) pro milovníky sci-fi a fantasy je za mě tahle kniha must read.
Ostatně nakladatelství Gnóm! stojí za pozornost dlouhodobě a doporučit se dá v podstatě vše, co u nich zatím vyšlo :)
Moc jsem si užil - ale v paměti mi utkvěly hlavně dvě, kterých se jen tak nezbavím - Pytlák a Duben v Paříži....
Příběhy paní Ursuly jsou pohlazením po duši a připojíme-li k tomu úžasnou péči, jaké se jim dostalo u Gnómu, platí to dvojnásob. Osobně mě nejvíce sedly stísněné „Labyrinty“, lemovské „Zorné pole“, rozšafný „První kontakt s Gorgonidy“, přízračný „Obolus“ nebo „vědecký“ článek o problému zkracování času. Oslovil mě i fantastický svět „Těch starších“; a u filozofického prostocviku s názvem" „Ti, kdož odcházejí z Omélasu“ jsem si ověřil, že je to skutečně takový masakr, jak se proslýchá. Ale nejkrásnějším překvapením byla závěrečná třešnička v podobě „Džbánu vody“, který – ačkoli je snad s výjimkou názvů – fantastických prvků zcela prost, je jedním z vrcholů této sbírky, ne-li tím nejvyšším.
„To mi připadá spíš jako zkouška než jako odměna.“
„Záleží na tobě, co z toho uděláš.“
Paní Le Guinovou jsem znala jako autorku Zeměmoří a její povídky pro mě byly terra incognita - a dost mě překvapily. Jsou příšerné a mrazivé (Labyrinty, Ti, kdo odcházejí z Omélasu), zneklidňující (Zorné pole, Ti starší, Mistr Ganil, V období sucha), vtipné (Výstup Severní stěnou, Interní linka), zamyšleně hezké (Duben v Paříži, První kontakt s Gorgonidy, Sur), bizarní (Autorka akáciových semen, Dětská nevěsta) či "jen" zvláštní. Rozhodně stojí za přečtení.
Část díla
Autor akáciových semen a další výňatky z časopisu společnosti pro therolingvistiku / Autorka akáciových semen a jiné…
1974
Dětská nevěsta
1987
Duben v Paříži
1962
Džbán vody
2014
Gwilanina harfa
1977
Autorovy další knížky
| 2003 | Čaroděj Zeměmoří |
| 1995 | Levá ruka tmy |
| 2022 | Velká kniha Zeměmoří. Svazek první |
| 2003 | Atuánské hrobky |
| 2005 | Nejvzdálenější pobřeží |
Většina "povídek" mi spíše připomíná popis. Ač se jedná rovněž o literární formu, mě tedy neoslovuje. Byť lze mezi nimi nalézt i lepší kousky, celkově mi sbírka připadá fádní až nudná.