Hamlet
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375823/bmid_hamlet-pD8-375823.jpg
4
3663
3663
Hamlet je slavná tragédie pojednávající o jednom dánském královském rodu. Hamletovi zemře otec, král dánský, a hned záhy si jeho ovdovělá žena (vystupující jako Královna) vezme za muže králova bratra, Claudia (vystupující zde jako Král). Zde začíná náš příběh, a sice asi dva měsíce poté, co král zemřel. Horacio, jeden z nejvěrnějších služebníků, je přivolán stráží na cimbuří, protože viděli ducha, který vypadal úplně stejně jako bývalý král. Přizvou tedy i Hamleta, která si s otcem povídá a zjistí, že Claudius jej ve spánku zabil tím, že mu nakapal jed do ucha. Hamlet slíbí, že otcovu smrt pomstí... Hra poukazuje, že touha po moci se nezastaví před ničím. Ušlechtilí zabíjí, poddaní se poklonkují a čest či ctnost jsou výsadami hrdinů. 6. vydání... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1946 , František RůžičkaOriginální název:
The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark, 1601
více info...
Přidat komentář
Má nejoblíbenější hra od Shakespeara. Pokud by si ji člověk doplnil ironickým podtextem, dala by se dobře ztvárnit i jako černá komedie. A to je jeden z důvodů, proč se k tomuhle příběhu stále vracím i potom, co si ho už nemusím pamatovat kvůli maturitní zkoušce.
Nejsem velkým fandou divadla, ale paradoxně Hamleta hodně uznávám. Dokonce jsem ho osobně třikrát viděl, skvělé představení na nejmenším jevišti se skromnou scénou a velice uvěřitelným Jiřím Adamírou v hlavní roli, monstrózní, ale hlušší představení s Františkem Němcem na Národním divadle a to, které mě zklamalo bezpečně nejvíc - představení v hlavní roli s Jaromírem Hanzlíkem na Vinohradech. A nevynechám jedinou příležitost shlédnout tuto "hru her" třeba v televizi. Bohužel, neviděl jsem (a ani jsem nemohl) vidět asi podle mě nejlepší představení v Národním divadle s Radovanem Lukavským v hlavní roli v překladu Zdeňka Urbánka z roku 1959. Všichni tady pějí ódy na profesora Hilského. Já ne. Jeho překlad se mi zdaleka tak nelíbí a podle mě je to návrat před onen rok 1959, protože jazyková košatost až manýrismus příliš přehlušovaly řadu nadčasových myšlenek. Ono pro mě kultovní představení znám díky úryvkům na deskách i ve filmových nebo televizních záběrech. Tehdejší estéti vytýkali Urbánkovi a vlastně i tvůrcům představení, že ohlodali Hamleta až na kost. Jenže to bylo dobře. Překlad by neměl být sebeprezentací vlastního ega. Měl by z díla vytáhnout to skutečně podstatné a nadčasové a přiblížit to maximálně současnosti. Překládat, či spíše přeložit Hamleta totiž vyžaduje nejen perfektní znalost jazyka dnešního, ale především dobového a navíc i dobové reálie. K pochopení laikovi poslouží třeba Bejblíkův Shakespearův svět. Co se týká vlastního dramatu, skvělé komentáře NicolMark, Boxas, JP nebo Kormorán. A k tomu, co stojí v překladu za zapamatování podle mého názoru daleko víc, než onen monolog Být či nebýt, který je rozvahou spíš nad smyslem sebevraždy a dobrovolného odchodu při znechucení a strachu z života tady na zemi, bych vytáhl poněkud podnětnější:
"A blažení jsou ti, v kterých se cit a rozum mísí tak, že osud nemůže si na ně hrát jak na flétnu, co se mu zamane."
Je někde v literatuře lépe ve stejné stručnosti vyjádřené, jak by měl kvalitní člověk vypadat a co k tomu potřebuje?
