Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Harry Potter série
< 8. díl
Speciální vydání pracovního scénáře. Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.... celý text
Divadelní hry Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Cursed Child, 2016
více info...
Přidat komentář
Kdyby se jednalo o přiznanou fanfikci, hodnotila bych ji nejspíše pozitivněji. Aneb postavy jsou OOC, děj je pro fanfikci typicky překombinovaný a poněkud plochý, ale ve výsledku se to, jakožto nápad, vlastně docela dobře čte.
Takto k vydání ve stručnosti: od knihy čekám víc. Největší námitku mám vůči postavám, autoři – Rowlingovou pro klid své duše počítám jen jako prodávající jméno – vůbec nevzali v úvahu původní charaktery, valná většina se chová v rozporu se svými mladšími já a ne, lety dospělého života a rodičovství to neobhájíte. Děj je zcela přizpůsoben "vezmeme fanoušky na okružní jízdu po Bradavicích", popírá události, zneužívá je a tak dál a tak podobně. Nepomáhá ani velký zlatý nápis "Speciální vydání pracovního scénáře". Moc prosím, můžu někde sehnat dokončený scénář? Možná vylepší tu pachuť v ústech.
Závěrem, jsem velký fanoušek celé ságy. Četbu Prokletého dítěte ale hodlám vymazat z paměti a úporně popírám, že tato knížka vůbec existuje.
Jakožto milovnice ságy o Harrym Potterovi musím konstatovat, že toto je pouze velmi špatná fanfikce a naprostý odpad.
Bohužel, pro mě absolutně nečitelné. Knihy nerada odkládám, takže jssem to pak jen rychle projela, abych nějak zjistila konec... Harryho mám ráda, chápu, ze tohle je něco úplně jiného a člověk by na to tak mel asi i pohlížet, jenže to mi neslo. Možná bych se radši podívala na to představení.
Velké zklamání, jen místy se do toho dalo začíst natolik, že si člověk vybavil scény z filmů o HP a pohádkovou atmosféru knih. Nejvíc mi asi vadilo, že v knize není přidané vůbec nic nového, žádná nová postava, jsou zde vyjmenované jen a pouze postavy, které se v knihách byť jen mihly. Co by komu udělalo, kdyby se tu zjevila alespoň jedna NOVÁ nevýznamná čarodějka nebo mudla čistě pro zpestření? Navíc postavy jednají nezkušeně a šablonovitě, jak kdyby neuběhlo dlouhých 20 let - Ron se stále "nebojí nikoho krom mámy". Čtyřicetiletý chlap? WTF? Ani s profesory z Bradavic se jim nedaří jednat už jak dospělý s dospělým, ale stále na sebe pohlížejí v pozice "Grangerová co jste to zase vyvedla? Promiňte paní profesorko, už se to nestane". Dále zcela nečtivá forma, navíc mě neustále popadaly nutkavé myšlenky, že to jako divadelní hra nevypadá, je to příliš dlouhé a podvodní scény či svítící nápisy na stěnách hlediště jsem si jen stěží dokázala představit v prostředí divadla. A tak dávám hvězdy jen za nápad s cestováním v čase, což je moje oblíbené téma. Možná, kdyby se nápadu ujal někdo, kdo umí psát a nebojí se vložit do příběhu i vlastní invenci (nebo je mu to dovoleno - i tak to může být), tak by to bylo lepší.
No, co o tomhle počinu říci? Byla jsem zvědavá, co to vlastně bude, ale už dopředu jsem prohlašovala, že tohle už nepatří do série, kterou známe a kterou nám J. K. Rowlingová dala. S klasickým, kouzelným a originálním světem Harryho Pottera to nemá nic společného. A doufám, že i se samotnou autorkou. Jen názvy postav a určité dějové situace. Rozvedení myšlenky - co se s postavami stalo po tolika letech od jejich dobrodružství v Bradavicích - je sice chvályhodná a snad i zajímavá, ale stejnak mi to přijde jako jen amatérský kousek nějakého fanouška. (Bůh ví koho vlastně z těch dvou mužských jmen na obálce.) A těch je po světě nespočet, kteří si píší do šuplíku. Jen to v té knize vypadá o to oficiálněji.
Neříkám, že je to špatné, zápletka by teoreticky šla, i když zpracování trochu pokulhává - mimo jiné udělat z toho scénář pro divadelní prkna je zajímavý nápad a rychle se to čte, ale přeci jenom, místy to je hodně přitažené za vlasy, některé doslovné scény jsou převzaty z posledního dílu HP (jako proč?!) a postavy, které známe... to prostě nejsou ony. Ano, obecně je člověk schopen se z velké části změnit, ale ne celkově a kompletně předělat. To je pak přeci někdo naprosto jiný, někdo, koho neznáme. Nejvíc mi to vadilo asi na Dracovi. To nebyl prostě on a o to víc mě to mrzelo.
Synové/potomci Albus a Scorpius se mi líbili, ale opět bych našla výhrady - na jejich věk, byli vykresleni většinou dost nelichotivě infantilně.
