Hadí doupě
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257/bmid_hadi-doupe-5aE-257.jpeg
4
685
685
Hadí doupě – příběh, který na scénu nepřivádí ani slavnou slečnu Marplovou, ani bystrého ješitu Hercula Poirota, a dokonce ani Tommyho Beresforda a jeho ženu Pentličku; přesto jej jeho autorka opakovaně označila za jednu ze svých nejoblíbenějších detektivek. Ve velkém, poněkud bizarním domě na londýnském předměstí žije rozvětvená rodina řeckého přistěhovalce Aristida Leonidese. Když náhle starý pán za podezřelých okolností zemře, vše nasvědčuje tomu, že byl úkladně zabit a že pachatele je nutno hledat právě v okruhu rodinných příslušníků. Vždyť příslib tučného dědictví je tak lákavý... Ovšem motivů vraždy může být přinejmenším tolik, kolik žije na sídle lidí. O ruku milionářovy vnučky Sofie se shodou okolností uchází syn kriminalisty ze Scotland Yardu – napůl host v domácnosti a napůl amatérský detektiv začíná luštit hádanku, jejíž řešení vyráží dech. Jaké štěstí pro čtenáře, že před více než padesáti lety nepodlehla Agatha Christie naléhání vydavatelů a odmítla závěr Hadího doupěte přepsat!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2002 , Knižní klubOriginální název:
Crooked House, 1949
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem nedávno začala shánět poté, co jsem hned v několika životopisech o/od Christie zjistila, že si ji považovala snad nejvíce mezi svými detektivkami. Když jsem ji sehnala, zjistila jsem zde, že jsem ji vlastně asi někdy dávno již četla, protože hodnocení tu bylo. Nicméně nepamatovala jsem si nic a začala jsem znovu...
A od samotného začátku, prvních stran, jen samé zklamání: zápletka, postavy, dialogy (možná i neslaný nemastný překlad). Už dvakrát jsem knihu odložila, čímž jsem zas ztratila orientaci v postavách, kdo a jak k sobě v rodinném doupěti vlastně patří.
Vůbec mne to nebaví a zřejmě nedočtu (a pořád nebudu vědět, oč vlastně šlo a proč by zrovna tohle měl být mistrovský kousek z pohledu Agathy), protože nutit se do čtení takto útlé detektivky, to není jen tak. Jsem proto smutná, protože s detektivkami od Agathy se mi to ještě nikdy nestalo, a to jsem je mohla číst dokola (se špionážními či romantickými knihami ano, ale takhle...). Musím tedy upravit hodnocení.
(SPOILER) Podle některých jedna z nejlepších knih A. Christie, za mě tedy nic moc. Hlavní hrdina je v jasném středu zájmů mezi policií a podezřelými, přesto mu obě strany (dost iracionálně) sdělují svá tajemství a podezření. Po ústřední vraždě se nikdo moc neobtěžuje pořádně hledat vraha ani se chovat opatrně, všichni dělají, jako by se vlastně nic nestalo. Celá kniha i přes svou zdánlivou propletenost působí odflákle, jako by se autorka neobtěžovala s promýšlením dějových ani charakterových mezer.
Myslela jsem si, že už jsem vše od Agathy četla, případně viděla zfilmované. Ovšem tento úlovek z lázeňské knihovničky mě vyvedl z omylu. Kniha byla brožovaná, trošku se už rozpadala, až jsem měla strach, že kus chybí, když je tak útlá.
Pravda, nebylo tam moc zbytečné omáčky, příběh rychle plynul, dnešní autoři by počet stran natáhli na dvojnásobek ;-)
Milá jednohubka na zimní odpoledne, se závěrem, který jsem nečekala.
Perfektní knížka velmi dobře a svižně napsaná. Velmi mě pobavilo, že hlavní hrdina je téměř neznámý mladík, syn známého policisty. Děj je psán přehledně, je tu obsažena láska a velké odpovědnost zmíněné dvojice. Neotřelé, čtivé. Tajemství, které je odhaleno v závěru je mírně překvapivé, ale při pečlivém čtení očekávatelné. Agatha je mistr.
Když už jsem prošel prakticky celého Hercule Poirota, podstatnou část slečny Marple a také něco s Beresfordem a Pentličkou, nemohl mě minout - zvláště s poněkud specifickým přístupem k hadům - ani tento titul. Pravda, serpentolog či herpetolog by si tu na své nepřišel, ale opět jsem se přesvědčil, že paní Agatha může do svých knih dosadit kohokoli a nezklame. Neužívá klišé ani opakované postupy, překvapuje a napíná - a to i ve chvíli, kdy si myslíte, že už víte vše.
Hadí doupě a v něm klubko zmijí. Kterápak zmijka ale kousala? Až se klubko rozmotá, budeme více než překvapeni. Závěr tak šokující, že oproti dalším knihám A. Christie kniha nebyla dlouho zfilmována.
Tuto knihu mám mezi 5 nejlepšími z pera královny detektivek.
(SPOILER)
Prozatím nejslabší Agatha. A to autorka tvrdila, že se jedná o jednu z jejich nejlepších.
