Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303983/bmid_harry-potter-a-proklete-dite-y3o-303983.jpg
3
6845
6845
Harry Potter série
< 8. díl
Speciální vydání pracovního scénáře. Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst. Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.... celý text
Divadelní hry Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Cursed Child, 2016
více info...
Přidat komentář
Ze začátku ve mně vyvolávala nostalgické vzpomínky, přece jen jsem HP začala číst ve 2. třídě a poznala spoustu lidí, se kterými jsme sdíleli vášeň pro HP povídky.
Opravdu nechápu, proč JKR sama pokračování nenapsala sama, když film Fantastická zvířata se opravdu velmi povedl. Nevadilo mi, že je to formou scénáře, ale děj samotný je absolutní brak. Spousta českých i zahraničních povídek je kvalitou o pět stupňů výš.
Velké zklamání!
Jak někdo zmiňoval, hvězdičku, že je to Potter.
Knížka se četla sama, měla jsem ji během jednoho dne přečtenou. Bylo zase pěkné se vrátit do světa Harryho Pottera.. Bohužel mi to ale přišlo jak fan fiction, které jsem četla asi ve třinácti letech. Něco tomu prostě chybí... 3 hvězdičky jen kvůli tomu, že Potter ;)
Harry Potter mi trošku ze začátku připomínal Harryho Pottera a kámen mudrců, nejvíc se mi líbil vztah mezi Albusem a malým Malfoiem, také jsem byla na chvíli ráda, že se tam objevil na chvilku Severus Snape, moje nej postava, určitě bych to doporučila, je to moc čtivé, dá se to přečíst za 2 dny. :)
Osobně se mi knížka četla moc hezky, zhltla jsem ji okamžitě, nedokázala jsem ji pustit z ruky. Ale přesto mi tam něco chybělo, na Harry Pottery tomu prostě něco chybí.
Kniha nepřináší naprosto nic nového - pouze jednu novou postavu, jinak vše je postaveno na předchozích dílech (postavy, kouzla, předměty, zápletky apod.). Chyběla mi hlubší zápletka a opravdu mě nebavili části o tom jaký kdo je "špatný otec". Jelikož je to předloha hry, tak se dá pochopit rychlost děje. A četlo se to vcelku dobře.
Dočteno snad jen z nostalgie...forma scénáře mě vůbec neuspokojila, kdo nezná dobře předchozí díly, tak se v tom bude ztrácet, samotný příběh taky nic moc, možná by vynikl víc nebýt jen té přímé řeči...teď si ani neumím představit, že bych na to šla do divadla.
V knižní podobě slabota, pro neznalé světa naprosto nepochopitelné, pro znalé zcela plytké. A v divadle to myslím musí být ještě mnohem větší utrpení.
HP zbožňuju ale tohle mě trochu zklamalo. To že je kniha psaná jako scénář k divadelní hře, mi zas tolik nevadilo. S tím do toho člověk jde. Ale příběh? nic moc.
Četla jsem v angličtině hned po vydání a až teď jsem se dokopala k napsání komentáře i sem. Takže, bylo to v pohodě. Nemá cenu to porovnávat s Harrym Potterem, protože Rowlingová se pod to jen podepsala, ale pořád to bylo čitelné. Osobně si myslím, že by to bylo lepší kdyby to skončilo ve aktu 3, scéně 14. Potom to na mě působilo jako kupka blbostí. :D Nedomyšlené pasáže, skoky v příběhu (tj. něco potřebujeme, hop, už to máme)... Samozřejmě taky dělalo svoje že je to psáno jako scénář pro divadlo. Je jasné, že to bude vypadat lépe zahrané v divadle, než čtené. Protože v divadelní hře se opravdu nepopisuje nic tak do detailu jako v románech, protože to diváci vidí na jevišti.
Začátek hlavní dějové linky (C.D.) byl trochu divný, ale když se přes to člověk dostane, není to špatné čtení až po výše zmíněný bod. Zkrátka není to nejlepší kniha na světě, ale ani ta nejhorší. Vzhledem k tomu, že jsem z recenzí lidí na goodreads, co knihu do ruky dostali o pár dnů dřív než já, četla smíšené názory a většinou směřující spíše k horšímu, tak mé očekávání nebyly obrovské. Kdo čekal osmý díl HP ve stejné kvalitě jako předchozí díly opravdu pocházející z ruky Rowlingové, tak byl trochu neinformovaný a není divu, že tím pádem i nedostal zdaleka to co chtěl a očekával. Já jsem do toho šla s pomalu nulovým očekáváním a byla jsem spokojená s tím co jsem dostala. (Mimochodem Scorpius byl úžasná postava a jeho charakter se mi moc líbil.)