Věděla jsem, že to není ono, ale svým způsobem jsem se těšila na opětovné shledání s těmi, které znám a které mám ráda: Harry, Ron, Hermiona, Ginny a Draco. Nedočkala jsem se. A nejspíš se ani tahle kniha už nedočká, že bych ji podruhé otevřela a přečetla. Přiznávám, jsem trochu zklamaná. Nejspíš jsem to nečekala tak zlé oproti mým představám, ale pro někoho... proti gustu...
Kdo chce, ať si přečte, ale nečekejte toho Harryho Pottera. Sedmým dílem jeho příběh skončil a tohle je jen druh náhražky a lákadla. Toť vše.
Od první chvíle jsem nechtěla věřit, že by tenhle slint sepsala sama JKR. Níže jsem se v jednom komentáři dočetla, že to snad napsal někdo jiný a ona jen schválila. I tak nechápu, že pod takový brak dala svoje jméno. To, že to bylo napsáno jako divadelní hra mi vůbec nevadilo, možná spíš naopak. Kniha byla...Absolutní shození celé série. Nevím, jestli to bylo překladem nebo originálem, ale dialogy byly absolutně neuvěřitelné. Zmotat dohromady několik časových linií tak amatérsky je taky umění. Postavy a jejich reakce absolutní faux pas. To téma šlo krásně rozvést a udělat z toho něco aspoň trochu důstojného. Škoda zahozeného potenciálu.
Když vezmu v potaz, že jde o divadelní hru, tak je to super :) Ale příště bych se raději podívala na to divadlo, než znovu četla tuto knihu..
O této knize jsem slyšela už dávno. Vůbec jsem ji neměla v plánu číst, pak mě to ale nějak nalákalo a do čtení jsem se dala. Jeden z důvodů, byl styl (nebo jak to popsat), jakým byla kniha napsaná - divadelní hra. Jinak bych to asi ani nečetla. Měla jsem PDF knihu, za což jsem ráda, jelikož bych za tuto (divadelní hru) knihu nechtěla dávat takové množství peněz!
Abych to ještě upřesnila, nikdy jsem Harryho Pottera jako knihu nečetla, viděla jsem jen filmy a to mi i stačilo, abych věděla kdo je kdo, co se tam zrovna odehrávalo atd...
Celá kniha se točí hlavně kolem Albuse (syn Harryho) a Scorpiuse (syn Draca). Největší roli, tam ale hraje obraceč času.
Na to, že kniha měla něco málo přes 400 stran, se to celé četlo rychle. Možná až moc rychle. Na to, že mě Harry Potter moc nikdy nebral, tak tato kniha mě fakt zaujala. Ale i přes to dávám této knize čtyři hvězdy z pěti.
Serie Harryho je moje srdcová záležitost. Bohužel mi forma scénáře moc nesedla, takže jsem knihu četla asi týden při pauzách v práci. Příběh byl zajímavý, ale zvonu už číst určitě nebudu
Tím že celou sérii Harry Potter miluji tak i tento díl mě velmi bavil ale musím říct, že ostatní díly se mi líbilo více
(obsahuje SPOILERY)
Hrůza, hrůza, hrůza. Jestli tohle má něco společného s Rowlingovou, tak teda velký autorský kvalitativní sešup. Když jsem se ale v tom začala šťourat, zjistila jsem, že v podstatě knihu sepsali Tiffany a Thorne a Rowlingová to jen odsouhlasila a podepsala. Je vidět, jak moc jí záleží na čtenářích jedné úspěšné a fenomenální fantasy série- vůbec. Tvrdit o téhle knize, že je to legitimní pokračování Harryho Pottera je prostě žert
Všechno to začíná tím, že se Harryho synek dostane do Zmijozelu. Což mi nějak zvlášť nevadí, jen to děcko samo o sobě je až moc protivné a ukňourané. A Harry pracující na Ministerstvu je prostě výsměch. Celkově jsou postavy plytké, jen stínem sebe sama z dílů minulých. Například Snape je úplně na zabití a postava Delphini je asi životní chyba lorda Voldemorta. Nedává mi ani tak smysl, že by se Voldy zajímal o něco jiného než o Harryho Pottera, natož o plození dětí.
Děj není o moc lepší. Vždycky jsem brala cestování časem v Harrym Potterovi jako takovou hezkou vsuvku, ale postavit na tom celou knihu... No, dopadlo to tak, jak jsem si myslela. Přeskakování mezi časem je prostě na houby a určitě není nijak propracovaný. Všechno to vede k jednomu bodu, velkému finále, které je stejně groteskní a bizarní jako celá kniha. Nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se smát. Prostě jedna velká špatná fanfikce, která nemá s kvalitou původní série nic společného.
Knihu jsem dostala jako dar, takže jsem cítila morální závazek ji přečíst. Podařilo se mi to teprve napodruhé a umisťuji ji na černou listinu nejhorších literárních mazanic, které jsem kdy byla nucena protrpět. Žasnu, že autoři vůbec měli odvahu se podepsat.