"Z duše se mi protiví, když slyším uřvaného chlapa s prázdnou makovicí pod parukou, jak trhá vzrušenou pasáž, jak ji rve, až z ní zůstanou cáry a hoví tak všem zaostalcům v publiku, kterým lahodí jenom nesmyslné pantomimy nebo křiklounství."
Nesetkáváme se s tímhle dnes denně a nejsou to jenom politici všech barev, ale i spousta dalších lidí, působících ve veřejném prostoru umělci počínaje a nejrůznějším novináři, komentátory a publicisty, ale i třeba sportovci konče?
"Nepřehánějte ani umírněnost, řiďte se vlastním citem, aby se pohyb hodil k slovům, slova k pohybům a zvláště setrvejte v mezích jemné přirozenosti: cokoliv tyto meze překročí, převrací smysl herectví, které od původu mělo a má podnes jako cíl, nastavit zrcadlo dějům světa, důstojnosti předvést, v čem spočívá ukázat směšný obraz drzé nafoukanosti a celé době, se vším, co s ní hýbe, odhalit její podobu a mravy."
Tohle se ale netýká jenom divadla i herectví. Ve své době bylo divadlo jediným "médiem", které zasahovalo širší okruh lidí (při minimální gramotnosti mezi tehdejším obyvatelstvem). Dneska se to týká všech, kteří "nějak" působí, či se snaží působit na širší okruh lidí.
"Ten, který nám dal schopnost přemýšlet, znát to, co bylo, tušit budoucnost, jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil..."
A v tom je podle mě Shakespearova velikost a nadčasovost. Bohužel, podobně jako u řady dalších geniálních lidí, kteří nám už mnohokrát předali podobné odkazy, člověk kolem sebe přes všechny ty možnosti dané dnešní dobou, gramotností i dostupností informací vidí, že jsou lidé stále stejně manipulovatelní, povrchní a neochotní používat rozum jako v Shakespearově době. A vlastně jako kdykoliv předtím a potom v dějinách.
Skvělé dílo. Nijak si sama nejsem jistá, zda je lepší Romeo a Julie nebo Hamlet. Je docela těžké tato díla porovnat. Hamlet byl pro mě bomba. Hodně se mi líbila hlavní postava. Má skvělé vlastnosti, je chytrý a umí si jít za svým. Skvělá kniha, mohu jen doporučit.
Má to být tragédie a nebýt posledních pár stránek a smrti Ofélie, myslím že by to byla velmi povedená komedie. Hamlet a jeho perverznost jsou příjemným odlehčením knihy. Určitě si ji někdy v klidu přečtu znovu.
Přečteno jako maturitní četba, tudíž bez velkého nadšení a z čistě praktických důvodů. Shakespeare napsal na svou dobu překvapivě poutavé drama, které ovšem vázne, jakmile se přestane fylozofovat. Zápletka děje prostá, ale dostačující. Síla tohoto díla se zřejmě skrývá v jazykové části, především ve verších.
Hamlet se mi neskutečně špatně četl. Četla jsem, najednou bylo 50 stránek pryč a já vlastně ani nevěděla, co se v příběhu právě děje. Na čtení potřebujete naprostý klid a ticho, označila bych to proto za složitější dílo. Co se mi ale moc líbilo, byly myšlenky a citáty. Já mám totiž ráda, když po přečtení knihy z ní něco máte.
Těším se až si dílo jednou přečtu znovu, za jiných podmínek, jiná já a doufám, že pochopím, proč se Hamlet řadí mezi jednu z nejlepších tragédií.
„Pochybuj, hvězda že plane,
pochybuj, slunce že žhne,
pochybuj o pravdě samé,
jen o mně, o mně ne!“
Zatím nejlepší z Shakespearových her. Ač tragédie kniha byla místy velmi vtipná a nahlas jsem se smála. Baví mě, že děj nebyl přímočarý, ale každá postava brala osud do svých rukou a tak tam bylo více zápletek a lstí.