Kniha, kterou díky formě a čtivosti přečtete za jediný krátký večer a nedovolí Vám ji odložit. Některé pasáže jsou trochu nedomyšlené (nebudu spoilerovat) a tudž trochu odtržené od příběhu mladého Harryho Pottera, ale i tak to hodnotím jako pěkné dílo. Autoři umějí vyjádřit některé postoje a vlastnosti tak, jak by je většina z nás nedokázala vyjádřit ani pomocí slov; oni to zvládají pomocí dialogů.
(SPOILER)
Měla jsem to štěstí, že jsem mohla vyrůstat na příběhu o Harrym Potterovi. Přála jsem si, aby ten příběh nikdy neskončil a teď se můj sen proměnil v noční můru. Všechno by mělo v nejlepším skončit a škoda, že to tak nedopadlo i s Harrym Potterem.
Když jsem četla Prokleté dítě, byla jsem co chvíli v šoku, mnoha věcem jsem nemohla ani věřit a doufala jsem, že to bude mít dobré vysvětlení, ale to nakonec nepřišlo a já se stále nemůžu vzpamatovat z toho, co jsem četla. Teď mám pocit, že ten příběh nepsala J. K. Rowlingová, ale spíše Rita Holoubková.
*SPOILER*
Mnoha věcem bych i uvěřila a dokázala je přijmout, jako například to, že by ze Cedrica Diggoryho měl být smrtijed, kdyby nevyhrál a byl zároveň ponížen (teda za předpokladu, že výhra by byla tím, co ze všeho nejvíc chce) a zvládla bych i to, že se Albus snaží napravovat chyby svého otce (Albus, který ani neumí pořádně kouzlit a je tupý jak poleno). Ale co nepřekousnu ani za milion let je představa, že by Voldemort měl mít dceru.
Chápu, že Bellatrix do něj byla blázen, ale on se na ni díval asi tak jak na kohokoliv jiného. Voldemort nedokáže milovat a navíc to spíše celou dobu vypadalo, že se mu z Belly dělá zle. A všiml si vůbec někdo, že by Bella byla těhotná? Delphie (nebo jak se to jmenuje) tvrdí, že se narodila před bitvou, kdy byl Voldemort poražen, ale vůbec nikde nebyla ani zmínka o těhotné Belle. A Draco si ani ničeho nevšiml. "Má teta, že byla těhotná a porodila v domě, ve kterém žiju?"
Další věc, která mě dost žrala, bylo Harryho chování. Teď naprosto upřímně: Harryho jsem nikdy moc v lásce neměla, toho ukňouraného kluka, co si pořád stěžuje, jak špatně na tom je. Ale chápu to, smířila jsem se s tím a dokázala jsem ho přijmout, protože měl i pár kvalit, kterých si vážím (ale přátelé bychom asi nikdy nebyli :D). Ale co předvedl v tomhle díle, to je něco... já nemám slov... nejdřív jsem si myslela, že se zase projevuje moje dyslexie, ale že by až takhle??!! Teď docela chápu, že ho jeho syn neměl rád.
A Ron? Ron u mě neobstál nikdy, ale až teď jsem si začala říkat, co na něm ta Hermiona vidí. Před tím jsem jejich vztah docela brala, ale teď mi to nepřipadalo dost reálné. Chvílemi jsem si myslela, že se s ním Hermiona rozvede, a po tom, co Dracovi zemřela jeho žena, se vezmou. Tohle mi v tom momentě připadalo mnohem realističtější. Vždyť Draco ji miloval od momentu, co ji spatřil, jen se k tomu v té době nemohl přiznat. A co to s Dracovým synem je? Chvílemi se zdá být nepřekonatelně hloupý a hned na to ze sebe chrlí jednu "geniální" věc za druhou. Já nevím...
