Hamlet
William Shakespeare
Nový zvukový Hamlet vychází z vtipného, až hravého překladu Martina Hilského. Režisérka Markéta Jahodová šla v úspornosti až do krajnosti. Reálné scénické zvuky užívá minimálně (zvony a zakrákání vran na hřbitově, zvuk motyky a lopaty), daleko častěji je stylizuje (mořský příboj, vítr, cinkot zbraní). Nejvíc ovšem spoléhá na umělecké prostředky svých spolupracovníků, mezi nimiž je třeba jmenovat především autora hudby Vladimíra Franze.. Osoby a obsazení: Hamlet (Jan Šťastný), Claudius, dánský král (Boris Rösner), Gertruda, dánská královna (Simona Stašová), duch mrtvého krále, Hamletova otce (Ladislav Frej), Polonius, nejvyšší komoří (Jiří Štěpnička), Ofelie, Poloniova dcera (Lenka Krobotová), Laertes, jeho syn (Martin Preiss), Horacio, Hamletův přítel (Tomáš Petřík), Rosencrantz (Martin Zahálka), Guildenstern (David Novotný), Fortinbras, norský princ (Otakar Brousek ml.), Voltemand, vyslanec (Jan Teplý ml.), Marcellus (Zdeněk Maryška), první herec (Radoslav Brzobohatý), divadelní král (Vladimír Brabec), divadelní královna (Johana Tesařová), Lucianus (Vladimír Marek), první hrobník (Petr Kostka), druhý hrobník (Jaromír Meduna) a další.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno:
2015
,
Radioservis
Originální název:
The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark, 1601
Interpreti: Boris Rösner , Vladimír Brabec , Petr Kostka , David Novotný , Simona Stašová , Martin Zahálka , Zdeněk Maryška , Jaromír Meduna , Johanna Tesařová , Jan Šťastný , Jiří Štěpnička , Ladislav Frej , Martin Preiss , Jan Teplý ml. , Otakar Brousek ml. , Lenka Krobotová , Radoslav Brzobohatý , Josef Novák , Eduard Pavlíček , Tomáš Petřík , Matěj Dadák , Miloslav Kopečný , Vladimír Marek , David Beneš , Jakub Stich , Tomáš Stich
více info...
Přidat komentář
Využity zajímavé jazykové prostředky. Místy až moc filosofické myšlenky. Do půlky mě to bavilo, pak se děj stočil jinam než jsem čekala a konec mi přišel na sílu vykonstruovaný.
Tak jako ostatní díla W. Shakespeara j Hamlet nadčasový, protože vede k zamyšlení nad životem a smrtí a protože Shakespeare si volí témata, která nestárnou a jsou stále aktuální. Jedná se zcela určitě o nejznámější dílo. Klasika - oblíbená napříč časem i generacemi.
Jedno z mála děl od Shakespeara, které mám ráda a mohlo my se stát mou mantrou. Hamlet bloudící mezi odhalením sebe samotného a tím, kdo jsou lidé kolem něho. Příběh je tak nenásilně překombinovaný, že mě to nesmírně bavilo. Neexistuje postava, která by neměla co říct ani scéna, která by neměla smysl. S tímto autorem mám ještě pár nepříliš hezkých zkušeností (Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy a Mnoho povyku pro nic) poté ale za velmi přínosné knihy do světové literatury hodnotím Macbeth, Sen noci svatojánské a Kupce Benátského. Hamlet ale spadá pod díla, u kterých bych ani neřekla, že jsou z ruky tohohle autora. Je tak ucelený a organizovaný, zároveň ale bohatý na popis a vyprávění. Byla to krásná četba.
S Hamletom som spokojný, čakal som niečo oveľa horšie...
Pred týždňom nám ho zadali čítať v škole v rámci povinného čítania (tým pádom som musel prerušiť čítanie Zaklínača :/ ), ale musím povedať, že v rámci povinnej literatúry na strednej škole je toto vysoko nadpriemerné :D
Som rád, že som Hamleta čítal v novšom Feldekovom preklade, pretože v starej slovenčine by som to asi nedal, ale takto to bolo úplne v poriadku, dokonca sa mi to aj dobre čítalo.
Príbeh bol podľa môjho gusta, množstvo nečakaných zvratov ma veľmi potešilo.
