Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá

01.10.2023

Původní Harry je samozřejmě topka které se tohle "pokračování" nemůže rovnat. I tak dávám 100% protože mě to připomnělo krásné staré časy.

28.09.2023

Takový slabý odvar...

19.09.2023

Harryho Pottera mám ráda, ale upřímně bez tohohle pokračování bych se asi obešla. Neříkám, že nápad je to pěkný, ale už to prostě za mě není ono, což je škoda...

18.09.2023

Za mne velký průměr. Nebrala bych to jako pokračování Harryho Pottera, spíš jako fan fikci. Čte se to rychle, děj má spád. Měla jsem trochu větší očekávání, takže jsem byla spíše zklamaná.

03.09.2023

Prachsprostý cash grab na fanúšikoch Harryho Pottera s minimom snahy priniesť čo i len trochu dôstojné pokračovanie osudov jeho hlavných protagonistov. Vidieť to už na tom, že sa nikto neunúval prepísať scenár divadelnej hry do riadnej knižnej podoby. To akým spôsobom divadelná hra pristupuje k hrdinom mám pocit akoby si ju Rowlingová ani neprečítala a len pod scenár hodila svoj podpis výmenou za tučný šek. Veď taký Ron je tu devalvovaný na natvrdnutého ťulpasa, ktorého jediným účelom je trúsil hlody na odľahčenie. Ostatní na tom ale nie sú o moc lepšie. Celé dielo pôsobí ako nadšená fan fiction niekoho kto nepochopil v čom spočívalo čaro pôvodných kníh, ale rozhodol sa opravovať ich logické diery. Za mňa sa mu však podaril pravý opak, lebo to ako tu fungujú také Obracače času nemá obdoby, a to je len špička ľadovca (ale nejdem tu spoilerovať). Potterovky som prečítal, za fanúšika sa nepovažujem, ale byť ním tak túto knihu zahodím najneskôr v okamihu keď starenka z vlaku do Rokfortu naháňala deti po jeho streche, hádzala po nich granáty a jej ruky sa zmenili na bodáky. Ešte raz, ako sa pod toto mohla Rowlingová podpísať? Brať toto ako samostatné dielo hodnotil by som omnoho miernejšie a dokázal si tu nájsť aj zaujímavé pasáže a nápady (napríklad vízia sveta v ktorom Voldemort zvíťazil). Fanúšikom odporúčam jediné - toto nebrať. 3-/10

01.09.2023

asi přes nízké očekávání mi to tak špatné opravdu nepřišlo. Občas jsem se i smála

29.08.2023

Harry Potter a pokračování, o které nikdo nestál. Nemůžu si pomoct, ale celé tohle působí jak velmi špatná fan fikce. To, že je to v podobě scénáře divadelní hry, mi na tom vadilo asi nejméně. Možná by bylo příjemnější prolít si oči Savem, než tohle přečíst. Velký špatný.

28.08.2023

Kniha se mi moc líbila, vůbec mi nevadilo, že je psaná jako scénář, četla se mi dobře. I když ji neberu jako oficiální pokračování série o HP, bylo zajímavé sledovat, kam se původní postavy dostali, kde pracují, jak a s kým žijí nebo by mohli žít, kdyby se něco v minulosti stalo jinak. Velmi mě to bavilo.
I slza ukápla, jsem holt cíťa s velkou fantazií :)

27.08.2023

Ačkoli psáno jako scénář k divadelní hře............četla se mi kniha velice dobře a snadno.......škoda jen, že autoři nechtějí tento příběh zfilmovat. Jsou tam pěkné zápletky a hlavně překvapující momenty - kamarádství synů Harryho a Draca, spolupráce Draca s Harrym, Hermionou a Ronem a hlavně.........nebudu prozrazovat, ale zajímavá postava týkající se Voldemorta

13.08.2023

Harry Potter 8.díl je víc scénář než kniha. Je to o Albusovi, Harryho synovi, takže tomu dávám dvě hvězdičky. A nepíše to Jackie Rowlingová, nudilo mě to. Jsem rád, že jsem za tuto knihu neutratil peníze. Koupil mi jí děda.

