• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Antonín Tesař

Versus

„Možno som zbytočne čakal viac a hlavne som sa pustil do niečoho, čomu nechápem. Tento druh komiksu nie je asi moc pre mňa, i keď čierno v ňom mám rád. Nalákali ma tí statoční satanisti a to vlastne bola svetlá chvíľka tejto knižky. Prvé dve poviedky mali dobrý nápad, pár dobrých vypiplaných detailov, svetlých chvíľok a originálnych drobností. Jirka Lábus versus starý prasácky démon. Tá druhá poviedka o starom Marvanovi, či má tretí náboj bola najlepšia a jediná, čo ma poriadne bavila, či už príbehovo, aj pár dekadentnými momentmi. Avšak ostatné tri išli kvalitou i nápadom rapídne dole a vôbec ma to nebavilo a nič mi to nehovorilo. Ja viem, že určite tam bolo plno skrytých odkazov a popkultúrnych hračiek a bla bla, ktoré som zaiste nepochopil, bla bla. Ja viem, že som kultúrny barbar, ale ako celok mi to neprišlo zábavné a asi ani originálne. Vtipné už vôbec nie.“... celý text
— pistikpistik

---

Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku

„Kult, camp, gore, filmy zvrhlé, alternatívne, či brakové, sú mojím srdcovým odvetvím kinematografie ako i tým, čo ma k nej priviedlo. Kniha, napísaná organizátormi českého Festivalu Otrlého Diváka, na mňa však pôsobila viac nadšenecky, ako vedecky. Diela tu sú viac chronologicky vymenúvané, ako analyzované - a neraz im pripadnú rýdzo subjektívne prívlastky ako "...jeho najlepší film, najfascinujúcejší" atď. Myslím, že sa tu dalo ísť viac do hĺbky, keby sa témy chopil talentovaný filmový vedec. Na druhú stranu, neľutujem, že som si ju prečítal, dostal som množstvo tipov na zaujímavé filmy a v istých ohľadoch si rozšíril obzory.“... celý text
— DjLuko

---

Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku

„Jako milovník filmů (a obskurních zákoutí světové kinematografie zvláště) jsem si tuto knihu zakoupil prakticky ihned jak vyšla. Jenže shodou různých okolností jsem se k jejímu dočtení dostal až po několika letech. A zklamán nejsem. Jako úvod do pojmů, žánrů a témat spojených s „brakovými“, „béčkovými“ a dalšími filmy stojícími mimo běžný filmový mainstream, slouží kniha naprosto dostatečně nejen nezkušeným divákům, ale i divákům poučeným, kteří uváděné filmy znají z vlastní divácké zkušenosti. Platí, že čím víc toho znáte, tím víc si to užijete a třeba s autory i vnitřně zapolemizujete, proč zrovna nějakého vašeho oblíbeného tvůrce či tvůrkyni nebo dílko zmínili jen letmo nebo vůbec. Oproti jiným knihám o filmu psaných fanoušky pro fanoušky, které jsou mnohdy velmi povrchní, je poznat, že autoři filmy a tvůrce, o kterých píší, nejen milují, ale jsou schopni také kritického zhodnocení a zasazení do širšího filmově-teoretického i dobového a společenského kontextu. To, společně se závěrečnou kapitolou s českém a československém brakovém filmu, považuji za největší hodnotu knihy. Vadí mi asi jen jistá nevyváženost jednotlivých kapitol, ale vzhledem k tomu, že kniha je spíše souborem esejů než monografií s jednotící linkou, dá se to celkem chápat.“... celý text
— Inutihar

---

---

Křičím: „To jsem já.“

„Velice zajímavá "brožurka", kterou lze slupnout za večer. Je dvojjazyčná, takže čtete jen polovinu textu :-) A kromě toho značnou část obsahu samozřejmě tvoří ukázky oněch fanzinů, o kterých to celé je. Takže to čtení pěkně odsýpá. Je to bezva a je to zajímavé. Osobně jsem nejvíc ocenil povídání o komiksových, sci-fi a počítačových fanzinech, protože tyhle všechny znám osobně jako čtenář z počátku devadesátých let. Ale i u těch ostatních oborů (metal, hardcore/punk, feminismus) jsem se poučil a dozvěděl něco nového. Snad jen ty fotografické ziny, ty mi přišly jako z jiného světa. Autorem této části jsou Nanoru a Turek, o kterých si už delší dobu myslím, že by se neměli projevovat psaným textem. Pokud jsou v jejich sděleních nějaké myšlenky, tak se dokonale rozplynuly a byly zadupány zřejmě záměrně nečitelným flow. Holt umělci :-)“... celý text
— deefha

---

Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře

„Zajímavá instruktáž do oblastí, které jako dospělý považuji za hraniční. Výtku mám k autorovi části o filmu: čekal bych i kontext k vývoji japonské produkce u nás. Pro moji generaci filmy Policajt umí karate, serialy Sokol strážce noci, nebo Goro bílý pes, stejně jako výběr filmů pro 16 ročníků festivalu Japonského filmu a kultury v ČR: EIGASAI. Na posledním ročníku 2023 se podílel i autor předmluvy doc. Jan Sýkora“... celý text
— knih-o-mol