Dávam 85 %
(SPOILER) Kniha se mi líbila. Její dej je to tom, že dánský král zemře. Na hradbách hradu Elsinor se zjevuje jeho duch, který Hamletovi prozradí, že ho zavraždil králův bratr Claudius. On nalil královi během spánku do ucha jed a stal se novým králem Dánska. Hamlet chce svého otce pomstít, a aby zmátl ostatní, předstírá šílenství. Aby se ujistil o vinně svého strýce, zinscenuje divadelní představení, jehož děj zobrazuje otcovu vraždu, čímž vyděsí Claudia. Hamlet zabije Polonia, který stojí za závěsem v ložnici královny a naslouchá. Claudius se chce Hamleta zbavit, a proto ho posílá do Anglie. Hamlet tuší léčku a vrací se z Anglie, mezitím Ofélie spáchala sebevraždu. Dojde k souboji mezi Laertem a Hamletem. Hamlet je zraněn otráveným mečem a pomalu umírá. Před smrtí stihne zabít krále a je svědkem matčiny smrti, která vypije pohár otráveného vína původně určeného pro Hamleta.
Kniha byla zajímavá občas trochu zdlouhavá a bylo tam až moc zdvořilostí. Konec mě ale velmi překvapil a ikdyz jsem ji četla mnohem déle než jsem čekala tak jsem rada ze jsem ji přečetla.
Kniha mě, jako nějaký tajuplný magnet, přitahovala až k samotnému konci. Sice jsem šel do knihy s tím, že jsem věděl, co se stane. Ale i přes to mě kniha nadchla a zaujala. A ten spád na konci... to jsem opravdu nečekal, že to bude až tak rychlé. Za mě to je jedna z těch lepších knih, které jsem zatím četl. Ale mám zde jednu výtku (za mě) a to je to neustálé a uměle-zbytečné natahování souvětí, které mi trochu kazilo prožitek z děje. Asi nebudu velkým fandou Shakespeara, zato vám můžu dílo jen doporučit. (A taku už konečně můžu říct, že jsem četl něco do Shakespeara)
Jelikož jsem ostuda a nic jsem od Shakespeara nečetla, tak si doplňuji vzdělání. Povědomí mám akorát díky povídkovému zpracování od Evy Vrchlické - Z oříšku královny Mab. Skvělé dílo, určitě si přečtu další.
Četla jsem na škole jako jedno z mnoha autorovych děl k maturitě. Hamleta považuji za Jedno z nejlepší autorových děl.
Považuji za velké štěstí, že jsem si knihu přečetl až ve svých 25 letech, neboť kdybych toto drama četl dříve, nejspíš bych nedokázal ocenit to bohatství myšlenek, které do knihy Shakespeare ukryl. Osobností Hamleta se zabýval již leckdo, nicméně já bych rád vyzdvihl především část, kdy se Polonius loučil se svým synem Laertem. Tu by se měl naučit každý rodič, nejen milující otec, ale i milující matka.
Asi moje nejoblíbenější věc od Williama!
Klasika klasik!
Prostě obohacující!
Najlepšia kniha povinnej literatúry na školách na Slovensku!
Obohacujúce a záživné. Kiežby bolo viac takých kníh na školách... Študenti by čítali oveľa radšej.
Prečo práve Byť či nebyť? Ako mohla takáto banálna otázka po vhodnosti samovraždy prípadne nutnosti znášať príkoria vstúpiť do dejín západnej kultúry? Neviem, ale ja sám ju takto banálne nevidím. Mne osobne sa tam vynára ešte iný rozmer, ktorý Hamlet formuluje v inej otázke: Čo je to človek? Je to zviera, čo len spí a kŕmi sa? Kvintesencia prachu? Alebo v ňom drieme aj kúsok božskosti? A tu sa zrazu vynára niečo závažnejšie. Otázka po bytí a nebytí tu nie je len o hmotnej existencii a teda fyzickom ne/bytí. Je aj o bytí a nebytí človekom. Ak Hamlet zvolí znášanie príkoria, zvolí paradoxne nebytie, pretože sa stane zverom a tým pádom umrie jeho ľudskosť, umrie ako človek. A ak sa hrdinsky vrhne do náručia smrti - nebytia, zvolí si (opäť paradoxne) ľudskosť a teda bytie. Náročnosť a zrkadlenia tejto otázky v celom diele sú tým, čo pozdvihujú Hamleta nad banálnosť popkultúry, ktorá z Hamleta robí len akúsi "kvintesenciu prachu". Pretože takto sa riešenie dvojito problematizuje a stáva sa naozaj zapeklitým problémom.
