Haló, Jácíčku
Daisy Mrázková
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405409/mid_halo-jacicku-E8h-405409.png
5
112
112
Příběhy o velkém přátelství malého zajíčka a veverky vyprávějí jednoduše a průzračně o těch nejobyčejnějších, ale zároveň nejmocnějších okamžicích dětství. O malých chvilkách, kdy se zničehonic vyjeví, že svět kolem je obrovský, strašný i krásný, že něco myslet je něco jiného než něco dělat, že když máme někoho rádi, všechno je jiné a lepší, že na některé otázky není jednoznačná odpověď.... celý text
Literatura česká Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2015 , BaobabOriginální název:
Haló, Jácíčku, 1972
více info...
Přidat komentář
Ty jo, to teda byla nádhera. Mě Jácíček opravdu chytl za srdce a super je, že nejenom mě, ale i mého dva a půl roku starého syna. Tedy... ne že by se dojímal, ale zabavený rozhodně byl. Už se těším, až trochu povyroste a budeme si o knize povídat.
Bavilo mě to, ale nejvíc se mi líbil slon a krtonožka. Krtonožka se mi líbila, protože byla vtipná, a slon, protože byl chytrý, ale je to jen slon :). Podle mě je to spíš pro menší děti. Doma si pořád říkáme, že HLAVNĚ SE NESMÍ V LESE KŘIČET!!!!!!
Moje srdeční záležitost - jako malá jsem stále dokola poslouchala kazetu namluvenou paní Maciuchovou. Ještě dnes při čtení slyším v hlavě její přednes.
Tehdy jsem vnímala hlavně příběh o přátelství zajíčka a veverky. Když jsem se k tomuto příběhu nyní vrátila díky Čtenářské výzvě, objevila jsem i hluboké myšlenky, které mi zůstaly v dětství skryté. Připodobnila bych tuto knihu k Malému princi, pokaždé najdete něco, co v tu danou dobu potřebujete objevit.
"Haló, Veverko!" "Haló, Jácíčku!" "Haló..."
Dostala jsem tuto knihu od syna k 67 narozeninám, napřed jsem si řekla, co si o tom myslet? to už vypadám tak senilní?Ale po přečtení a neustálém vracení se k ní, z ní stále čerpám radost a obohacující pohled na svět.
Povinně jsme četli ve druhé třídě, ale myslím že knihu plně ocení až o něco starší.
Roztomilá a milá knížka o velkém přátelství a krásné přírodě. Je určená pro děti, ale starší si z toho odnese víc.
Ě e á-e-ý
(Nápověda v kapitole Velikánský hurónský smích.)
Daisy Mrázková vykouzlila pestrobarevný, veselý SVĚT, v němž se potkávají zajíček Jacíček a Veverka. Při poznávání teritoria se spřátelí i se Slonem. Jejich společné rozmluvy umožní nejmladším čtenářům najít odpovědi na řadu zásadních otázek.
Autorka vystavěla krátké kapitoly především na dialozích. Jakkoli se její příběh může zdát fantaskní, tak čtenář nakonec vnímá krásu, která se může nacházet i nedaleko, za humny.
"Budoucno, to je... to je... to je takový čas, víš, který se před tebou sám od sebe kutálí... nemusíš ho nikdy dohonit, nechceš-li..." (s. 18)
Miloučké počtení o velikém kamarádství zajíčka a veverky. Krátké krásně vylíčené příběhy, které úplně vidíte před sebou. Ideální pro malého čtenáře, který se učí číst, ale i jako čtení před spaním pro ještě nečtecí mrňousky.
Roztomilá knížka, která by neměla minout žádného mrňouska, ani malého čtenáře. Já si ji přečetla znovu jako dospělák, abych si vylepšila náladu a opravdu mě zahřála na srdíčku a pohladila dušičku!
Kniha je určena dětem,ale podle mne má hodně co říct dospělým, kteří se neumí mnohdy zastavit, porozhlédnout se kolem sebe a radovat se z obyčejných věcí. Přátelství, moudrost, úvahy o životě, to všechno popisují řádky, které jsou doplněny krásnými obrázky. Opravdu doporučuji!
Asi nejznámější knížka od Daisy Mrázkové. S tímto očekáváním jsem ji četl dětem, ale byl jsem zklamaný. Zdála se mi příliš upovídaná (stále se tu řeší nějaké filosofické hříčky a slovní pseudoproblémy) a málo dějová. Přesný opak Neplač, Muchomůrko, která filosofuje tak, že si toho ani nevšimnete, ale o to víc si z ní odnesete ponaučení a chuti do života.
Kouzelné. Z knížky jsme si kdysi předčítali kousky na koleji, ale až teď po letech jsem se k ní vrátila a pořádně si ji sama vychutnala. Křehká, moudrá i úsměvná knížečka s nečekanými postřehy.
Krásná poetická knížečka o velkém přátelství, se spoustou skrytých významů a námětů k přemýšlení nejen pro děti. Jako ostatní své knihy i zde autorka text doprovodila moc hezkými ilustracemi.
Jácíček šel tedy ven. Měl mokré tlapičky a přeplněné bříško a neveselou náladu. Anebo měl neveselé tlapičky a mokré bříško a přeplněnou náladu. Anebo měl přeplněné tlapičky a neveselé bříško a mokrou náladu. Nejspíš to měl všecko dohromady.
Co víc k tomu dodat? Prostě nádherná knížka plná filozofických úvah zajíčka a veverky. A navíc už konečně vím, co je to pufodédr :-).
Daisy Mrázková nepodceňuje inteligenci a citlivost dětského čtenáře. Navíc Jácíček může bavit i dospělé. Ani jedno z toho není v literární tvorbě pro děti samozřejmostí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1972 |  Haló, Jácíčku |
| 2007 | Slon a mravenec |
| 2004 | Neplač, muchomůrko |
| 2011 | Můj medvěd Flóra |
| 1971 | Byla jedna moucha |
Vnímám tematický posun od otázek krásy, přírody, času, smyslu života a identity k otázce mezilidských vztahů. Láska ústřední dvojice, společné vzdorování protivné Krtonožce, přátelství s laskavým dubem Slonem... Jácíček čelí nejrůznějším potížím a citlivé dítě se s ním v těchto momentech lehko identifikuje (tak jsem četbu v dětství prožívala já). Zejména dostává negativní zpětnou vazbu od autorit, a to i zřetelně nespravedlivou (např. rodiče velice Jácíčka a hubují a smějí se mu za prosté vyznání lásky k Veverce). Idyla tedy není stoprocentní, ale v určitých chvílích je pro Jácíčka a pro jeho nejbližší nebe blízko. Vždyť znají heslo, kterým se dělá svět zajímavější. A patří jim celá Země plná svébytných a výrazných existencí, které se otvírají, ukazují a sdělují. Daisy Mrázková rozmluví i kámen, dokonce i ticho dostává prostor na vyjádření sebe sama.