Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480493/bmid_harry-potter-a-relikvie-smrti-Wex-480493.jpg
5
12670
12670
Harry Potter série
< 7. díl >
Naposledy?... Věrní kamarádi Harry, Ron a Hermiona do posledního ročníku bradavické školy nenastoupí. Musí splnit nelehký úkol, který moudrý ředitel školy Albus Brumbál již nemůže dokončit. Společně se vydávají hledat tajemné viteály, do kterých Pán zla roztříštil svou duši. Zničení viteálů je tak jedinou šancí, jak nad ním zvítězit. Na trojici kamarádů číhají na cestě nebezpečné nástrahy, ale ani v těch nejtemnějších úkrytech neztrácejí podporu svých přátel.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Deathly Hallows, 2007
více info...
Přidat komentář
Za mě osobně je to krásné zakončení celé série. Vřele doporučuji všem a věřím, že si knihy o HP jistě někdy opět přečtu.
Tento díl je krásným zakončením celé série. Tento díl je tedy za mě nejtemnější, což je naprostoogické a naprosto důležité pro samotný děj. Určitě jsem nečetla naposledy. Fandila jsem celému Fénixovu řádu, Harrymu, Hermione i Ronovi.
(SPOILER)
Tak díky Báře, která dělá (a dělá perfektně a s humorem) podcast Neplecha ukončena, jsem se rozhodla po velmi dlouhé době HP znovu přečíst, jak už jsem psala v předchozích komentářech u ostatních dílů.
Do sedmého dílu se mi absolutně nechtělo. Týden jsem to odkládala hraním HP LEGO hry na PC, ale pak jsem prostě dostala "absťák", protože miluji čtení. Takže jsem se do toho pustila. Takhle kniha mě ničí emocionálně a zároveň mě hrozně baví některé pasáže. Přestože tu umře pár mých oblíbených postav, nejspíš je sedmý díl jeden z nejlepších dílů, z mnoha důvodů, aspoň pro mě.
Prolila jsem u tohoto dílu slzy. Dobby byl u mě vždy neutrální, ale teď jsem si ho oblíbila a jeho smrt mi zmáčela tváře slzami. Fred, to pro mě vždy bylo nejtěžší, do teď mi v hlavě zní věta "Pro George je každé zrcadlo zrcadlem z Erisedu ", kterou jsem kdysi dávno někde četla. Možná mě jeho smrt kdysi štvala nejvíc, protože já a můj bratr jsme k sobě měli velmi silný vztah, skoro jako dvojčata, přestože jsme od sebe tři roky. Mou milovanou sestřenku vždy nejvíc štvala smrt Tonksové a Lupina, kvůli malému Teddymu. Možná protože ona byla vždy zase pro založení rodiny. Dnes mě ta smrt taky štvala. Nedokážu ale říct, koho nejvíc. Snape je pak kapitola sama o sobě. Všichni víme. U konce kapitoly "Princův příběh" jsem opět slzela...
Tentokrát naštěstí po přečtení série nezbyl ten pocit, že nedokážu číst jinou knihu, jako tomu po přečtení HP vždy bylo. Tentokrát se na další knihy těším.
Pro tentokrát se tedy s knihami (Harry Potter) na nějakou dobu loučím, nicméně HP zůstává mou srdcovkou už navždy, přestože ani pořádně nedokážu říct, ČÍM mě tento příběh tak dostal.
Akcí nabitý poslední díl Pottera narušuje zavedené schéma a mladého kouzelníka nyní neposílá do školy, nýbrž na dobrodružnou výpravu najít a zničit viteály stvořené lordem Voldemortem. Aby toho nebylo málo, přidává k nim Rowlingová další MacGuffiny v podobě relikvií smrti. Vzhledem k tomu, jak dlouho bylo tohle finále budováno, si myslím, že putování klidně mohlo být na dvě nebo tři knihy, protože nechat Harryho dokončit celé dobrodružství během jednoho roku je trošičku hloupé. Poutavé to samozřejmě ale je a nabízí to mnoho silných momentů, které souvisí buď se smrtí postav nebo osvětlením jejich motivací.
Závěrečný díl celé série. Dobrodružné a napínavé do úplného konce. Skvělé zakončení. K této sérii se budu určitě vracet.
Viděla jsem film už dříve a přišel mi ze všech filmů nejslabší, a tak jsem se lehce obávala téhle knihy. Avšak naprosto zbytečně, byla naprosto skvělá. Dokonale popisovala všechno co filmu unikalo. A já jsem tak konečně pochopila, proč se všechno stalo, tak jak se to stalo. Úžasný konec série, která mi vždy bude ležet v srdci.
