Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363901/bmid_hana-nrY-363901.jpg
5
14063
14063
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář
No neviem, mozno sa na mna bude vacsina hnevat za tie 3 hviezdicky, ale nezanechala vo mne nejaky silny dojem, ako napr. Chlapec v pruhovanom pyzame, alebo Na smrt a Na smrt II.
Ta doba, ten osud.. Závěr knihy byl tak silný, že jsem i slzy zamačkávala. Skvěle, čtivě napsáno. Právem má své místo, v mé knihovně.
Dlouho jsem jiz necetla nic tak silneho. Chytla jsem se asi na pate strance a uz nepustila,ac posledni cast cetla skoro s husi kuzi hruzy.
Sklanim se az na zem nad propracovanosti a propletenosti celeho pribehu.
Tak toto byla opravdu krásná kniha, plná emocí, trápení, lidského utrpení. O to víc, když se děj odehrává takřka za humny. Po přečtení jsem musela na děj knihy stále myslet.
Hana je krásná kniha a paní Mornštajnová se s vým vyprávěním může klidně rovnat např. Jodi Picoult. Příběh mi ze začátku přišel jako četba pro děti 5. třídy základní školy. Bylo to vyprávění tragického osudu malé holčicky Miry a až později jsem pochopila, že ten styl tak působit měl a že autorka to skvěle napsala! Chtěla, aby se čtenář do té dívenky vžil a když pak začala další část knihy, bylo cítit, jak se styl změnil. Hana je vyprávění, které ukazuje, jak Židé před válkou a i během války stále doufali, že se vše urovná a vrátí do starých kolejí. Nevěřili, že by se jim něco strašného mohlo dít, protože nikomu nic neudělali. Přes všechny protižidovské zákony a šikanu věřili, že bude lépe! Vypráví o strachu, který postupně sílí, ale naděje trvá, protože Židé netuší, jaké hrůzy je čekají. V Terezíně a později v Osvětimi ale zjišťují, že je má čekat jen týrání a v lepším případě smrt. Život tety malé Miry - Hany byla jedna velká tragédie, kde se musela vyrovnávat nejen se svým židovským osudem, zlomeným srdcem, ale musela žít a přežívat s výčitkami svědomí... Knihu jsem přečetla za den.
Jedna z knih, které si budu hodně pamatovat. Já netušila, do čeho jdu a pak už se nedalo od příběhu odtrhnout. Skvělé, i když je to těžké téma, napsáno lehkou rukou. Mornštajnová umí!
No, tak jste mě paní Mornštajnová rozbrečela.
Hana je kniha, ke které se znovu vrátím.
Ano, je v ní mnoho bolesti a smutku, ale přesto z ní dýchá naděje.
Tenhle příběh ve mě bude ještě dlouho doznívat.
Výborně napsáno !
Navíc žloutkové věnečky, které mám ráda, mi už napořád budou připomínat pouze jedno - Vaši knihu Hana.
Kniha mě velmi překvapila. Nemohla jsem ji pustit z ruky. Pořád jsem si říkala, ještě jednu kapitolu, a to mám velmi ráda. Co se příběhu týče, není co dodat. Syrové, drsné, nešťastné. Každopádně si určitě přečtu další dílo od této autorky.
Hana je pro mě, po Žítkovských bohyních od Tučkové, top knížka, skvěle napsaný příběh, úsporným způsobem (který knížce dodá na syrovosti) jsou zde popsány situace, které mi opravdu vyrazily dech, souhra náhod, nešťastných rozhodnutí rozehrává příběh plný neštěstí, utrpení...ale ke konci i naděje, že všechno není jen černé. Určitě jsem knížku nečetla naposledy.
Precitala som to za jeden den, pre mna jedna z najlepsich knih za posledne obdobie...
Mám asi s psaním paní Mornštajnové nějaký problém. Ale asi neumím vyjádřit v čem tkví. Snad je to tím, že všechny autorčiny knihy mají obdobné schéma, nebo tím úsporným precizním jazykem, některé postavy jsou naprosto ploché, některé věci jsou vysvětleny až zbytečně, množství jmen, ve kterých se chvílemi ztrácím .... Prostě ani tentokrát mě autorka nedostala do stavu, kdy bych se od knihy nemohla odtrhnout. Hana a její hana je ovšem velmi dobrý a silný příběh a jak je vidět ze zdejších hodnocení, také příběh, který mnoho čtenářů zasáhne.