09.08.2023

Oddechová kniha se svižným dějem. Velmi jsem ocenila možnost ponořit se opět do světa čar a kouzel a znovu se setkat se s svými oblíbenými postavami. Krátká sonda do jejich dospělého života, kde jsou na prvních místech práce a výchova dětí, byla zajímavá. :)

(SPOILER) Našlo by se toho na téhle knize ještě spoustu špatného. Ale nijak zvlášť mě nebaví lovit v paměti po negativech. Tak teď konečně vypíchnu ty pozitivní věci. (Těch je tam taky celkem dost, abych byla spravedlivá.)
Zaprvé, což v komentářích zmiňuje i dost dalších lidí, kniha prostě je zábavná. To jí nikdo vzít nemůže. Děj odcejpá (pardon nemám ponětí jak se to slovo píše), není zbytečně protahovaný a lehce se čte. Taky se mi vlastně celkem líbila záporačka Delphini Diggory (i když přidat -ová na konec tohohle příjmení je zločin, a taky vlastně nevím, jestli by se neměla teda jmenovat Lestrangeová nebo Riddlová) sice byla trochu sus, ale (jak už to tak někdy u záporáků ze záhadných důvodů bývá) byla mi sympatická před i po tom, co jsme se dozvěděli, že je dcera Vy-víte-koho.
Co mě bůhví proč neskutečně nadchlo, byla vílí křídla Lily Luny. Je to tak krásná představa, které jsem jako beznadějný romantik propadla.
A ty asi čtyři věty, které slyšíme od Ginny, Jamese a Lily u Potterů na začátku kapitoly, jsou hezké. Takových by tam mělo být víc.
Kdybych měla shrnout hlavní důvod, proč se mi kniha prostě nezamlouvá, je to proto, že Harry Potter je něco jako druhá relita, ve které žiju, a moje přecitlivělost mi vždycky dovolovala s Harrym soucítit. Po sedmi knihách, ze kterých bylo silně znát, jak moc Harry toužil po obyčejném šťastném životě, rodině a přátelích mi prostě vůbec nepřišlo po chuti, že by náš kluk měl těžký vztah se synem, že by ho zase začala bolet ta proklatá jizva a musel by zase bojovat s Voldym (což se vlastně nestalo, ale chápeme) a bát se o život svých nejdražších.
Proč prostě autoři nenapsali knížečku, scénář k divadelní hře o Harryho životě po Voldemortovi, takový, jaký má být, i kdyby kvalita byla stejně pochybná jako u PD?
Ale stejně musím tenhle nesmyslně dlouhej komentář, kterej asi nikdo nebude chtít číst, zakončit pozitivně.
U čtenářky, jako jsem já, která přečetla stovky knih to může pro knihu být pocta, když je jedna z mých nejoblíbenějších. A Harry Potter pro mě znamená mnohem víc než knihy. Proto si můžete být jistí, že hned po dočtení jsem začala plánovat cestu do Londýna, kde bych se (společně s mými oblíbenými filmovými studii) stavila na divadlo Harry Potter a Prokleté dítě, kde si divadelní adaptaci téhle úžasné knihy užiju a (bez ironie) prožiju tenhle skvělý příběh znovu.
Protože, koneckonců, je to Harry Potter, a může vůbec něco spojeného s Harrym Potterem být špatné?