Poslední přečtená kniha roku 2022.
Zakončení série o Harrym Potterovi, chlapci, který přežil, bylo strhující. I když jsem věděla, jak to celé skončí, Rowlingová píše tak čtivě, že jsem otáčela stránky a hltala každé slovo, protože co kdyby to náhodou dopadlo jinak než v těch filmech, že jo?
Skvělý kus práce na celé sérii a to, že jsem poslední dva díly četla tak krátce za sebou, ten zážitek umocnilo. Spousta věcí tam byla samozřejmě navíc oproti filmům, i když jich nebylo zase tak moc jako v předchozích dílech. Svět Harryho Pottera je klasikou, kterou už si i já můžu konečně po těch letech odškrtnout ze čtecího seznamu a ráda se k němu budu v průběhu let ještě vracet a prožívat ho znovu. Filmy jsou mé dětství a tento příběh je prostě plný nostalgie v jakékoli podobě.
Poslední díl neuvěřitelného dobrodružství kouzelníka, který stojí na prahu své dospělosti. Hlavní záporná postava knihy zde bohužel ztratila na děsu i na tajemství. Charaktery se vyjasňují a situace je transparentnější než kdy dřív. Harry čelí zásadním rozhodnutím ve svém životě a bohužel nemá ani prostor volby. O tuto volbu jej připravili ti, kteří mu po celý život lhali. Opět v sobě nachází velké porozumění a odpuštění. Z malého kluka se stal muž, který je ve svých postojích pevný a snadno čitelný. Není ale samotný v těžkých rozhodnutích, každý z jeho přátel o někoho přišel a musel něco obětovat...
Tak přemýšlím, jak tuhle sérii zhodnotit.
I přesto, že jsem nejdřív viděl filmy, tak jsem si čtení užil. Filmy jsou také skvělé, to bez debat. Ale knihy jsou prostě knihy.
Myslím, že další a detailnější hodnocení je zbytečné. Příběh Harryho Pottera zná asi opravdu každý a pokud ne, určitě se s ním v průběhu života někdy setká.
Poznámka v knihách, že čtení je vhodné od 9-99 let a více, je skutečně na svém místě.
PS: Těším se na opětovné čtení.
(SPOILER) Naprosto dokonalé zakončení celé série, se kterou jsem vyrůstala postupně, jak knížky vycházely. Už asi nenarazím na takovouhle sérii, která by natolik změnila můj život. Něco překonat prostě nejde a ani bych to nechtěla. I když jsem knížku četla už několikrát, vždycky se rozbrečím u Princova příběhu, nebo u nespravedlivých úmrtí mých oblíbených postav, či když je Harry v lese a mluví se svými mrtvými milovanými... Líbil se mi i ten nostalgický závěr, který někteří proklínali, ale aspoň jsme díky němu dostali „Prokleté dítě“. Jo a Snapeovi jsem věřila odjakživa (kdy ještě nebyly vydány všechny knížky), takže bylo pro mě jeho odhalení naprostým zadostiučiněním.
Do háje, ta Rowlingová fakt umí psát. 10 let psaní jsem zfouknul ve dvou měsících. Poslední kniha, hlavně její druhá polovina je informačně ohromě bohatá, což mi u knížek vyhovuje. Skvěle to zakončilo celou sérii. Jo, ke konci byly i slzy.. ;)
JKR zakončuje střet bílé a černé magie ve velkém stylu, jen se k tomu zakončení musí hrdinové prokousat přes nějaké to putování a poznávání druhých i sebe sama. Plánovací pasáž v Doupěti, stanování nebo třeba úsek v Lasturové vile se nám mohou nelíbit, ale jsou dějově věrohodné. Logika si bere volno spíš v zákonitostech světa, ale to byl nešvar všech dílů snad kromě prvního. Od Tolkiena si půjčila vliv viteálu na mysl toho, kdo jej nese, i když jiné viteály to nedělaly. Jenže tím přece jen dodala stanování a roztržce hlavních hrdinů nějaký šmrnc, takže to chápu. Takových věcí bylo víc, ale stržen proudem akce jsem je míjel jen s malým ušklíbnutím nebo dokonce bez něj.