Toto dílo se mi líbilo mnohem více než např. Romeo a Julie. či Kupec benátský. Hamlet jako hlavní postava mi byl opravdu velmi sympatický. Ukazuje totiž také, že nikdo není bezchybný.
Příběh je velmi nadčasový, stále aktuální, ačkoliv jsme už o pár století dál, detaily a okolnosti se mění, avšak lidské vlastnosti zůstávají neměnné.
Velice čtivá kniha, za mě 5/5 a určitě doporučuji shlédnout i jako divadelní hru. Ta se mi líbila ještě o trochu více jak kniha.
Na tuhle knížku jsem se chystala opravdu dlouho a konečně na ní přišla řada na přelomu roku. Přečtenou jsem ji měla celkem rychle na to, že to je divadelní hra.
Má zajímavý děj, mnoho postav, ve kterých jsem se opravdu často ztrácela, dost mi při tom pomohl seznam jmen na začátku knížky.
Kniha Romeo a Julie se mi líbila hrozně moc, proto jsem doufala, že Hamlet na tom bude stejně. Bohužel se tak nestalo, bylo to na mě hrozně dlouhé. Na začátku jsem se do čtení musela nutit, ale pak se to přehouplo a docela mě to i bavilo.
Ale abych tu jen nepsala samé negativa. Překlad byl opravdu povedený, hrozně se mi líbily verše a jazyk. Občas jsem si je předčítala nahlas. Autor zde ukazuje, že šílenství postupně postihuje všechny postavy.
Brzy půjdu na tuhle hru do divadla, abych si dokreslila obrázek o tomhle díle. Až se tak stane, tak tuhle recenzi přepíšu, protože jsem toho tady moc nenapsala.
Lidi, tak to je bomba! Krásně přeložené dílo z historického prostředí. Zavánějící mystikou. Silně vylíčen postupný rozklad psychiky člověka, který dojde až na samotné dno. :I Nezapomenutelná klasika! ♡
Další klasika, kterou byste neměli minout. Samotné dílo hamlet je inspirováno ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji „Amleta“ prince jutského.
Hamlet je jedno ze Shakespearových nejdelších děl, proto je podle mě obtížné vlastně poznat, o čem skutečně je a správně to vyjádřit. Je to hra věčného tázání se a věčných pochyb. Nejjednodušeji se dá říct, že je hra o zločinu spáchaném v minulosti a o tom, jak je nesmírně těžké ten zločin nějakým způsobem napravit.
Shakespeare v díle využívá dvě jazykové roviny – v jedné je vážný a rozumný, v druhé vyjadřuje šílenství. Někdo by mohl chápat knihu jako pouhý chtíč po pomstě, že odplata je ten motor příběhu, ale dílo toho skrývá mnohem více. Velmi tenké hranice mezi láskou, zradou, nenávistí, odporem a pomstou doprovází Hamlet, který úplně jasně netuší co dělat a čemu věřit. Je to jakási změť pocitů smíchaných s kapkou šílenství, které se rozsypaly na papír. Kolikrát až text sám překvapí, jak je psán důvtipně a nadčasově (jako většina Shakespearových her). A zajímavost na konec – můžeme si všimnout, že hra v závěru klade mnohem více otázek, než jich bylo na začátku.
Další klasika, která má rozhodně zajímavý děj. Mně osobně se dílo líbilo. Čtení je ztížené jazykem a verši, ale přesto by nemělo být až příliš těžké knihu přečíst. Za mě bych doporučila k maturitě.
Rose
Tak Hamleta jsem přelouskala, byla i na muzikále, abych si víc přiblížila děj a světe div se...vytáhla jsem si to k maturitě. Takže Hamlet Hamlet Hamlet ... kam se podíváš.