(SPOILER) Od první kapitoly, kde se setkáme s hlavním triem, to prostě nebyli Harry, Ron a Hermiona, jak je známe. Z mojí nejdražší Hermi (to vymyslel Dráp, ne já) po zbytek knihy povětšinou stala nepříjemná, nudná, dramatická žena. Ron byl za každou cenu popisovaný jako ťulpas, poznámky jako: "Víš, strejda Ron to celkem dobře skrývá, ale začíná mu růst pěkný panděro," nebo "Rebelský vzhled se mu dařil o poznání hůř než Hermioně" mě neskutečně dožíraly. Choval se jako hloupý, trochu srandovní mimoň (jo, jinym slovem to vážně popsat nejde) a spíš než toho energického, vtipného a dobrosrdečného Rona, jak ho všichni známe, se proměnil v takovýho toho tlustýho strejdu, kterej trikama baví malý děcka. A Harry? Pomoc, Harry! To i ten Ron je lepší. Vlastně Harry je takový jeho opak, neustále zachmuřený, dramatický, přecitlivělý malý Brumbál. Ty jeho proslovy a promluvy mě šíleně iritovaly, stal se z něj nějaký přechytřelý hrdina, který teď s Hermionou zřejmě řídí celé ministerstvo. Ten Harry z knížek a filmů je úplně jiný. Vždycky jsem si představovala, jak, až se stane otcem a bude mít opravdovou rodinu, po čemž vždycky toužil, z něj bude takový ten zábavný, milý, milující táta. Asi ne. A prosím, až budete psát knihu a budete vymýšlet přezdívku pro hlavní postavu, nedělejte to jako v Prokletém dítěti. Protože ať už to v originále znělo jakkoli, ALBÍ je jedno z nejhorších slov, co jsem kdy slyšela.
Pokud jste čekali, že tím to končí, tak jste se mýlili.
To s tou paní s jídelním vozíčkem v bradavickém expresu? Říkejte si, co chcete, ale v tomhle já vážně JK nevidím. Ale zrovna tohle mě celkem vytočilo, protože ať si autoři vytvoří vlastní záporáky, když chtějí psát rádoby pokračování HP. (A chudák ta babička co rozvážela dýňový koláčky. Taková milá bábinka a tohle z ní udělali.) Vztah mezi Albusem a Scorpiusem byla taky s prominutím hovadina, protože z vlastních zkušeností - ne, takhle vážně přátelství mezi čtrnáctiletými chlapci nevypadá, jakkoli dojemně a hezky to zní.
A ještě dvě věci: Snape a Harryho hádka s Brumbálem.
Takže. Téma Severus Snape je pro mě citlivou záležitostí, ať už je zmíněný v jakémkoli kontextu. Nikdy jsem si nedokázala vyjasnit svůj názor na něj, okolnosti jsou hrozně protichůdné a já prostě nedokážu říct, jaký k němu mám vztah. Na jednu stranu ho lituju a na druhou nenávidím. Ale jednu věc vím jistě. Snape je výjimečná postava, určitě jedna z těch, co mě kdy nejvíc zasáhly. (Nechci tím říct, že ostatní postavy i z jiných knih jsou oproti němu nezajímavé, jen jeho postava má neuvěřitelnou hloubku a to, jak je napsaná, obdivuju. JK je talent prostě.) A je to postava, se kterou se nezahrává. Severus Snape zemřel. Nebyl žádný důvod ho vrátit do další knihy, i kdyby jen v alternativní minulosti. Navíc to, jak byl tady vykreslený, absolutně neodpovídalo jeho povaze z originálních knih. Snape se vždycky snažil své city skrývat, od Lilyiny smrti se nikdy nikomu neotevřel (možná Brumbálovi trochu) a tady je najednou dojatý a všechno.
A poslední kapka pro mě byla hádka Harryho Pottera a Albuse Brumbála. Harry, který nejmocnějšího kouzelníka všech dob vždycky bezmezně obdivoval, by si v první řadě nikdy nedovolil ho z něčeho obviňovat a hádat se s ním. Jenom proto, že teď už je dospělý a je z něj významný člověk a Brumbál už je vlastně mrtvý, si konečně dovolí si na něm vylít zlost. Vylít si zlost na obraze. Pravda, ta obvinění jsou v podstatě pádná. Harry má právo cítit se dotčeně. Strávil dětství s rodinou sestry své matky, která ho nenáviděla. Ale nebyl Harry v knihách výrazný svou důvěřivostí k lidem, obdivem, kterým zahrnoval Brumbála. I když mu lidé kolem říkali, že ředitel všechno hodil na něj, že o něm nic nevěděl, že ho zraňoval, že Harrymu ani nepomohl... Harry stejně Brumbálovi věřil, i kdyby to cítil, nikdy by ho nenazval "špatným otcem", jak to v PD udělá. Nechal by si to sám pro sebe, protože choval k Brumbálovi příliš velkou úctu a obdiv.