Hana je po Slepé mapě druhou knihou Aleny Mornštajnové, kterou jsem přečetla. Opět se setkáváme s příběhem, který v různých odstínech prožilo nepředstavitelné množství lidí. Hodnota tématu je obrovská stejně tak jako v Slepé mapě, má velmi hlubokou výpovědní sílu..Hana však, podle mého neumělého názoru, je ukázkou autorského růstu zcela zřetelného ve způsobu líčení . Vyprávění nabylo mnohem vyššího emotivního rozměru, je to skvělá kniha, která by si stejně jako Slepá mapa zasloužila i filmové ztvárnění, aby příběhy mohly promluvit k širšímu spektru populace. V těch osudech je paměť našeho národa, která by nikdy neměla být zapomenuta.
Tato kniha mi vyrazila dech. Příběh Hany, která se na začátku zdá jen jako nějaká potřeštěná bába, je tak silný, až z něj mrazí. V knize je ukázáno, jak může jediná hloupá chyba nebo náhoda kompletně ovlivnit životy spousty lidí. Je neuvěřitelné, čeho jsou lidé schopni, a co všechno je jeden člověk schopen snést. Hana je možná nejlepší knihou, kterou jsem na téma války zatím četla, a dala mi spoustu podnětů k zamyšlení.
Jsem jedním slovem nadšená! Tak skvělou knihu jsem dlouho nečetla a musela jsem nad ní po přečtení ještě dlouho přemýšlet! A troufám si říct, že je to zatím snad nejlepší kniha, kterou jsem letos (možná vůbec kdy) četla. A navíc od české autorky! PANÍ SPISOVATELKA Mornštajnová se pro psaní snad narodila! Přečetla jsem mnoho válečných knih z tohoto období, ale takovouhle ještě ne! Na pozadí tragických událostí našich dějin se odehrává příběh, který mi doslova vyrazil dech! Tak barvitě a detailně popsány postavy, že jsem si často připadala, jako bych je znala a prožívala ten příběh s nimi. Byla jsem plná emocí a žasla jsem nad skvěle propracovaným a pomyšleným příběhem. Od přečtení tuto knihu všem doporučuji!
Kniha Hana byla jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla! Příběh o dvou ženách mě velmi zasáhl a poznamenal. Ještě dlouho budu nad knihou přemýšlet.
Tak skvělou knížku jsem už dlouho nečetla. O to větší radost mám z toho, že je z pera české autorky. Osudy Hany se mi vryly hluboce pod kůží a musím přiznat, že se mnou místy hodně cloumaly emoce. Nejen lítost, ale i vztek. Třeba na takového Jaroslava Horáčka, nebýt jeho, mohlo všechno dopadnout úplně jinak. Ale ani on nebyl v knize vyloženě černo-bílou postavou, vlastně to byla souhra náhod, proč všechno dopadlo tak, jak dopadlo. Kniha vás ještě dlouho po jejím přečtení donutí nad ní přemýšlet a musím dát zcela za pravdu komentáři od Peace viz níže, poukazujícím na to, jak zdánlivě nepodstatná rozhodnutí mohou mít na náš život fatální vliv. Myslím, že to velmi dobře vystihla. Kniha byla opravdu vynikající. Mám snad jen dvě malé výtky: první že snad těch náhod bylo na jeden lidský život (Hany) až moc a pak, že jsem se zpočátku trochu ztrácela v jednotlivých postavách. Postupně se ale vše krásně provázalo a člověk nestačil žasnout, jak to má paní autorka skvěle promyšlené a propracované. Opravdu klobouk dolů nad jejím spisovatelským umem. Doufám, že se od ní dočkáme ještě řady dalších takto krásných knih.
Tak toto je fakt spisovatelský nářez. Děkuji paní Morštajnová.....nedá se k tomu napsat víc, než prostě jen....jedním dechem.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Velmi čtivá, dojemná knížka, od které se nejde odtrhnout. Líbilo se mi, že kniha ukazuje na velká dilemata, kterými lidé prochází, na to, jak drobnosti zásadně ovlivňují náš život a jak si zpětně můžeme spoustu věcí vyčítat, ale kdybychom byli znovu v dané situaci, bez oněch dalších zkušeností, rozhodovali bychom se asi opět stejně.