Hanýžka a Martínek
Jindřich Šimon Baar
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151295/bmid_hanyzka-a-martinek.jpg
4
191
191
Příhody dvou vesnických dětí z autorova rodného Klenčí v pol. 19. stol. vznikly původně jako součást jeho Chodské trilogie. Příběhy Hanýžky a Martínka autor vybral a shrnul do samostatného svazku určeného dětem, který poprvé vyšel v r. 1927. Kromě citového života dětí a přirozených lidských vztahů, upřímných a bezprostředních, zachytil J. Š. Baar i lidové prostředí a způsob života svého milovaného kraje, včetně starých zvyků a obyčejů. Knížka je určena dětem do 10 let, ale může potěšit i čtenáře z řad starší generace, kteří mají rádi poklidnou klasickou četbu. 33-715-85... celý text
Přidat komentář
Jemný, idylický dětský příběh, k němuž se lze vrátit i v dospělém věku. Alespoň já to tak mám. Sehnala jsem si ji i ve starším vydání - omšelý paperback z roku 1968, aby ten časoprostorový návrat byl co nejdokonalejší.
Knížku si pamatuju z dětství a nyní po přečtení jsem si jí užila snad jestě více.
Milé povídání o životě a lidových tradicích v šumavské vesničce Klenčí na začátku 19.století. Jsou to především příběhy očima dětí Hanýžky, Martínka a dalších. I zde jsem si našla poutavé osudy dospělých, a proto si myslím, že je to vhodná četba i pro ně. Naopak možná ne všechny děti osloví, ale můžou k ní později dospět.
Chci se také pouštět do našich klasiků, určitě si přečtu další knihy J.Š. Baara, ale usoudila jsem, že na to půjdu zvolna, tak proto jako první Hanýžka a Martínek.
Krásná knížka, má oblíbená. Začala jsem jí dětem číst až teď, když jsou už školáci. Docela jsem měla obavy, jestli je tato knížka osloví a jestli se těm mým malým školákům bude líbit a jsem ráda, že příběhy se líbily a dětem nevadil ani starší styl psaní jakým je kniha napsaná. Jsou už asi zvyklé, čteme knihy i hodně staré, starší i nové. Líbí se jim většinou všechny i ty starší knihy a to mě moc těší, protože je pak třeba rádi budou číst i svým dětem, tak jako jim je čtu já, aspoň v to doufám :-)
Poslední kniha, která mi chyběla do Čtenářské výzvy. Stále jsem čtení odkládala, ani nevím, proč. V dětství jsem Hanýžku a Martínka četla několikrát a když čtu dnes, je to jako pohlazení po duši. Vůbec bych neřekla, že se mi úryvky z knihy budou tolik vybavovat, že se mi věty budou v hlavě samy doplňovat. Dnešní děti nejspíš kniha moc neupoutá, ale pro mě je to srdcovka.
A tak si říkám, že to vůbec není špatné se takto po letech ke knize vrátit...
Příští rok dám nejspíš ještě i Mikeše :-).
Dřív se mi líbila.
Teď, po několika letech, ji vidím jinak. Co se týče zvyků je to zajímavý náhled, vlastně to nejzajímavější.
Co mě ale fakt točí, jsou ta děcka a fakt tý dokonalosti.
Pouze Hana a Martin jsou ve VŠEM dokonalí, umějí zpívat, hrát na nástroje, obstarat domácnost i zvířata, prát se, sportovat, jsou vůdci dětských part, všichni je uznávají, ona neuměla napsat ani 12 ale záhy se naučila DOKONALE počítat, mnozí jí "odpouštějí darebáctví pro její hlásek" a protože k nim lezou jak představitelé církve tak školy, tak to má dobrý všude.
Prostě Král i Klika na jednu stranu kvičí cosi o hrdosti a svobodě měšťanů z Klenčí, co ani na robotu nechodí (měšťan mající chalupu ze dřeva, dobytek a dřoucí na poli je poněkud podivný pojem a představa, to si plete pojmy), ale přitom se furt cpou do něčí zádě, aby to měli dobrý.
Ke komu jinýmu by se dal nejvyšší vojenskej důstojník nebo sama Němcová než ke Králům??