Forma není jen minimalistická, je doslova strohá. Skoro jsem měl pocit, že z psaní neměla radost a chtěla to už mít z krku.
Není tady ani kapka mystéria, které mě tak bavilo u vynikající Nekonečné noci. Kde by měla být nastíněna psychologie postav, je často jen holá věta a popis.
Pozor! Dále možné spoilery.
Hrdina: není detektiv a tak mu leccos ujde, což nevadí. Ale to, že se chová zcela nelogicky, neřídí se vlastními radami a navíc se záměrně nechává manipulovat svojí přítelkyní/jednou z hlavních podezřelých, to je z pohledu čtenáře neodpustitelné. Je zkrátka nesympatický, bezcharakterní a hloupý.
Na asi pěti místech příběhu se setkáme s absurdní situací, kdy se hrdina hodlá podezřelého na cosi zeptat (dokonce je zmíněno, že se jedná o cosi extrémně důležitého), ale v tu chvíli zazvoní zvonek k obědu, vejde jiná postava, přiběhnou děti... A hrdina zapomene! Už se nikdy nezeptá a ani to nepřipomene.
Pozitivem jsou jednoznačně komplikované charaktery podezřelých a zajímavé rozuzlení (které je ale na autorčiny standardy docela slabé). A hlavně se vysvětlení dočkáme až na poslední dvoustránce, náhle, koncentrovaně, bez předchozích náznaků. Zkrátka uměle. Vlastně stejně tak, jak působí celá kniha.
Mám dojem, že jsem tím proletěla tak rychle, že jsem si pořádně nestihla utvořit názor, jestli se mi to vůbec líbilo. Když jsem tam neměla pro zabavení Hercula nebo Marplovku, tak jsem měla víc kapacitu si uvědomit, že mi trochu vadí to zastaralé stereotypní smýšlení o ženách a mužích.
Drsné, drsnější než obvykle. Tento případ jsem vytěsnila - přitom při jisté odhalující větě se mi zpětně vybavil šok, který jsem zažila při prvním čtení...
Zápletka za zápletkou, aby se nakonec klubko podezření rozmotalo. Netušila jsem kdo to je, ale po odhalení mě to nepřekvapilo.
(SPOILER) Opět skvělý příběh z pera Lady Agathy, její oblíbené téma, vražda bohatého starého muže pomocí jedu a plný dům podezřelých, kdy je jasné, že jeden z nich je vrah. A nakonec šokující odhalení, které dokonce ve své době pro vydavatelství Collins bylo šokující natolik, že žádali po autorce jeho změnu, ale ona odmítla.
(SPOILER) Jedna rodina...hromada lidí žijících pohromadě.....divných lidí.....ale ne zas tak moc divných... Jedna mrtvola... A mnoho otázek. Agáta vás mate a vodí, kam se jí zachce, protože je těžké přiznat si, kdo je vrah, byť byste to vytušili.
Zase mě převezla, vraha jsem tipovala úplně vedle.
Brilantní příběh, nadčasový, zapeklitý a hlavně sympatická rodina.
Tak tohoto vraha jsem tedy neodhalil. Ale v šoku jsem z toho nakonec nebyl. Jen jsem se bál, yb to nebyl někdo jiný. Asi víte kdo.
(SPOILER) Dost by mě zajímalo, na jakého zpovykaného spratka to paní Christie narazila, že vytvořila charakter jako je Josefína. Z této knihy jsem nabyla nedobytného dojmu, že si tím autorka chce vyřídit účty s někým konkrétním.
Děj se tentokráte odehrává ve velkém domě na londýnském předměstí . Aristin Leonides za zvláštních okolností zemře. Jedná se o vraždu a vše směřuje k tomu, že pachatel je členem rodiny. Agatha je znalkyně lidských charakterů a ve svém líčení záměrně čtenáře zavádí na falešné stopy, v závěru jako obvykle podává překvapivé řešení. Fajn počtení.
Naposloucháno jako audiokniha. Jinak detektivní zápletka nebyla špatná, ale postavy byly nějak ploché a všechny do jedné protivné. Vraha jsem od poloviny tipovala správně, jen pak mě některé stopy zmátly, ale ke konci už jsem si byla docela jistá. Za mě jedna ze slabších detektivek A. Ch.
Prvních asi 40 stránek jsem si říkal, že už by se mohlo něco začít dít. Přišlo to až s Josefínou, ale ta jejich rodina byla příjemná jako zapařené podpalubí. Suma sumárum, se skřípěním zubní protézy naší sousedky, dávám čtyři bludišťáky.
Štítky knihy
vraždy tajemství Velká Británie 40. léta 20. století travičství detektivky podle říkanek
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
I když má kniha pár stránek, tak jsem ji četla dost dlouho. Prostě to není ani Hercule Poirot ani slečna Jane Marplová! Ještě ke všemu jsem si asi uprostřed knihy vzpomněla, že jsem příběh viděla zfilmovaný a tudíž už mě rozřešení případu nemohlo překvapit. Škoda!