Hamlet
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127543/bmid_hamlet-5jQ-127543.jpg
4
3709
3709
Pátý svazek edice REPERTOÁR, cenově velmi dostupné knižní řady z pokladnice světového dramatu (zásadní díla, vynikající překlady, čtivé studie, portréty autorů i překladatelů).
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , Větrné mlýnyOriginální název:
The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark, 1601
více info...
Přidat komentář
Povinná četba, za mě nic moc. Musím přiznat, že na konci knihy už jsem netušila, co se tam vlastně stalo :D
Vlastně se ani nedivím, že si od nás k maturitě nevzal Hamleta skoro nikdo. Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy i brání porozumění. Já jsem si ale příběh užila, a někdy bych ho ráda viděla i v divadelním zpracování. Moc se mi líbí Shakespearovy hrátky se slovy, a obzvlášť část s Hrobníky se i moc líbila, a pak samozřejmě Hamletovo polemizování nad životem. Je to vcelku náročnější četba, ale já se do ní ráda s chutí pustím někdy v budoucnu znovu.
Vidím Tě, otče, či šálí mě zrak?
Radši bych ležel na slámě v suchu,
hle mokrý depky vznáší se mrak,
nad námi ty vole, duchu.
Zas zhebneme všichni, ba ba,
vždyť napsal nás Vilda Šejkspír,
ať muž jsi a nebo baba,
krve zas poteče gejzír.
Kniha řešící morální dilema...kniha, od které jsem čekal trochu víc. Třeba to chce ale jenom čas
Na knihu jsem byla opravdu zvědavá. Slyšela jsem na ni jenom chválu a čekala jsem, co se objeví po přečtení stránek. Byla jsem příjemně překvapena. Není to teda přímo můj šálek kávy, ale pochopila jsem ódy zpívané na Shakespeara a musím uznat, že jeho díla mají šťávu. Kniha je i k zamyšlení a ve výsledku to byl pro mě příjemný zážitek. Doporučuji k přečtení
První čtení Shakespeara.
Půjčili mi vydání z roku 1917, takže ne od pana Hilského. Na jazyk jsem si musela chvíli zvykat, až jsem si navykla a místy ho vložila do denní mluvy s přáteli (ups).
Postavy jsou přes vrstvy prachu a času stále živé. Mile překvapila zvýšená míra sarkasmu & ironie. Ač se umírá jako na běžícím pásu, tempo knihy je tak akorát, příjemný poklus se stoupáním, kdy se na každém druhém řádku skrývá intošský poklad.
Hamleta jsem viděla v několika adaptacích na divadle. A nedalo mi to a musela si přečíst i textovou verzi. I přes určitou dobovou pečeť, pro nás těžko přijatelnou, je to příběh, který se silně dotkne lidského nitra.
Hamlet je nesporně kultovní klasika. Přes všechny výhrady je to nesmírně silný nadčasový příběh.
Další maturitní kniha, která se četla rychle i dobře ze začátku - potom už ne. Po pravdě pro mě bylo hodně náročné si zapamatovat všechna ta jména a samotný zdlouhavý děj.
Z Shakespearových děl mi tahle přišla nejhorší. Děj do půlky ještě dobré, ale potom překombinovaná matlanina.
Kniha z povinné četby, kterou bych si už znova nepřečetla. Ale i tak ji řadím mezi jednu z nejlepších školních četeb. Děj byl rychlý, jednoduchý a odsýpal.
Musí uznat, že jsem se na tuhle knihu nesmírně těšila a docela se mi hodilo, že jsme ve škole z povinné četby měli přečíst něco od pana Shakespeara. Na rozdíl od zbytku třídy já si vybrala Hamleta a nelituji ani jediné stránky, kterou jsem přečetla a přeslavný monolog ''Být či nebýt,, si pamatuji skoro nazpaměť. Rozhodně doporučuji číst Shakespeara v překladu pana prof. Hilského, který tomu staršímu jazyku dá nový kabát a krásně se to čte. Konec mě velmi překvapil a po této knize mám pocit, že jsem na knížkách od Shakespeara závislá a musím začít číst další.