Shrnutí toho celého:
Celý příběh byl jeden skandál za druhým: Scorpius měl být Voldemortovým synem, Harry týrá svého vlastního syna, Voldemrot má dceru s Bellatrix, Albus je zmijozelák a (ze začátku) vypadal i na motáka, Hermiona si schovává pro sebe něco, co by mělo být zničeno, Dracův syn miluje Hermioninu dceru (jaký otec, takový syn?) a ona ho odmítá stejně jako její matka odmítala jeho otce, James si utahuje ze svého bratra, Dracův syn se kamarádí s Harryho synem, Draco schovává zakázaný předmět, Cedric je smrtijed, Albus, Harryho syn, se zamiloval do Voldemortovy dcery, Albus líbal svou tetu Hermionu, Albus napravuje chyby svého otce, Albus, syn slavného Harryho Pottera, který zachránil svět, je neoblíbený právě kvůli svému otci (to ani nedává smysl, logika se někam vypařila), Voldemortova dcera se stará o přestárlé kouzelníky (ta má srdce snad ze zlata)... Tohle zní přesně jako jeden z článků z Denního věštce, o který se postarala Rita Holoubková. Jeden z článků? Ne, Rita napsala další knihu… Popravdě jsem skutečně čekala, že tohle bude pointou celého příběhu. Spletla jsem se.
Jako fikci nějakého pomateného fanouška bych to brala, ale jako dílo, které stvořila Rowlingová, to nemůžu skousnout. Příběhy o Harrym mám ráda, ale tohle mezi nimi nemá co dělat. Líbilo se mi, že můžu znova nakouknout do toho světa a můžu číst příběh, který jsem ještě neznala a užít si ten naprosto úžasný pocit, ale mnohem raději bych teď použila obraceč času a zabránila si v tom. Nestálo to za to.
P.S.: Jestli se chystáte číst nebo už jste přečetli Prokleté dítě, zkuste se soustředit na jednu z posledních scén, kdy Hagrid přijde pro malého Harryho do domu Harryho rodičů. Pokud máte dobrou paměť, možná vám dojde, že v té scéně chybí jedna postava. Nápověda: Od koho má Hagrid tu svou motorku?
Jsem velká fanoušek Harryho Pottera a na tuto knihu jsem napjatě čekala, ale všichni asi musíme uznat, že to není úplně to co to bývalo. Možná je to způsobeno faktem, že je to psané jako divadelní hra, ale i tak se postavy občas chovají jinak než by mi zapadalo k jejich roli.
Jako divadelní hra určitě fajn, ale kdybych to měla vzít jako příběh, tak nic moc :) jen doufám, že někoho nenapadne z toho udělat film..
Skvělé, skvělé, skvělé...Já prostě Harryho Pottera miluju a budu milovat asi i v sedmdesáti. Vůbec mi nevadilo, že je to psané jako divadelní hra, o to více jsem si mohla představovat, jak to asi vypadalo na jevišti a moc ráda bych to viděla...:) Jediné, co mě mrzí, že to bylo tak krátké, já mám přečteno za pár hodin...:-D Jsem zvědava, jestli se ještě někdy v budoucnu dočkáme dalšího pokračování. :-)
Knihu jsem zvladla za necelych 24h, je zajimava a kupodivu i ctiva - vzhledem k tomu ze je psana jako scenar. kdyby byla psana jako pribeh/roman, byla by mnohem poutavejsi. Napad velmi dobry, skoda jen ze jako divadelni hra, nemuze zachazet do podrobnosti a vice zatahovat ctenare do deje...
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Rovno upozorňujem, že som knihu čítala v origináli pár dní po tom, čo vyšla a tento komentár som písala aj do diskusie hneď po dočítaní:
Nie je to najlepšia kniha, akú som kedy čítala, ale nebola som ani úplne sklamaná. Zápletka je taká nejaká... neoriginálna, dejovo to nie je ani zďaleka také prepracované ako pôvodné knihy. Niekedy mi až rozum zastával nad konaním postáv a často z toho bolo cítiť, že je to písané pre divadlo (pochopiteľne), akože - áno, toto sa trošku prehráva, aby sa publikum zasmialo (naozaj to bolo výrazné najmä pri niektorých 'vtipných' replikách).
Neviem sa rozhodnúť, aký vzťah mám ku Scorpiovi - väčšinou mi bol veľmi sympatický, no v niektorých scénach sa správal ako taká trubka :), čím mi trochu liezol na nervy. Čo sa mi však veľmi páčilo, bol vzťah medzi Harrym a Albusom a oboch som ich mala fakt rada. Najmä pri nich mi chýbala nepriama reč, strašne rada by som vedela, čo si mysleli a cítili.
Aby som to zhrnula - za mňa je to 3/5. Návrat do Harryho sveta bol fajn, bola som zvedavá, ako príbeh dopadne a čítanie ma bavilo. Škoda, že to nevyšlo prepísané ako román, ale ja stále dúfam, že J.K. sa na staré kolená začne nudiť a dočkáme sa ešte nejakého (poriadneho) príbehu. Či to bude prequel alebo sequel pôvodnej série, to mi je úplne jedno :))