(SPOILER) Takže. Můžu říct s naprostou jistotou, že HP a Prokleté dítě je jediná přečtená kniha, kterou jsem neohodnotila hvězdičkami. Je to proto, že z ní mám tak rozdílný pocity.
Na jednu stranu, Harry Potter (!!!), tak důležitá věc v mém životě, Hermiona, Ron, prostě mý dětský kamarádi, samozřejmě, že jsem to milovala! Na druhou stranu, ovšem, mám hodně co říct.
(Rada pro fanoušky HP, kteří se chystají číst: Prostě si knihu užijte jako zábavný příběh, nic důležitého, a jestli nechcete zažít stejné rozčarování jako já, udělejte jednoduchou věc. Nepovažujte to za pokračování HP, ale spíš jako alternativní budoucnost postav nebo nejlépe úplně nesouvisející příběh. Dál nečtěte!!)

06.08.2023

Průměrné, zbytečné. S kouzlem původních knih už nemá nic společného. Nevidím důvod proč to číst znovu. Pouze ždímání značky......

29.07.2023

Jako velký fanoušek světa Harryho Pottera musím říct, že návrat do jejich světa mě opět uchvátil. Kniha se čte sama hlavně díky formě scénáře. Nezbývá než poděkovat J. K. Rowling, že nás opět nechala nahlédnout do světa kouzelníků.
Rozhodně doporučuji přečíst tuto nádhernou knihu všem fanouškům, kouzelníkům, motákům i mudlům.

(SPOILER) V momentě kdy jsem zjistila, že LV a BL mají dítě jsem přestala číst. Opravdu, nepovedený fanfiction.

24.07.2023

Přes veškerou kritiku zde musím říct... Mě se kniha líbila. Je důležité si uvědomit, že se jedná o divadelní scénář a tomu odpovídá styl knihy. A když se s tím smíříte, tak si uvědomíte, jak hrozně rádi opět vstupujete do kouzelného světa, potkáváte staré známé a sledujete jejich vývoj.

Mě osobně hrozně potěšilo, kam se posunula postava Draca Malfoye a také jsem si užil, když se alespoň na moment objevil opět Severus (asi jsem byl fanoušek záporáků...). Závěr byl malinko kýčovitý a mohl být dramatičtější, ale Harrymu prostě i po letech člověk odpustí lecco :).

23.06.2023

Paráda. A to jak v roce 2016, kdy pro mě kniha znamenala nečekaný a velmi příjemný návrat do světa Harryho Pottera, tak v roce 2020, kdy jsem si ji jako jednohubku přidal po znovupřečtení základní série. Kdysi pro mě byly první stránky nutným zlem, všechna ta nová jména, úplně jiné tempo a styl, ale jak se člověk zakousne, už ho to nepustí. Zároveň musím uznat, že jako osmý díl čtený bezprostředně po sedmém to funguje ještě lépe. Nová dobrodružství, přímé odkazy a návaznosti na knihy dřívější, příjemně překvapivé zvraty, vše hezky svižné (miluju vynechávání nepodstatného, zde tedy střídání roků) a zároveň plné dramat a emocí, jak je na to správné divadlo potřeba.

Ano, některé věci jsou podivné a chápu ty, kteří tvrdí, že si knížka doopravdy těch pět hvězd nezaslouží, já jsem ale nadmíru spokojen. V roce 2016 jsem se na nového Harryho Pottera těšil, byl jsem připraven na něco slabšího - jde vlastně jen o scénář - ale tempo mi učarovalo. O tři roky později jsem byl znovu učarován a ještě o to víc potěšen, že tomu tento styl opravdu může slušet.

...a stejně jako před třemi roky jsem stále opravdu zvědavý na to, jak Prokleté dítě vypadá na jevišti. U nás se asi nikdy hrát nebude, ale třeba jednou vyjde návštěva v Londýně, nebo se záznam dostane do televize. Už jen ta magie, střídání scén a času. Musí to být nezapomenutelný zážitek.