Ale tu sa mi chce ešte na chvíľu pristaviť aj pri tej druhej otázke, ktorú Hamlet kladie: Čo je to človek? Ak sa pozrieme na celú Shakespearovu tvorbu tak musíme povedať, že človek je uňho "hercom na javisku sveta". A Hamlet sa vo svojej skepse, ktorá vyplýva z tragických udalostí a z nechutného hereckého pokrytectva celého dvora, svojej matky, svojich priateľov a najmä uzurpátora Claudia, obracia na toto herectvo a pýta sa, čo sa vlastne za všetkými týmito maskami ukrýva. Vrhá sa s celou tou novovekou skepsou do svojho vnútra, odbaľuje masky a "slová, slová, slová" ako vrstvy cibule a skúma, čo sa mu tam vlastne objaví. Čo je to vlastne tá esencia človeka zmietajúceho sa niekde medzi zverom a Bohom, pozakrývaná maskami. To váhanie je tu podľa mňa priznaním si toho, že pod všetkými tými maskami nedrieme nič, len pasívny zver neschopný prekročiť samého seba. A práve preto je potrebné zaujať pozíciu, prijať role, ktoré mi patria, ale nie pokrytecky (ako Claudius), ale skutočne ich zaplniť tak, že budem konať v ich najlepších intenciách. Ako človek si potvrdím ľudskosť ľudským správaním (a teda bytím), ako princ sa vrhnem proti uzurpátorovi a stanem sa hodným mena princ, ako syn sa postavím za otca a stanem sa hodným mena syn, ako spravodlivý sudca sa postavím za zavraždeného a to aj s vedomím, že ma to bude stáť život. Skrátka, aktivita tu znamená prijatie a odvážne naplnenie svojej role v živote. Pasivita znamená, že žiadnu rolu nemám. A skutočné zlo je klamlivé, pokrytecké hranie role bez jej naplnenia (čo sa netýka profesionálnych hercov, pretože tí úprimne priznávajú, že len hrajú).
A len v tejto chvíli sa môžu objaviť stratené kategórie ako krása, dobro a cnosť. Pretože len v pozícii herca, ktorý hrá rolu a teda si sám určuje ideál, ktorým sa možno porovnávať, môžem byť zlý a teda pokrytecký, alebo dobrý a teda cnostný, čiže odvážny, pravdumilovný atď. A len v tejto pozícii môžem byť aj krásny, pretože ako človek/herec krásne stvárnim svoju rolu na javisku sveta. Toto je podľa mňa Hamletovo posolstvo.
I když jsem to čet ze školní povinnosti, nebylo to ani zdaleka tak špatné a nudné, jak jsem očekával. Děj je poměrně záživný a konec velmi úctyhodný. (Pokud je zde nějaký fanoušek této knihy, který se ne a ne dočkat kvalitnímu filmovému zpracování.. Koukněte naletošní pecku The Northman)
Dílo nabízí mnoho možností interpretace jednotlivých motivů a motivací postav. Velice kvalitní kus, ale dnešního čtenáře nemusí zaujmout. Když ale člověk knize věnuje čas a pokusí se ji rozebrat a detailněji pochopit, tak si myslím, že zážitek s touto knihou bude výjimečný.
Začátek mě spíše vyděsil, vůbec jsem tomu nerozuměla.. Skoro jsem knihu zavřela a nechala nedočtenou. Jsem ráda, že jsem to neudělala, protože mě nakonec mile překvapila. Nečekala jsem, že by mě něco od Shakespeara mohlo bavit a Hamlet se mi líbil. Děj byl zajímavý, zábavný, rychle běžel a byl o to lepší, že už jsem si už moc nepamatovala do čeho jdu. Hodně mě zaujali například hrobníci a frekventované obohacující hlášky Hamleta :D.
I když od Shakespeara dávám přednost jiným hrám (dokonce i tak ohranému Romeu a Julii), Hamlet se mi také líbil. Trochu mi tedy vadila zpovykaná postava Hamleta, kterému jsem opravdu většinu času chtěla dát jednu výchovnou, ale ve výsledku to hře vlastně dodávalo na zajímavosti. I děj byl zvlášť ke konci poutavý, i když někdy mi přišlo, že by kniha šla o pár stránek zkrátit (teď si přijdu nepatřičně, že kritizuji takového velikána:D).
(Po)Věz, jak temná mlha padla na rod. Rétor nehodných, vhodných slov. Rozvětvených, vzletných vět, jako piruet. Vymete zmijí řeč, řečiště krve nejvyšší kategorie. Aristokracie trůnu trnů kráčí k loďce Charónově.
Štítky knihy
Dánsko divadelní hry rodinné vztahy princové 14.-15. století pomsta žárlivost tragédie smutek lidské vlastnosti dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Je to prostě klasika. Přečetla jsem v rámci povinné četby k maturitě a výběru nelituju.