Mlčanie jahniat
Thomas Harris
Hannibal Lecter série
< 2. díl >
Hlavná hrdinka, mladá policajtka Clarice Starlingová, dostáva prvú dôležitú úlohu v začínajúcej profesionálnej kariére. Má pomôcť pri pátraní po viacnásobnom vrahovi, ktorý svoje obete sťahuje z kože. Kľúč k jeho odhaleniu je v rukách ďalšieho viacnásobného vraha – bývalého psychiatra doktora Lectera, ktorý si odpykáva trest vo väzení. Clarice si postupne získava doktorovu dôveru a ten jej na základe vlastných skúseností vysvetľuje spôsob myslenia a motívy vraha psychopata. Možné riešenie však iba naznačuje a stavia ju tak pred množstvo problémov, ktoré už musí prekonať sama... celý text
Přidat komentář
Jeden z nejlepších thrillerů ever! :) Film jsem nikdy neviděl, ale knihu mi doporučila máma. No a fakt to bylo skvělé čtení, Clarice sympatická a Hannibal Lecter slušně ujetý :). Pět stars to jistí a určitě si přečtu taky další knihy z této série.
(SPOILER) „Vděčnost má velice krátký život.“ Neviem, či by som o tom hovoril ako o pokračovaní Červeného draka. Lecter v ňom mal iba malú rolu a pravdupovediac v Mlčaní jahniat ju zas až tak o toľko väčšiu nemá. Hannibal Kanibal je každopádne podmanivá, elektrizujúca postava. Nečudo, že vstúpila do análov literatúry, ako aj kinematografie (výborný seriál s Madsom Mikkelsenom). Ale faktom je, že ak budete čakať Lecterovskú one man show, máte smolu. Tej sa dočkáte až v románe Hannibal. A samozrejme takisto v prequele, ale to nie je ono, lebo ho v skutočnosti nikto nechcel, v čele so samotným Harrisom. Ten dotyčnú knihu „musel“ napísať kvôli autorským právam, ktoré vlastnil Dino De Laurentiis a tým pádom mal oprávnenie v prípade, že by Harris odmietol, na danú fušerinu najať niekoho iného. Podľa toho to aj vyzeralo. Nech tak či onak, Dr. Lecter je unikátny zjav nielen vo svete literatúry, ale tiež filmu, keďže sa z vedľajšej postavy stal hlavnou a ukradol si pre seba celú sériu a stal sa ikonou v horore ako takom, čo je v konkurencii takých mäsiarov, ako sú Leatherface, Freddy Krueger, či Maniac Cop a Chucky, ozaj neskutočný výkon. Jeho beštialita je o to mrazivejšia, že je to obyčajný, reálny, fyzicky nenápadný muž z mäsa a kostí. Žiadna nezničiteľná mašina na vraždenie. Hoc sa v knihe Mlčanie jahniat (mimochodom, skvelý názov) často spomína nešťastný Will Graham z Červeného draka, tentoraz Harris proti distingvovanému psychopatovi Lecterovi nepostavil drsného agenta FBI, ale naopak neskúsenú Clarice, ktorá v podstate ešte ani nie je plnohodnotná zamestnankyňa danej inštitúcie. Práve istú jej čistotu sa rozhodne v doteraz nevyriešenom prípade Buffala Billa využiť (zneužiť?) jej šéf, Jack Crawford. Ten majstrovsky ovláda zákulisné ťahy (viď. jeho záverečná rada Starlingovej ohľadom senátorky). A nad všetkým sa vznáša tieň Hannibala Lectera, ktorý je síce zavretý v ústave pre najnebezpečnejších kriminálnikov, napriek tomu akoby bol s Jackom a Clarice prítomný počas vyšetrovania hnusného prípadu, kedy šialenec unáša, zabíja a sťahuje z kože ženy s nadváhou. Vo filme „Billa“ stelesnil Ted Levine, ktorý sa neskôr preslávil paradoxne naopak