Postavy se chovají velmi uvěřitelně. Váhají, čekají, plánují, dělají chyby. Až to skoro škodí dynamice příběhu. Překvapilo mě to třeba v Bradavicích, kdy se učitelé chovali opravdu velmi logicky. Hrdinství ano, ale v první řadě zodpovědnost za ty, kteří hrdiny být nechtějí nebo nemohou. Přitom čtenář by asi ani nepostřehl, kdyby prostě jen zaveleli k obraně a na oběti nebrali ohled, protože dějiny se neptají.
Také oceňuji, že autorka vše za čtenáře nepředžvýkala. Většinu logických návazností příběhu sice nějak v textu vypíchne, ale něco nechala na domyšlení (např. druhý chlapec věštby a jeho role).
Čeho je asi škoda, je docela nevěrohodná konstrukce „zásvětí“ nebo jak to popsat. Opravdu to bylo potřeba? Ano, pokud autorka chtěla příběh uzavřít, jak jej uzavřela. Já z této autorské zvůle pociťuji jistou nelibost. Vím, původně to byla série pro děti, ale ty už vyrostly snesly by jistě i víc, než se JKR domnívá. Na druhou stranu nemohu její záměr ani provedení jednoznačně odsoudit nebo označit za zfušovaný. Jen se s ním prostě osobně tolik neztotožňuji.
To byla ale jen malá kaňka na jinak opravdu povedeném a řekněme i důstojném zakončení dlouhého epického příběhu chlapce, který přežil.
89 %. Nadhodnocuji, ale jen trochu. Četlo se mi to fakt pěkně, což je v mém věku to hlavní.
(SPOILER) Já nevím, mám proti tomu spoustu faktických výhrad, ale mě to prostě žere. Magie, draci, a, přiznám se, i trocha dojetí. Je zajímavé, že tam máte Voldemorta, jako naprosto příkladového záporáka, naprosto nelidského a necitelného, a všichni ostatní jsou úplně normálně emocionální. Člověk, pardon, dítě to na první pohled nepozná, vnímá to jako normálního záporáka. Ona je vlastně taková hodně záporáků. Příjemné překvapení že i Brumbál má své chyby.
Tak jsem to dorazil, hodnotím celou sérii, kvalita byla z mého pohledu poměrně konzistentní, takže není důvod to kouskovat.
Série je i pro dospělého čtenáře velmi chytlavá (má-li rád fantasy) a přes spoustu dětinštějších pasáží dokáže pomocí rozumně dávkovaného napětí i příjemného literárního stylu udržet pozornost - dobře se to čte. Hodnotím z perspektivy dospělého čtenáře, který se tím prokousal v průběhu několika let a ve věku od 35 do 37 let.
Nemá smysl se více rozepisovat, recenzí je nejen tady bambilion, za mě tedy jen konečné shrnutí všech 7 knih - je to opravdu super.
Mohu doplnit, že jsem četl v angličtině a na základě toho mohu doporučit jako startovní sérii, pokud chcete číst knihy v angličtině. Rowling píše první knihu pro anglické děti ve věku okolo 8 let a poslední kniha počítá zhruba s patnáctiletými. Stylistika a hlavně potřebná slovní zásoba tomu odpovídá a bobtná postupně v průběhu jednotlivých dílů/knih.
(SPOILER)
Na úvod musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem se po těch letech dokopala si konečně všechny díly přečíst, protože to stálo za to. Rowlingová to měla naprosto dokonale vymyšlené a na filmy se už teď budu dívat jinak. Nezkazí mi to ten pohled na ně, ale zároveň už budu rozumět úplně všemu.
A nyní k hodnocení posledního dílu. Bylo znát, že když se rozhodli tento díl rozdělit do dvou filmů, tak se to vyplatilo. Dali tam v podstatě vše, ale zároveň tam toho bylo tolik, že i tak neměli čas to pořádně vysvětlit. Vybrala jsem několik takových pro mě zásadních věcí, které bych chtěla k tomuto dílu vypíchnout.
Vím, že už jsem několikrát četla nebo slyšela reakce na to, že ve filmu chybělo rozloučení s Dursleyovými. Souhlasím, chybělo a hodně. Vernon se sice nezměnil, ale Dudley překvapil. To jeho udivení, že Harry nejde s nimi, to uvědomění, že mu zachránil život a nakonec i to podání ruky. A i u Petunie byl ten moment, že by snad Harryho i objala nebo snad mu jen popřála štěstí, ale před Vernonem se asi bála. Jestli by to ve filmu zabralo pět minut? To tam opravdu mělo být.
