Had
Stig Dagerman
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147545/had-147545.jpg
4
5
5
Had má podobu sbírky povídek, nicméně mistrovské rozuzlení posléze odhalí jejich skrytou provázanost. Autor dokáže svou látku podat rovnocenně mužským i ženským pohledem, přičemž obě tyto optiky mu slouží ke zkoumání hlubokého zla sociální nespravedlnosti a k popisu psychologie strachu. Had je totiž především kniha o strachu, základním lidském instinktu. Dagerman ho pitvá chladně a racionálně. Pečlivě analyzuje, jak skupinu jednotlivců postupně přemáhá děs, jak na něj reagují každý po svém. Snaží se ukázat, že si člověk primární úzkost nosí v sobě. A spíše než ji popírat je třeba ji přijmout: naučit se s ní žít je jediná cesta, jak sebe sama poznat. ... celý text
Přidat komentář
Dagermana bych doporučil všem. Zdatně se rýpe v lidské temnotě. Této knize bohužel v českém překladu ubližuje nekvalitní editor.
Za trest.. Nudný povídky, kdy za 2. Světový valky švédský vojáci čekaj na invazi Německa. Vlastně nic nedělaj, jen čekaj. Povídky spolu nijak nesouvisej a nejsou nikterak zábavný / zajímavý.
Má to bejt asi strašně psychologický a obsahovat všudypřítomný strach v kasárnách před útokem, kterej přijde, ale nikdo neví kdy a blablabla. Nuda jak mentál. Do toho Stig Dagerman používá obraty typu:
"Chlapec ihned zbystří jako gymnastické mužstvo při zvuku píšťalky."
"Dům ma pompézní terasu, která se k němu hodí asi tak jako cylindr k teriérovi."
Štítky knihy
partnerské vztahy švédská literatura strach psychologické romány Švédsko partnerské rozchody
Autorovy další knížky
| 1985 |  Popálené dítě |
| 2013 |  Německý podzim |
| 2010 | Naše potřeba útěchy je neukojitelná |
| 2012 | Had |
| 1963 | Starosti se svatbou |
K Dagermanovi som sa dostal vďaka poviedke "Zabiť dieťa" z inej knihy, ktorá mi tam prišla najlepšia a preto som hľadal jeho ďalšie diela a v knižnici mali Hada a Popálené dieťa.
Začal som Hadom a musím povedať, že ma svojím štýlom veľmi zaujal. Síce vyhľadávam skôr vojenskú tématiku z pohľadu obetí, než vojakov, tu sú vojaci a zamestnanci kasárni ako Irena skôr čakateľmi (možno až pešiakmi v mašinérii) na niečo čo neprichádza (vojna) a tak bojujú s každodenným životom, nudou a hlavne strachom.
Hlavne druhá časť "Nemôžeme spať" nám predstavuje skupinu vojakov z jedného baraku, ktorý si počas prvých dní hovoria príbehy, ktoré zažili, aby dokázali zaspať. A potom sledujeme postupne v krátkych kapitolách jednotlivé postavy ako trávia následnú vychádzku, počas ktorej zvádzajú boje so svojimi formami strachu, alebo spomínajú na to, čo opustili. Takže sa nedá povedať, že diela nie sú prepojené (v jednej z poviedok "Nemôžeme spať" sa spomenie nepriamo postava a situácia z prvej časti)
Zrejme vďaka tomu, čo Dagerman v živote zažil je psychológia postáv ovládaných strachom dôkladná, hmatateľná a uveriteľná. O to viac v kontraste s tým, ako krásne, pútavo a umelecky opisuje (v slovenskom preklade) jednoduché veci, ktoré bežne vidíme okolo seba. Fakt nádhera a nečudujem sa, že bol považovaný za veľký talent.