policajnými rolami (Monk, remake Hory majú oči). Postavy sú vynikajúco napísané. Ja som síce zakaždým mal pred očami Jodie Foster, Hopkinsa (sranda je, že v knihe, ktorá vznikla samozrejme pred filmom, kedy sa ani len neuvažovalo nad sfilmovaním, nieto nad tým, že by rolu získal Anthony Hopkins, zaznie viackrát názov inštitúte Ústav Johnsa Hopkinsa) a Scotta Glenna, ale faktom je, že sú perfektné i bez tejto predstavy. Majú medzi sebou dynamickú chémiu, medzi jednotlivými postavami je zakaždým diametrálne odlišná chémia. Starlingová si Crawforda váži, ale možno by tak úplne stopercentne nenamietala, ak by sa jej chcel dostať do nohavičiek. Crawford si mladú Clarice veľmi váži, vidí v nej talent, ale... ktovie... doma má umierajúcu manželku a možno mladá krv preňho predstavuje únik z drsnej reality. Lecter naopak na Crawforda nemá jediné dobré slovo, kým Crawfordovi sa Lecter hnusí. No a vzťah medzi Starlingovou a Lecterom, tak to je samostatná kapitola. Chilton je kariérny klaun, no a to, aký čurák je Paul Krendler, určite netreba zdôrazňovať nikomu, kto čítal sequel Hannibal. Autor si o ľudstve zjavne nič pekné nemyslí. Jediné kladné postavy sú ošetrovateľ Barney a obidve spolubývajúce, ale ako poznám Harrisa, keď Barney večer príde domov, určite týra dikobrazov. K tomu realistické, nepríjemne stoické opisy vyšetrovania, únosov, zabíjania. Ale tiež výborné dialógy, počas ktorých to odsýpa a po stý raz sa pri autoroch ako Harris presviedčam o tom, že dialógy buď písať viete a ste kráľ, alebo neviete a nie ste. Film je vcelku presnou adaptáciou literárnej predlohy; asi najväčšou zmenou je koncovka: kým v knihe Lecter Starlingovej píše list, vo filme jej volá (čo funguje lepšie). Plus vo filme má menší priestor Starlingovej spolubývajúca, film sa vôbec nevenuje Crawfordovej umierajúcej manželke, chýba v ňom isté sexuálne pnutie medzi Starlingovou a Crawfordom a Dr. Chilton a Paul Krendler vo filmovej adaptácii nie sú až takí veľkí kreténi, ako v knihe. Po úspechu filmu sa roztrhlo vrece s inými filmovými serial killer (Sedem, Zberateľ bozkov, Sleduje ťa vrah, Vraždy podľa predlohy, Zberateľ kostí), pričom niektorých scenáristov neskutočný úspech Mlčania jahniat dokonca zblbol do takej miery, že scénu, v ktorej si hrdina ide po radu k psychopatovi v ústave, umiestňovali aj do filmov, ktoré o tom vôbec neboli (Oheň Rona Howarda). Jediné, čo ma znervóznilo (mám 42), bola drsná hláška „na štyridsiatnika vyzeral zachovane“. A ešte jedna vec. Vždy, keď čítam o scéne so schovaným bimbasom (alebo vidím danú scénu vo filmovom spracovaní), neviem si pomôcť, zakaždým si spomeniem na to, ako Rossa z priateľov jeho mama pred ostatnými rada strápňovala jeho príhodou z detstva, keď si ho ako malý schoval medzi stehnami.
Dobrý příklad toho, že na základě naprosto průměrné knihy lze natočit skvělý film. 3/4 knížky naprostá nuda, ke konci se to trošku rozjelo, pak bum prásk a konec. A na posledních několika stránkách vysvětlení celého příběhu, který nemáte šanci pochopit během čtení těch zbytečných nezáživných odstavců, které musíte přelouskat na začátku.