Prohlásit, že se vám z celého Shakespeara nejvíce líbí Hamlet, je z hlediska osobní reputace trochu riskantní: možná by měl člověk dát přednost některé méně známé hře a tvářit se povzneseně. Ale když on je Princ dánský ve všech směrech tak brilantní, že za obvinění z poněkud banálního vkusu stojí!
Už jen pro ty nesčetné možnosti, jak celou hru vykládat. Je možné ji přečíst tucetkrát a pokaždé vnímat motivace postav a celkové ladění úplně odlišně. Je to tragédie, ano, ale je to i komedie, absurdní drama, příběh o Hamletově dospívání, příběh o tom, že Hamlet už dávno dospělý je a trpí za to, je to příběh o Hamletově hlouposti a povrchnosti, příběh o Hamletově genialitě a strašlivé moudrosti, příběh o neodvratnosti osudu a opakujících se rodinných vzorcích... a tak dále a tak podobně. Vždy znovu a znovu užasle vrtím hlavou nad otázkou, zda velký stratfordský bard tuto mnohoznačnost skutečně zamýšlel vyrobit a odlišit se tak od všech těch na první pohled podobných alžbětinských tragédií o synovské pomstě, anebo zda se ten prvek vloudil do jeho psaní nějakou nepochopitelně šťastnou náhodou či zásahem jakéhosi hravého božstva.
Kromě všech těch pomilováníhodných postav v čele s Hamletem, Laertem a Ofélií mě pravidelně uchvacuje úrodnost užívaného jazyka. Různé hříčky a vtipnosti jsou sice přítomny ve všech Shakespearových dramatech, ovšem v Hamletovi atakoval ten milý Angličan silou a jadrností svého řečového eskamotérství ta nejvyšší nebesa humoru. Dokázal navíc skloubit smích vyvolávající potřeštěnost s nejasným pocitem neklidu, hrůzy a blížícího se zmaru. Smát se a zároveň cítit, jak úsměv na tváři zamrzá? Naslouchat pseudo-šíleneckému blábolení, plácat se do kolem, a přitom vědět, že se právě slyšenými slovy otevírá neprobádatelná hloubka všech výšin a ubohostí lidské zkušenosti? Toť zážitek tak závratný, až se divím, že při představeních každý druhý člověk z toho vertiga nezvrací!
Povinná četba, za mě nic moc. Musím přiznat, že na konci knihy už jsem netušila, co se tam vlastně stalo :D
Vlastně se ani nedivím, že si od nás k maturitě nevzal Hamleta skoro nikdo. Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy i brání porozumění. Já jsem si ale příběh užila, a někdy bych ho ráda viděla i v divadelním zpracování. Moc se mi líbí Shakespearovy hrátky se slovy, a obzvlášť část s Hrobníky se i moc líbila, a pak samozřejmě Hamletovo polemizování nad životem. Je to vcelku náročnější četba, ale já se do ní ráda s chutí pustím někdy v budoucnu znovu.
Štítky knihy
Dánsko divadelní hry rodinné vztahy princové 14.-15. století pomsta žárlivost tragédie smutek lidské vlastnosti dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Povinná četba. Bál jsem, že mě to nebude bavit. A je to pravda? No, je i není. Když opomenu zdlouhavé a nudné monology, tak mě to bavilo.
Avšak co mi vážně ztížilo čtení, byl archaicky podaný jazyk, kterým je dílo napsané. Nato, že kniha má okolo 80 stránek, tak se dlouze čte, až to člověka ukolébává.
Ale abych nebyl jen negativní, tak příběh je hezký. Teda podle vašeho úhlu pohledu.
Je to tragédie, co byste očekávali. Avšak příběh je krásný. Závěr je šokující a mnohdy jsem se cítil, jako bych koukal na Hru o trůny, podle toho počtu úmrtí.
Hamlet není rozhodně špatné dílo, ale k dokonalosti mu toho spoustu chybí.
50%