Já prostě nesnáším tady to dokonalý upřednostňování a tady je toho ta knížka plná. Proto jak říkám kniha cenná pouze jako doklad zvyků, který i tak mnohdy byly na hlavu a vyznívalo to spíš buransky než hrdě, ale jako dětskej klenot to už nevidím.
(A pokud bych si měla vybrat tak volím klidného Smolíka, než věčně vzteklýho Kliku.)
Jo a taky mě štvala ta matka, furt přísná a ubékaná, holka se jí hodila jen na práci, radost skoro žádnou nedovolit, a holka se mohla přetrhnout v práci doma, aby "si zasloužila matčinu lásku a pochvalu"...divný aby o tohle děcko bojovalo.
No nelíbilo, to totiž uvidí až dospělý, děcko ne.
Jo a to všudypřítomné češství bylo taky otravný.
Jedna z mála dětských knih, která mi nikdy k srdci nepřirostla a byla mi i dost protivná.
Nádherná knížka, kterou jsem jako malá předčítala babičce a občas se k ní vracím. Dříve lidé měli krásné vztahy, předávaly si krásné zvyky a tradice, jen si málokdy odpočali.. V dnešní době máme naštěstí času dost, jen už bohužel chybí ty krásné vztahy..
*Každý věneček musí být z devatera kvítí, musí mít tři klásky obilní: žitný, ječný a pšeničný, dubový lísteček, z jedliny kvíteček a travičky sviteček. Pamatuj si, že v každém musí převládat jedna barva. Pro tátu bílej, haby nám bul milej; pro mámu z doušky mateří ha dorotího kvítí muší se věneček svítí; pro dívčí z pivoněk, růží, haby byla jednou milá muži. Chlapci musí být věneček voňavý i volavý. Srdíčko, muškátek, boží dřevec, nejlepší na světě chlapčí věnec.
Hanýžka a Martínek je o vztahu dvou vesnicích dětí, jejich životní příběhy v nádherném chodském kraji. Dnešní generaci se možná tato kniha již líbit nebude, ale pokud se do ní začtete, tak poznáte krásu a upřímnost lidských vztahů, které se v dnešní době bohužel vytrácejí
Hanýžku a Martínka jsem přečetla několikrát, moc se mi líbila. Občas ji otevřu a začtu se znovu. Dnešním dětem však připadá nudná. Četla jsem s nimi kapitolu o Velikonocích a vůbec je to nebavilo. No jo, doba jde dál, zvyky mizí. Je to škoda, za chvíli děti nebudou vědět, že se chleba peče a máslo je z mléka / tedy to pravé máslo /.
Krásná kniha o dětství našich prarodičů. Hanýžka a Martínek jsou nesmrtelní.
nádherná knížka, zdánlivě pro děti, ale místy k zamyšlení s úsměvěm na rtech....
Knihu jsem četla v mém dětství. Dodnes, kdykoli se na mojí sítnici zatřpytí červené korálky, vždy si vzpomenu na Hanýžku, která je dostala darem od Martínka. Tehdy jsem tolik záviděla... :-) Bylo mi devět let a žádné korálky jsem nevlastnila.
Dnes již vlastním několikery červené korálky a s nostalgií sobě vlastní oprašuji tuto knihu v mojí knihovně možná pro naději, že jednou ji někdo bude oprašovat se stejnou láskou...
P.S: Klenčí jsem navštívila s mým tatínkem. Takže teď již víte, kdo mi tuto knihu daroval...
Knihu jsem četla jako dítě, úplně jsem jí nerozuměla. Po letech přečteno znovu a za mě ohodnoceno 3* jako průměr. hezky napsáno, ale celkově mě nebavilo..
Příjemný pohled do historie viděný dětskýma očima. V dětství mne knížka bavila.
Štítky knihy
19. století vesnice Chodsko dětská dobrodružství Domažlicko český venkov příběhy o dětech
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jan Cimbura |
| 1972 | Hanýžka a Martínek |
| 1965 | Paní komisarka |
| 1969 | Holoubek |
| 1975 | Osmačtyřicátníci |
Příběhy vesnických dětí od Jindřicha Šimona Baara jsou krásné. Všichni, kdo si tuto knihu přečtou, vnímají naše tradice a národní cítění.