Hana Mašková
Hana Kotíková
Pravdivý příběh legendární krasobruslařky. Pokud bychom věřili pohádkám, pak první sudička dala Hance Maškové do vínku krásu, mnohostranný talent a inteligenci. Druhá přidala úspěch a slávu. Ale ta třetí… Kniha odhaluje pravdivý příběh jedné dívky, která se stala idolem. Když vyjela na led, diváci u obrazovek ani nedýchali. Byla pro ně kouzelnou vílou, romantickou princeznou s krásnýma, hlubokýma očima. Netušili však, jaký smutek a osamělost se za nimi skrývá.... celý text
Přidat komentář
Pokud ocekavate zivotopis, muzete byt zklamani. Ja byla. Myslim, ze takto by zivotopis vypadat nemel, pokud dotycna osoba jiz nezije. Plne zde souhlasim s Daniela 777, ze po tolik letech jsou rozhovory zcela mimo. Pokud bych knihu mela hodnotit, jak je prezentovana, tj. biografie, pohybovaly by se hvezdy kolem 2.
Pro me to byl pribeh. Pribeh, ktery se cetl krasne. Romance se smutnym koncem, ktery byl inspirovany skutecnou postavou. V tom pripade davam 4.
Ze začátku jsem byla nadšená, poté nadšení upadalo, protože jsem se občas ztrácela v čase, a došla jsem až ke konci, který, ač jsem to čekala, mi vehnal slzy do očí. Autorka píše hezky, mile, zajímavě její život rozdělila do krátkých kapitolek. Někdy mi ale připadaly ukončené předčasně. Dočetla jsem kapitolu a zůstal ve mně pocit “no… a co bylo dál??”.
Zajímalo by mě také, jak moc jsou některé příběhy autentické. Knihu ale i přes určité výtky doporučuji, dobré čtení z naší sportovní historie.
Četla jsem kvůli výzvě. O Haně Maškové jsem věděla jen z dokumentů a vždy jsem to vnímala spíše jako bulvár. Fotky se mi líbily, ale celkově kniha nic moc. Jako sportovkyně si Hana Mašková určitě zaslouží uznání.
Kniha se četla dobře, ale * nehodnotím, protože jsem si myslela, že je napsána pravdivě a proto jsem si ji vybrala.Od biografie neočekávám žádný bulvár, ale opravdový život konkrétních lidí, kteří žijí svůj život se starostmi, láskami, radostmi, jako každý. Dle některých komentářů tato kniha není zcela pravdivá, ale proč? Krásná talentovaná dívka s milujícími rodiči, která nemá dětství, kamarády, jen dřinu a dřinu, cestování, sportovní haly, je vidět vliv doby a podřízenost Svazu. Kdo je víc? , trenér nebo milující, i když labilní maminka?. Škoda, že zemřela tak mladá. I tak se mi kniha líbila, už jenom pro tu ladnou krásu na ledě / já bruslit neumím/.
Berme tuto knihu jako román, nikoli jako biografii. Napsaná byla poutavě, současná doba je popsána pravdivě a že život malých sportovců byl krušný, je pravdou. Dětství vlastně žádné, jen povinosti. Podle knihy ani rodinné zázemí nebylo příliš chápavé, Hanka sama pravděpodobně zdědila po matce určitou labilitu, nadání a talent se snoubil s hodinami doslova vydřenými. Nic to ale neubírá na její úspěšnosti a radosti, kterou nám přinášela. Je mi líto jejího tragického konce.
Hanu Maškovou jsem jako malá sledovala, tak jsem se těšila, že si ještě něco přečtu z jejího života. Byla jsem ale zklamaná. Kniha byla tvořena hodně z dialogů, které nemohly být po tolika desetiletích pravdivé. Kniha je vlastně z velké míry fabulace. Byla změněna jména trenérů i rodičů. Vadilo mi, že tam nebyly uváděny roky v posloupnosti; čtenář pak tápe, kdy se jednotlivé závody a události staly. Velmi mi vadilo, že matka Hany, která měla těžký život, byla za každou cenu líčena negativně. Otec naopak hodný, chápající. Byly to až dva extrémy. Já čtu ráda biografické knihy se skutečnými fakty. K tomu ale měla tato kniha hodně daleko.
Hezky napsaná knížka, připouštím i trochu bulvárnosti. Mně se četla hezky.
Možná zde byla až přehnaně očerňovana Hanky maminka. Vzhledem k tomu, co si prožila, bych se jejimu přehnanému chování nedivila...
V knize jsou krásné fotky, ráda jsem se k nim vracela. Za tuhle knížku autorce děkuju....
Souhlasím s názorem Pepy43 a Jaji2000, otec Hanky Maškové se skutečně jmenoval Josef Mašek stejně jako můj děda a byl to jeho vzdálený příbuzný. Tímto zdravím svého vzdáleného příbuzného pana Pepu43.
K pravdivému příběhu má kniha velmi daleko:
Otec Hanky se nejmenoval Karel ale Josef. Nikdy se s manželkou Marií nerozešel ani nerozvedl. Pes, kterého Hanka měla se jmenoval Hippík, nikoliv Don. V revue měla jiného psa, ten skutečně zemřel při autohavárii s ní.......... a mohla bych pokračovat dál ....... Plně dávám za pravdu Hanče 34 jako z Blesku.
Zdálo se mi jako by to psal někdo z Blesku. Asi na podkladě faktů, ale to zpracování vedené snahou co nejvíce očernit Hančinu maminku, se mi nelíbilo.
Při čtení jsem přemýšlela co o této knize říct, jak jí hodnotit. Nakonec rozhodlo 5 hvězdiček.
1 - Kdysi dávno byl dokument o této sportovkyni. Dívala jsem se na to ze zvědavosti, neboť jsem ji znala pouze se soudobých novin i z vyprávění svých rodičů- především její tkliví příběh o lásce Jiřího Štaidla o jejím tragickým skonu.
2- Přečetla jsem knihu kdysi dávno od Josefa Dědiče o krasobruslením - končila rokem 1968 - moc mě mrzí , že jsem ji nenechala zmizet- kdoví kam zmizela ( byla z knihovny).
3- V dokumentu se zmiňovali i o jejich rodičích- to je docela vypsáno v této knize- no na jednu stranu máma na druhou nadějná sportovkyně- přiznám se z její mámy bych se asi zbláznila. Nevim jak její máma zemřela, ale myslím, že asi v zdravotnickým zařízení.
Ale musí tuto knihu pochválit za fotografie. takový fotografie nebyli spatřeny nikde nebo spíš jsem je neviděla. Každopádně jsem si tuto knihu přečetla ze zvědavosti, neboť ji daruji mamce- možná bude překvapena. Mimochodem taky by mě zajímalo, zda některý trenéři opravdu emigrovali.
Spíš se zde řešila její despotická matka. Nepřišlo mi to jako biografie (kromě fotek), ale spíš román o Haně Maškové a její matce. Obdivuji její nadšení, dřinu a odhodlání v drsném sportu jako je krasobruslení, ale čekala jsem v této knize víc jí než matky.