Slibně rozjetá tragédie, ale musel jsem strhnout hvězdu za každou mrtvolu. Oceňuji ale vykreslení truhlářského řemesla v "Dánsku". Co se mi moc nelíbilo, byl Hamlet a ta lebka. Já jednou našel lebku v lese a mám trauma. Takže trigger warning pro všechny, co mají podobnou zkušenost, nebo třeba s něčím úplně jiným.
Nikdy bych neřekla, že zrovna tragédii Hamlet, budu hodnotit 4 hvězdami! A právě se nemožné stalo možným. Knihu jsem začala číst, neb ji máme v povinné četbě. Ze začátku jsem si říkala, že tohle v životě nedočtu. Ale! Asi tak po 20 stranách se ve mně něco zlomilo a toto drama mě začalo neuvěřitelně bavit. Do konce jsem to četla jedním dechem. Jednu hvězdičku jsem strhla zato, že jsem si musela často vyhledávat významy různých archaismů, nejsem přeci jazykovědec. :)
P. S. I když je to tragédie, tak ironie a sarkasmu není nikdy dost! :)
Takova klasika, o ktere slysel kazdy. Hned po Romeo a Julie. Ja nevim,no .. Pribeh je zajimavy. Ale ten styl psani neni uplne muj salek kavy. Shakespear za to nemuze. Napsal uzasna dila a zaslouzi si svou slavu. Akorat asi nejsem na hry. :-\
Četla jsem kvůli škole. Bohužel mě příběh nezaujal a nepamatuji si skoro nic. I když věřím, že divadelní představení může být zážitek a na knihu vrhnout jiné světlo.
Štítky knihy
Dánsko divadelní hry rodinné vztahy princové 14.-15. století pomsta žárlivost tragédie smutek lidské vlastnosti dramata klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Prohlásit, že se vám z celého Shakespeara nejvíce líbí Hamlet, je z hlediska osobní reputace trochu riskantní: možná by měl člověk dát přednost některé méně známé hře a tvářit se povzneseně. Ale když on je Princ dánský ve všech směrech tak brilantní, že za obvinění z poněkud banálního vkusu stojí!
Už jen pro ty nesčetné možnosti, jak celou hru vykládat. Je možné ji přečíst tucetkrát a pokaždé vnímat motivace postav a celkové ladění úplně odlišně. Je to tragédie, ano, ale je to i komedie, absurdní drama, příběh o Hamletově dospívání, příběh o tom, že Hamlet už dávno dospělý je a trpí za to, je to příběh o Hamletově hlouposti a povrchnosti, příběh o Hamletově genialitě a strašlivé moudrosti, příběh o neodvratnosti osudu a opakujících se rodinných vzorcích... a tak dále a tak podobně. Vždy znovu a znovu užasle vrtím hlavou nad otázkou, zda velký stratfordský bard tuto mnohoznačnost skutečně zamýšlel vyrobit a odlišit se tak od všech těch na první pohled podobných alžbětinských tragédií o synovské pomstě, anebo zda se ten prvek vloudil do jeho psaní nějakou nepochopitelně šťastnou náhodou či zásahem jakéhosi hravého božstva.
Kromě všech těch pomilováníhodných postav v čele s Hamletem, Laertem a Ofélií mě pravidelně uchvacuje úrodnost užívaného jazyka. Různé hříčky a vtipnosti jsou sice přítomny ve všech Shakespearových dramatech, ovšem v Hamletovi atakoval ten milý Angličan silou a jadrností svého řečového eskamotérství ta nejvyšší nebesa humoru. Dokázal navíc skloubit smích vyvolávající potřeštěnost s nejasným pocitem neklidu, hrůzy a blížícího se zmaru. Smát se a zároveň cítit, jak úsměv na tváři zamrzá? Naslouchat pseudo-šíleneckému blábolení, plácat se do kolem, a přitom vědět, že se právě slyšenými slovy otevírá neprobádatelná hloubka všech výšin a ubohostí lidské zkušenosti? Toť zážitek tak závratný, až se divím, že při představeních každý druhý člověk z toho vertiga nezvrací!