Hana
Alena Mornštajnová
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář
Kdo to neprožil (zaplaťpánbůh) nepochopí, jak může tato doba a hlavně místo, kde se ocitla Hana poznamenat člověka.
,,O minulosti musíme vědět co nejvíc, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu."
*****
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě, jinak bych si knihu asi nepřečetla, protože jsem měla v plánu si knihu přečíst už hodně dlouhou dobu, ale vždy se našly jiné knihy, které jsem si musela přečíst. Udělala jsem chybu, že jsem četbu této knihy odkládala. Kniha byla skvěle napsána. Sedl mi autorčin styl psaní. Kniha je super čtivá. Měla jsem ji přečtení za den.
Kniha je psaná z různých období a z pohledu Miry a Hany. Oba jejich příběhy mě chytly za srdce a na konci mi i slzička ukápla.
Hana od Aleny Mornštajnové je knihou, která vás zasáhne přímo do srdce. Příběh rodiny, kterou rozdrtila druhá světová válka, je vyprávěn s takovou hloubkou a citem, že vás nepustí od první stránky až po tu poslední. Každá postava v sobě nese bolest, kterou s nimi budete cítit. Hana, tajemná a zlomená žena, i Mira, nevinné děvče, vás provedou tragickými událostmi, které ukazují, jak minulost může ovlivnit celé generace. Kniha je plná emocí, lásky, viny a odpuštění – a na dlouho ve vás zůstane. Nádherný příběh, který nelze odložit.
Hana...přečetla jsem hodně knih na toto téma, byly velmi dobré, dobré, průměrné či horší. Hanu stále hodnotím jako nejlepší ze všech, byla to první kniha, kterou jsem z tohoto období četla, vyrazila mi dech, nešlo se odtrhnout, mrazilo z ní, byl tam cit, empatie, silné okamžiky...to vše bylo i v ostatních, též velmi dobrých...ale Hana prostě nastavila laťku nejvýše a je nepřekonatelná.
Kniha která mi naprosto vyrazila dech, velmi silný, skvěle napsaný příběh. Mohu všem doporučit
nejakou dobu budu muj život dělit před Hanou a po ni.. jelikož tohle byla moje první knížka s touto tematikou, dost hluboce me zasáhla. autorka vsechno vylicila tak skvele, bylo to silene osobní a chvílemi jsem mela pocit, ze stojim vedle Hany. na začátku jsem si moc oblíbila Miru, rada bych si s ni hrála, objala ji, ale pak mi přirostla k srdci i Hana, kterou bych ráda co nejvic objala a pokusila se sešít tu její rozdrcenou duši. nebo ji dat pomoci hackovani dohromady.
vsem moc doporucuju, na hnusy od nacistu se nesmí zapomínat, i když, jak už tady nekdo psal, bych o nich vůbec nevěděla. boli to a Haninu bolest si asi ještě nejakou chvíli ponesu.
Poslechla jsem si jako audioknihu během víkendového odpoledne. Nejdřív jsem myslela, že budu mít jen jako kulisu, ale příběh mě tak vtáhl, že jsem zůstala prostě jen poslouchat.
Myslím, že si knihu časem i přečtu, protože to mám přeci jen raději, ale i audio verzi doporučuji.
Příběh je čtivý a zajímavý, i když popisuje opravdu nehezké události.
Úžasná kniha. Vrátila jsem se k ní po čtyřech letech poslechem na Českém rozhlase. Za všechny Vaše knihy Vám, paní Morštajnová, patří velké poděkování.
Kniha Hana je bolestně krásná. Donutí vás zamyslet se nad tím jak umí život
být krutý a zároveň nad tím, jaký život v průběhu války mohl být.
Je to silný příběh, který vás chytí za srdce a dlouho vám zůstane v hlavě.
Dlouho jsem knihu odkládala, nemám ráda tématiku koncentračních táborů. Ale tato byla naprosto skvělá, velmi čtivá a strašně emotivní. A navíc o tak důležitém kusu naší historie. Úžasná.
Tuhle knihu můžu fakt doporučit.. četla se jedna báseň, a mrazivá atmosféra mě úplně strhla, že jsem se nemohl od knihy odpoutat.
