Gymnázium příšer
Antonín Tesař
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60555/bmid_gymnazium-priser-6512dfb14cf13.png
3
19
19
Chodit na střední školu není žádná legrace. Zvlášť když máte za spolužáky mrtvé prezidenty, kouzelné žáby nebo lehce nepříčetná siamská dvojčata. Studium vám nijak neusnadní ani tělocvikářka, která zvyšuje výkonnost svých žáků důmyslnými přístroji, či mladý profesor, jehož pronásledují duchové z jeho studentských let. Ještě že se můžete uklidňovat vyhlídkou na dobu, kdy odsud odejdete a půjdete pracovat, třeba jako telefon nebo věšák na kabáty. Střední škola prostě není normální prostředí, a proto nejsou normální ani příběhy v této sbírce.... celý text
Přidat komentář
Českým tvůrcům komiksů fandím. Nápady jsou dostatečně ujeté/nosné. Osobně dávám přednost vyšší kvalitě/propracovanosti kresby, ale ani jednoduché črty mne neurážejí.
Já na komiksy prakticky vůbec nejsem, ale tvorba bratrů Tesařových se mi zamlouvá. Gymnázium příšer je v podstatě povídková sbírka různých příběhů, odehrávajících se v prostorách gymnázia. Různě zajímavých a poutavých příběhů. Nejvíce mě zaujali SPOLUŽÁCI, poměrně dost atmosférický a tajemný příběh. Druhým nejvíce zajímavým mi přišel TOMÁŠ, dalo by se říci zábavný příběh, ale ta komika z něj brzy vyprchá a do popředí se dostává tajemné bizarno. Silnou inspirací japonskými komiksy (nebál bych se říci přímo konkrétního autora Junji Ita) jsou bizarní POLIBKY. SESTRY jsou zvláštní dramatický příběh, až psychologické drama, u něhož mi však docela vadila povaha jedné z postav, respektive jí podoba. Přišla mi naprosto zbytečná. STROJ je trochu podobný Podobný polibkům, jen více technický. VEJŠKA je dost nepříjemně komická, ovšem poměrně nápaditá. Už jen ta představa, že začne stávkovat ústřední topení. Tesařovi mě baví.
Sbírka "povídek" . Některé slabší,některé zajímavější...vesměs vše takový mindfuck styl, hodně slabší odvar Red Meat humoru.
Tento český komix som si nedávno zohnala a včera prečítala. Napriek tomu, že som čakala o dosť viac, tak musím uznať že príbehu sú zaujímavé, niekedy by sa hodilo myšlienku dokončiť, ale okej. Nepatrí to k mojím obľúbeným knihám, no som rada, že je v mojej zbierke.
Antonín a Jiří Tesařovi předkládají skutečnou paletu zajímavých a vesele zpracovaných nápadů. Výtvarně to sice Gymnázium příšer nijak extra nevyhrálo, ale v rámci amatérské produkce to pořád je ještě nadstandard.
Série příběhů pobaví především pointami, na kterých si tvůrci dávají záležet. Málokdy jsou předvídatelní a prakticky nikdy se neopakují. Vyznění povídek pak nebývají nijak zbytečně hlubokomyslná, spíše naopak a při mnoha příležitostech vynikne nadsázka (Polibky) i sebeironie (Tomáš). Sem tam autoři uhodí hřebíček na hlavičku (Šikana), jindy zase okouzlí svébytnou imaginací (Vejška).
Úplně dokonalé to není, ale v rámci tuzemské ochotnické tvorby mají oba autoři vykročeno rozhodně správným směrem.
Na povídky jako takové normálně nejsem, ale tohle bylo jiné kafe! Taky pro mě první zkušenost s českou mangou, a dnes doufám, že se mi podaří sehnat Věříje ;)
Netradiční počin Antonína a Jiřího Tesařových. Jedná se o kolekci několika příběhů o jednom gymnáziu. Setkáme se zde s mrtvými prezidenty, schizofrenickými siamskými dvojčaty, vzpomínkami žijícími mezi zdmi i příšerami, které jakoby vypadly z lovecraftových románů.
Kresebně mi toto album moc nesedlo. Jednoduchá linka inspirovaná mangou mi občas připadala dosti neumělecká. Přesto se ale jedná o zajímavé příběhy, ze kterých člověku nejednou zamrazí.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Planeta Nippon |
| 2014 | Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře |
| 2017 | Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku |
| 2017 | Křičím: „To jsem já.“ |
| 2016 |  Tisíc masek |
Tohle byla neskutečná hloupost a musím říct, že to pro mě mělo punc něčeho typicky českého. Příběhy, ze kterých mě žádný neoslovil a žádný nebyl kdo ví jak veleslavný, nepovedená velmi strohá kresba, Hitler neustále se ukazující někde v pozadí... Tohle fakt dokážou vymyslet jen Češi. Všechny příběhy byly agresivní, nechutné nebo prostě jen neslušné a nepříjemné. Velké pointy se nedočkáme téměř nikdy, a když, tak to vlastně není nic filosofického ani náročného. Že se někde objeví sem tam nějaká paralela na dnešní společnost... Taky to není tak inovativní a zajímavé. Kurňa, vždyť ono to není ani provokativní, byla to prostě nuda a po přečtení absolutně žádný pocit, jen absolutní zbytečnost a promarnění času a peněz.