(SPOILER) Která kniha už by měla mít plný počet, než tahle... Vše bylo psané tak opravdově a do hloubky, četlo se to jedna radost. Mám ráda, když má kniha přesah, když nejde jen o detektivku, drama, vyšetřování a mrtvoly, ale i lidi, tedy uvěřitelné osoby z řad policie s jejich soukromím, jejich problémy, které musí nechat za sebou a věnovat se práci, nebo s jejich malostí, kdy neodolají a využijí šance na zviditelnění, přitom však zpackají práci ostatních a v neposlední řadě i např. možnost nahlédnutí do zvrácené mysli psychopatů. Hrozně mě bavil vnitřní monolog hlavní hrdinky, kterým hodnotila prožívaný děj a svůj názor na situace, lidi a její dedukci. No a samozřejmě dr. Hannibal Lecter a jeho psychohrátky s policií, to už byla jen třešnička na dortu. Skvělé to bylo, dokonalé. Snad jen závěr byl celkem rychlý a méně uvěřitelný, ale na druhou stranu, proč by ne.....
Po několika knihách, které jsem zakrátko po rozečtení odložila, mě Mlčení jehňátek okamžitě chytlo a nepustilo až do posledních stránek.
Film jsem viděla už před velmi dávnou dobou, takže mnohé jsem již pozapomněla. Vztah Starlingové a Hannibala byl vskutku plný napětí a do toho hledání vraha, kde každá vteřina byla vzácná.
Přiznám se, že až do přečtení této knihy jsem netušila, že se ve skutečnosti jedná o čtyři díly.
V knize bylo zbytečně moc nedůležitých jmen a postav. Dialogy někdy skákaly tak rychle, až to nedávalo smysl. Navíc se vyšetřování neskutečně táhlo.
Tentokrát asi nejznámější díl ze série s Dr. Lecterem, který tady dostává více prostoru. Vyšetřování se tentokrát ujímá studentka FBI Clarice Starlingová, která chodí za Ďáblem, aby ulovila druhého. Velice pozorný Dr. Lecter se přes mříže a Harrisovu knihu dostává do vaší hlavy a hlavy všech okolo. Skvělé vykreslení postav a příběhu do posledního detailu. Autor pěkně natahuje strunu napětí a když máte odhalení na dosah ruky, nechá vás ještě pěkně podusit.
Neváhejte a nalijte si vynikající víno Batard-Montrachet a vychutnejte těchto 365 stránek
Nebolo to zlé, avšak Harrisov štýl písania pre mňa nie je celkom vhodný. Cítil som to už pri Červenom drakovi a Mlčanie jahniat moje pocity len potvrdilo. Do ďalších dvoch kníh o Hannibalovi Lecterovi sa už asi nepustím.
Pokud jsem předchozí knížce Červený drak dal pět hvězdiček, tady bych musel nasadit celých šest, kdyby to jen bylo možné. Je samozřejmé, že toto volné pokračování má díky slavnému filmu mnohem větší pozornost (už jen tady má dvojnásobný počet hodnocení a komentářů než kniha předchozí) a i já jsem znal nejprve filmové zpracování. A po přečtení musím filmaře ocenit ještě víc, postavy jsou v knize tak skvěle vylíčené, že naprosto chápu herecké obsazení a výkony skvěle reflektují charaktery popsané v knize. Jen pouze Crawford už je pro mě vždy Laurence Fishburne ze seriálu Hannibal...příběh je neuvěřitelně čtivý, popsané metody vyšetřování uvěřitelné a když jsem předem znal zápletku i rozuzlení, čtení jsem si moc užil. Těší mě, že kniha nemá kultovní status jen tak pro nic za nic...
Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst. Kniha se mi líbila, ale všeobecná oblíbenost knihy a hodnocení na zadní straně přebalu "Lepší než tohle už thriller být nemůže" zapříčinilo zbytečně vysoké očekávání. Ještě dám šanci filmu, který jsem dosud neviděla, snad alespoň Hopkins nezklame.
