Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363901/bmid_hana-nrY-363901.jpg
5
14088
14088
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář
Souhlasím ze všemi kladnými komentáři. Od přečtení poslední věty: "..., kvůli kterým chci ještě žít." uplynulo pár hodina a já pořád nevím co říct. Snad jen, že pláču radostí, smutkem, nadějí, štěstím,...., protože se mám moc dobře!
Snad jen, že se v poslední době s válečnou tématikou roztrhl pytel :-)
Snad jen, že já takové knihy přeci nečtu (už asi čtu) :-)
Hlavně, paní Mornštajnová píšete neskutečně dobře!!!
Neskutečná kniha!!! Kdyby to šlo, dám více než pět hvězd. Velmi emocionální příběh, na který jen tak nezapomenu.
Silný příběh o dívce a její rodině, která chtěla jenom žít obyčejným spokojeným životem, ale dějiny to celé zašmodrchali. Paní Morštajnová píše krásnou češtinou, barvitou a barevnou, že jsem se nemohla od knihy skoro odtrhnout a příběh mě hned pohltil a vydechla jsem až s poslenim slovem. S pomyšlením, že Hana chtěla znovu chtěla žít, se mi dobře usínalo.
To bylo neskutečně napsáno.Co si člověk v sobě nese životem aniž kdokoliv ví nebo tuší.Autorka lehce pospojovala hlavní děje příběhu k vrcholnému konci knihy.Jedna z knih na kterou dlouho nezapomenu.A napsala ji česká autorka.
Všechny knížky Hany Morštajnové se mi moc líbily, ale tahle mě dostala nejvíc. Je to moc smutný a silný příběh, ale tak krásně napsaný. Já jsem knížku dočetla večer a pak jsem ji dlouho nemohla dostat z hlavy, a asi ani dlouho nedostanu. Zase jsem si uvědomila, že jsem vděčná za to, že žiju teď a tady, a že na tu hroznou dobu nesmíme zapomínat. A proto patří paní Mornštajnové veliký dík a obdiv.
Krásná kniha. Dobře napsaná, jedna z nemnoha českých současných autorek, která se dobře čte a paní Morštajnová je pro mě opravdu spisovatelka. Oceňuju také, že děj románu je propracovaný, prostě, není to autorka, která vydá každý měsíc jednu knihu. A na Haně je práce na knize prostě znát.
Přede mnou už bylo asi vše „řečeno". Hutnost knihy předurčuje už téma samotné. Pro mě je paní Mornštajnová objev roku. Na její příběh o Haně, Míře, Rose a celé jejich rodině jen tak nezapomenu.
Tleskám takovému počinu z pera české autorky a jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala k jejímu přečtení.
Doporučuji!
Jsou knihy, u kterých vás už od začátku bolí pomyšlení, že jednou budou dočteny. Jsou knihy, které roztříští vaši duši na tisíce malých kousků. A také jsou knihy, které už z hlavy a srdce nevymažete nikdy. Hana je knihou, která tohle všechno ještě přesahuje...
Musím říci, že ačkoliv jsem to nečekala, opravdu mě kniha zaujala a přečetla jsem ji jedním dechem za víkend. Knih z tohoto období jsem přečetla hodně, takže jsem si myslela, že už mě nic nedokáže překvapit, ale překvapilo :) mohu vřele doporučit..
Hodne, hodne, ale opravdu hodne smutny pribeh. Necekala jsem, kolik emoci ve me vyvola a kolik slz me bude stat jeho docteni. A.Mornstajnova umi opravdu napsat hodnotne knihy, ktere si sve misto nejen v ceske literature zaslouzi, o cemz me presvedcila uz potreti.
Po precteni pochopite i motiv, ktery je na obalce knihy.
Nemuzu jinak, nez opet hodnotit 5*
Je to už pár dní, co jsem zaklapla knížku a Hanu absolutně nedokážu dostat z hlavy. Myslím na ní jako na dívku, kterou byla, se svými sny a krásnou budoucností. Ale více na ní myslím, jako na ženu, kterou se stala... se vzpomínkami na prožitou hrůzu. Moc bych si přála, aby si dokázala svou "vinu" odpustit.
Administrátory DK prosím o možnost udělení "zlaté" hvězdy, HANA by si ji právem zasloužila.
Nádherná kniha, A. Mornštajnové se podařilo napsat román, jehož čtení občas opravdu bolí.
Vynikající kniha. Moje druhé setkání s autorkou a podruhé jsem nadšená. Způsob vyprávění se mi moc líbil a pak je tady samozřejmě vlastní příběh, nádherný a tolik lidský.
Nádhera. V příběhu ani slovo nepřebývá, ani nechybí. Těžko se mi od ní v noci odcházelo a tak jsem 2 dny chodila v práci jako mátoha. Pravděpodobně se k ní ještě jednou vrátím a budu si ji dávkovat po troškách, po drobečcích...
,,Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět. Báli se zbytečně. Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě navždy jako číslo na levém předloktí. Mluvit o nich bych ale nedokázala."
Hodně silná kniha, to nejlepší, co jsem tento rok zatím četla. A krásna ukázka toho, jak jednoduché a hodně špatné je posuzovat a odsuzovat bez znalosti hloubky věcí ( obuj si moje boty, projdi si můj život a pak budeš mít právo mě soudit ).
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Dokonalost, víc nemám co dodat. Přenádherný styl, silný příběh a hlavní hrdinka, která Vám zaleze hodně hluboko pod kůži. Alena Mornštajnová je navíc neskutečně milá osoba a setkání s ní řadím k jedněm z nejsilnějších zážitků za poslední dobu (vedle dočtení Hany) :)