Halleyova kometa
Jaroslav Seifert
Nové rozšířené vydání sbírky meditativních veršů, v nichž autor "Světlem oděné" prochází milovaným městem, zastavuje se u jeho památek a spolu s jejich historií vzpomíná na léta v tomto městě prožitá. Do těchto vzpomínek mísíozvuky drsné současnosti světa, zamyšlení orientovaná přes zenit života, zamyšlení s vracejícím se tématem hřbitova a chutnající "tíhu hlíny". L. Fikar na obálce knihy o sbírce říká: " ... je to knížka ohlédnutí, uhranutí avzpomínky, nostalgická a naspodu hořká ... i tuto sbírku ožehly a prozářily tichým tlumeným svitem a smířením roky básníkova podzimu , za dívčími střevíčky v písku, za plynutím vody a vanutím jara tu ťuká hůl stáří, srdce sepřeklepává a krása přeříkává, protože smrt a její stín jsou už neodbytné ..." ... celý text
Přidat komentář
Bylo to zajímavé čtení, i když si myslím, že to uměl i lépe.. zde vzpomínky, ženy a válka.
Rozhodně tím ale nekončím. :)
Přišlo mi to jako takové milostné, vzpomínkové a propražské dílo. Básně čítám jen občas. Četl jsem určitě z mého pohledu lepší sbírky. Ale nebude od pana Seiferta poslední.
Taky si myslím, že má Seifert povedenější sbírky, a není jich málo. Možná na mě působí trošku nadbytečně, protože se zde neustále opakují stejné motivy (na druhé straně ty, které jsou pro Seiferta zásadní) - Praha, láska, dětství a mládí, protože své vzpomínky zachytil v prozaických Všech krásách světa a protože mi mnohdy spíše než poezii připomínají tyto básně prózu - občas se zablýskne zajímavá metafora nebo přirovnání, ale většinou je na mě text málo rytmický a působí spíše jako běžné věty rozsekané do veršů. Mám mnohem raději Seifertovo melodické a poetistické období, ale i v posledního tvůrčím období podle mě vytvořil povedenější verše, než jsou v Halleyově kometě. Zajímavé útržky by se ale našly.
"A přece celý život jsem se pokoušel
obléci lásku do průsvitných tónů,
aby nic nebylo zakryté.
A teď už mlčím."
Tyto básně mi nepřipadaly moc povedené, jako by byly bez jakékoli větší atmosféry, bez zajímavějších pocitů, jako by básník již jen vzpomínal na svá velká básnická léta. Pár hezkých věcí jsem tam našel...
"Jednou se na mě usmála neznámá dívka.
Držela v ústech zlomenou růžičku
už trochu povadlou
a šeptala mi něco do očí."
...ale celkově mě tato sbírka moc nezaujala.
Básně, které by si měl přečíst každý, kdo žije v Praze nebo jí alespoň má rád a vrací se do ní.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Nostalgické básně, spíše vzpomínky na mnohá místa v Praze, na přátele, první lásky.
Chtěl jsem však příliš mnoho
v tomto století a v této zemi
kde kvetoucí strom přeludu
rychle se mění v písek