Zde ani není potřeba mnoha slov. Většina, která se rozhodne knihu si přečíst, pochopí. Velice silný příběh a skvělé zpracování, které mě nenechalo knihu odložit.
Kniha je napsaná celkem surovým stylem a přesně to tomu dává ten náboj, tu touhu číst dál. Přečteno téměř za jeden večer.
Kniha hodně zaútočila na mé emoce, co stránka, to jsem zadržovala slzy protože někdy je ten život fakt nepředvídatelný a nikdy nevíte co nám přichystá…
Bylo fakt super sledovat jak s každou stránkou do sebe celý příběh zapadá a propojuje se.
Všechny postavy za mě fakt super, dokázala jsem se vcítit do každé z nich.
Tato tematika pro mě není cizí a už jsem se setkala s více takovými knihami, ale bezpochyby, Hana je pro mě v prvních příčkách seznamu.
Knihu jsem si pořídila čistě ze zvědavosti, viděla jsem na ni samé pozitivní ohlasy a i tady na databázi knih patří k nejčtenějším knihám. Knihy s tématem holokaustu nevyhledávám, ale tato kniha se mi velmi líbila. Opravdu silný příběh. Moc se mi líbilo, že všechny postavy byly nějakým způsobem propojené a taky prostředí, ve kterém se děj knihy odehrával, protože Valmez mám kousek a moc dobře ho znám, díky tomu jsem si to dokázala ještě lépe představit. Tahle kniha určitě stojí za přečtení.
Nebylo úplně šťastné rozhodnutí vzít si tuto knihu na líbánky, trochu jsem si pobrečela a celkově byla kniha velmi smutná! Ale zároveň v sobě nesla tolik životních příběhů a poučení, že každá akce přináší svou reakci nebo naopak. Kniha se velmi pěkně četla a hned mě vtáhla do děje.
Vůči českým autorům jsem dost skeptická, ale už teď, po přečtení druhé knížky, se paní Mornštajnová stala mou oblíbenou autorkou.
No, uff, to byl mazec....
Silný příběh, naprosto dokonale napsaný. Všechno v knize se sebou souvisí a jedině tím, že knihu dočtete, pochopíte, kdo je Hana a proč je taková, jaká je.
Na rovinu zmíním, že pár odstavců z Terezína jsem musela přeskočit, ačkoliv mi bylo jasné co v nich je, ale nechtěla jsem to číst. Ale to je můj osobní problém, za který bych rozhodně nemohla odebrat ani půl hvězdičky.
Nejdůležitější je si uvědomit sílu příběhu a to, kolik milionů lidí si podobným příběhem skutečně prošlo.
Styl jakým autorka knihu psala je skvělý, čtivý a musela jsem číst, dokud nebyl konec, takže od večera do ranních hodin.
Je to divné - hlavní dojem po dočtení... Asi nemám vztah ke stylu psaní autorky, protože vím, že je to těžké téma. Knížek na těžké téma jsem četla dost, ale tato kniha mě nevtáhla ani nezaujala. U čtení jsem se vyloženě nudila a těšila se až knihu dočtu. Pár krásných přirovnání v celém textu zaniklo. Nechápu smysl knihy (vím asi jaký měl být, vo autorka zamýšlela, ale prostě ho v něm nevidím). Proč byla napsána a co mělo být jejím posláním. No, rozhodně si na knihu zítra nevzpomenu.
Smutné. Jsem profesionální plačka a 2/3 knihy mám úplně rozmazané. Náročné téma, krásně a lehce zpracované. Přečtené za 2 dny a spotřebovaná velká krabice kapesníků.
Neustále mě takové knihy nutí přemýšlet o tom, jak se lidé přeživší koncentrační tábor vraceli do normálního života?? Kdo se o ně postaral ?? Kam měli jít když z rodiny nikdo nepřežil, v bytech, domech už bydlel někdo jiný.... Fuj úplně mě z toho mrazí. A to samozřejmě nebyl jejich jediný problém.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české romány
Autorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2017 | Slepá mapa |
2023 | Les v domě |
Hana patří mezi knihy, které si prostě přečíst musíte. Lituji jediného, že jsem si ji nepřečetla dřív.