Repliky jsou špatně napsané: nepřirozené, umělé, nadbytečné. Humor trýznivě trapný (mám dojem, že jsem se červenala). Postavy se neustále objímají, líbají se, propukají v srdceryvný pláč a vyznávají si lásku. V rámci všeobecného emocionálního třeštění se čtrnáctiletý chlapec (předstírající cizí totožnost) líbá s vlastní tetou --! Emocionální znásilňování diváků/čtenářů je tak časté, tak křečovité a tak laciné, že se mi z něho nejednou udělalo zle.
Z obsahových nesrovnalostí buďtež jmenovány tyhle: 1. Jak to, že kdokoli zvenčí (včetně Delphini) může přijít do Bradavic, kdykoli se mu zlíbí? 2. Jak si mohli Scorpius a Albus „plácnout pod vodou“?! 3. Proč se tady žáci čtvrtého ročníku učili vykouzlit patrona, když podle slov prof. Lupina ze 3. dílu „dalece přesahuje NKÚ“?
Chápu, že chování hrdinů ovlivňují jejich prožitky, jiné než v originálních knihách, ale přesto je nutné respektovat základní charakterové rysy, a právě na to se J. Thorne svrchu vykašlal. Všichni jednají buď jako předškoláci v amoku, nebo hrdinové telenovely, nesmyslně a bez osobnostní integrity.
O multikulturní propagandě, která velí za každou cenu spárovat postavy různých ras (výsledkem jsou Panju či Rose), a laciném paralelismu „Voldemort = fašismus“ ani nemluvě. Typograficky je hra uspořádaná tak, aby zaplnila 420 stran místo asi 120; tak třeba replika se normálně neodsazuje od jména postavy, které patří. A příchod či odchod postavy má správně ukončovat jednotlivou scénu.
Shrnuto: brak spáchaný za účelem co nejvíc trhnout. Hnus, hnus, hnus a 0/100.
Už to není ten původní Harry Potter. Ale je to celkem logické, postavy dospěly, mají děti... Jako fanoušek jsem tu knihu doslova zhltla, protože jsem čekala na nějaké pokračování :) Četla jsem jen anglicky. Vztah Harryho se synem mě docela štval a hodně mě překvapilo přátelství se Scorpiusem, když otcové byli na škole úhlavní nepřátelé.
Tak tohle s Harrym asi nemá nic společného, snad jen postavy. Uff hrůza, nelogické chování postav, původní charaktery se chovají naprosto odlišně, než v předchozích dílech, je to překombinované, podbízí se to filmům, které se vydaly trochu jiným směrem než knihy. Radši rychle zapomenu, o čem to bylo, abych si nezkazila dojem z úžasné ságy, kterou můžu číst pořád dokola a neomrzí mě.
Nějak jsem se ztrácela a čtení me moc nebavilo. S vypětím jsem dočetla, ale nějak nechápu k čemu tohle vlastně vzniklo???
Dlouho jsem knihu odkládal, jelikož jsem se nechal strhnout negativními ohlasy, ale nakonec to taková katastrofa nebyla. Jedná se příjemné, nijak neubližující doplnění potterovského světa. Dílo na mě zapůsobilo nejen jako skvělý fan-service pro fanoušky Ohnivého poháru, ale hlavně v něm byl cítit sociologický podtext, který nám ukazuje, jak je těžké být synem (syny) slavného otce (slavných otců). Rozhodně souhlasím s názorem, že kniha jako taková by byla "kouzelnější" než jako předložená scénářová verze (a také tajně doufám, že někdy v budoucnu nám knižní verzi paní Rowlingová naservíruje), na druhou stranu i při čtení scénáře má fantazie a představivost pracovaly na plné obrátky, takže i zde jsem celkem spokojený. Ano, kniha/scénář má své mouchy (uspěchanost) a jednoznačně se jedná o nejslabší příběh z celého univerza, ale někdy v budoucnosti, reálné či alternativní, až budu číst celou sérii znovu, tuto knihu určitě nevynechám.
No nevím, HP mám rada, ale tohle bylo zbytečné, zmatené, zrychlené, zhuštěné (asi jako poslední série GoT). Čte se to celkem dobře a rychle, ale víckrát už to asi číst nemusím. Příběh mírně přitažený za vlasy, nahuštěné do jedné knihy/scénáře, i když by to dříve Rowlingové stačilo tak na 3 knihy. Navíc mě vztah Albuse a Scorpia štval, četla jsem to sice v angličtině, a tedy nevím, jaký je překlad, ale místy byla jejich konverzace až moc divná na 11-14 leté studenty, místy až naznačeně homosexuální....
Kniha měla strhující příběh, ale už to nebylo to pravý. Co mi na knize hodně vadilo, bylo to že byla zpracována jako scénář.
Problém, který mám s touto knihou je jednoduchý - ani na moment jsem tomu, co se v ní dělo, nedokázala uvěřit. Postavy se chovaly úplně jinak než jak je znám, děly se věci, co nedávaly žádný smysl v kontextu s předchozí sérií. Pokud nedokážu uvěřit, nemůžu ji brát vážně. Příběh můžu přirovnat k horším fanfikcím, o kterých ani nemusím vědět, že existují - vlastně v tomto případě je lepší předstírat, že kniha prostě neexistuje.