Klasika žánru. Detektivní thriller. Skvěle propracované postavy, geniální kanibal doktor Lecter, jen o něco méně geniální studentka FBI Clarice Starlingová, jejich rozhovory, ze kterých mrazí. Hledání sérového vraha žen, kukly, můry, šicí stroj. Hodně silná atmosféra. Spousta zdánlivě nesouvisejících symbolických věcí, které do sebe skvěle zapadnou a všechno dává smysl.
Moje druhá přečtená kniha s Hannibalem a opět to byla dokonalá jízda od samého začátku. Velmi se mi líbilo, že Dr. Lecter tady dostal mnohem více prostoru, než tomu bylo v předchozí knize (Červený drak). Celkově si autor zase pohrál s jednotlivými postavami, vykreslil je do posledního detailu a nic neponechal náhodě. Hlavní záporák Jame Gumb byl magor každým coulem a když jsem po přečtení draka myslela, že mě nic nepřekvapí, šeredně jsem se mýlila. Do knihy jsem se opravdu tak začetla, že mi běhal mráz po zádech. Do budoucna si ještě nějakou knihu s Hannibalem určitě přečtu, protože potřebuji vědět, jak tohle všechno dopadne.
Tohle je asi ten typ knížky, kterou jsem měla raději číst než poslouchat. Myslím, že audio tomu spíš uškodilo, nebylo mi příjemné.
Film Mlčení jehňátek zná asi každý a bavilo mě zjistit, co scenaristé vypustili, stejně jako vyšetřování v době před mobilními telefony a dalšími vymoženostmi.
Tiež som dostala chuť na niečo staršie, takže som si vypočula tuto,uz psychothrillersku "klasiku". Veľmi som si to užila, síce trošku staršia nahrávka, ale tak pred " rokmi sa tie rôzne šumy neriešili.Pre mňa plný počet* , da sa to znova a znova čítať, alebo vypočuť.
Pripomenuli ste mi tu nedavno Mlceni, tak som si to zobral do ruky, znova listoval, a nakoniec pozrel film. :)
Knihu som si kupil este v casoch kedy film zbeletrizovany, pripadne povodna predloha nejakeho filmu malo zmysel kupit, lebo na filmy sa chodilo len do kina, VHS este u nas nedohladne, pripadne drahe ako polka Skodovky. A tak ste sa skor ako k filmu dostali k Tancu s vlkmi, Indiana Jonesovi, Hanibalovi skor ku knihe.
A treba povedat, ze tento mrazivy radikalny milostny roman... ano za tymto zaradenim si stojim... pretoze v jadre to milostny roman je, je silne citatelny a napinavy. Necudo ze dal zaklad uplne novemu zanru o seriovych vrahoch.
Výborná kniha, zejména konec je velmi svižný a ubíhá velmi rychle, film jsem neviděla, takže jsem uplně něvěděla do čeho jdu, ale vůbec to nebyla chyba zvolit tuto knihu. Opravdu napínavý příběh od začátku do konce, můžu jen doporučit.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány zfilmováno thrillery sérioví vrazi psychiatrie psychologické romány FBI psychiatři policejní vyšetřování
Autorovy další knížky
2001 | Mlčení jehňátek |
1992 | Červený drak |
1999 | Hannibal |
2007 | Hannibal - Zrození |
2002 | Černá neděle |
Film Mlčení jehňátek miluju, viděla jsem ho snad desetkrát. Bude se mi tedy líbit i kniha? Nezklame mě, když je laťka filmu tak vysoko? Hohohoho, v žádném případě!
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Svižné tempo, autentické dialogy, žádné velké odbočky a hned k věci. A přitom je mimo vyšetřování i spoustu místa na příběhy v pozadí, na osobní životy a problémy vyšetřovatelů. Tak to mám ráda.
Nemůžu se rozhodnout, jestli byl lepší film nebo kniha. Takhle rozpolcená v rozhodování jsem snad ještě nikdy nebyla. Obojí má něco do sebe a tentokrát tedy musím konstatovat, že je to nerozhodně.