Dále co ve filmu nebylo vůbec byl Kráturův příběh. A jak ten byl zase důležitý. Na konci prince dvojí krve si ve filmu sice přečetli ten vzkaz u falešného medailonku, ale ve filmových relikviích se už nikdy nedostali k tomu, kdo teda ty medailonky vyměnil. Že vlastně Siriusův bratr předal Kráturu Voldemortovi jako takového pokusného králíka, aniž by věděl, co vlastně Voldemort bude chtít. A také za svou nevědomost Regulus dobrovolně zaplatil. To, jak se pak Krátura změnil, jak je obskakoval a měl je vlastně rád, to ve filmu taky tak chybělo. Když se pak za ním nemohli na Grimmauldovo náměstí vrátit, tak mi ho bylo úplně líto, když jsem si představila, jak tam na ně čeká a oni nikde. A když už jsem u skřítka, nemůžu opomenout Dobbyho, to mě rozbrečelo i tady.
Další zásadní příběh tohoto dílu byl ten Brumbálův. Ano, ve filmu byl Aberforth, byla tam zmíněna Ariana, ale to opět nevysvětlovalo nic. O jeho rodině se člověk nedozvěděl nic a to, že Brumbál v mládí také koketoval s černou magií a že jeho sestra zemřela kvůli hádce právě ohledně té Brumbálovy spolupráce s Grindelwaldem se také jaksi opomnělo. O něm snad ve filmech nepadlo slovo ani jednou, což opět vyvolává zmatek vzhledem k Fantastickým zvířatům.
Snape - tolik let nenáviděná postava a při tom to byl on, kdo Harryho chránil. Samozřejmě to bylo dané vlastním vykoupením, že jeho vinou umřela jeho milovaná Lily. To je tak nádherný příběh, i když nešťastné lásky. To ale opět ve filmu nebylo, že Voldemortovi řekl o té věštbě, aniž by tušil, koho se to bude týkat.
Bitva o Bradavice byla velkolepá. A líbila se mi mnohem víc, než ta filmová. To, jak se postupně všichni objevovali v Komnatě nejvyšší potřeby (včetně Percyho, což mě dostalo a opravdu to tam sedlo v tu správnou chvíli) a že nebojovali jen učitelé a studenti, ale i všichni kouzelní tvorové, obři nebo skřítci (úplně jsem si Kráturu představovala, jak tomu tam velel) bylo zase skvěle rozepsané. A potom ten závěrečný duel mezi Harrym a Voldemortem. Ano, ve filmu to sice mělo spoustu efektů, jak spolu padali z věže apod., ale v knize ho vlastně Harry umluvil a to byl fenomenální souboj. No a když Voldemort padl, bylo tam to vítězné objímání, což ve filmu chybělo úplně nejvíc. Tam to opravdu působilo, jak kdyby padnul nějaký no name kouzelník, hlavně z toho nedělat žádnou vědu.
A posun o devatenáct let byl také samozřejmě lepší, měly tam ty postavy víc prostoru a že se třeba Neville (který v tomto díle také válel na jedničku) nakonec stal učitelem v Bradavicích, bylo super se dozvědět. Stejně tak i to, že Harry se stal pravým kmotrem pro syna Lupina a Tonksové.
Bravo, bravo a ještě jednou bravo pro Rowlingovou za její skvělé vysvětlení všeho ohledně relikvií, viteálů a vůbec za vytvoření tohoto fenomenálního kouzelnického světa, který je už tolik let mou srdcovou záležitostí.
Přečteno asi po sedmé. A pohltilo mě to stejně, jako poprvé. Svět do kterého se vždy ráda vracím!
Sedmý díl je poslední dobou můj nejoblíbenější. A při čtení jsem zjistila, jak snad není kapitola, kde bych neměla oblíbenou scénu! :) Líbí se mi putování hlavní trojice a to, jak se pomalu dávají střípky dohromady. A i posedmé jsem v knize objevila něco, čeho jsem si předtím nevšimla, nebo jsem tomu nevěnovala pozornost - jsou to detaily, ale právě ty drobné detaily mám na knize tak ráda! :) Miluju i filmové zpracování, líbí se mi, jak se s knihou hezky doplňuje - ve filmu se mi víc líbí "zabezpečení hradu"proti Smrtijedům (všechny ty efekty, jak bublina kolem Bradavic, tak most a Nevilova past), v knize zase je lépe popsaný závěrečný souboj Harryho s Voldemortem! Prostě film a kniha je silně propojená, nemůže být jedno bez druhého! :)
Štítky knihy
zlo přátelství kouzla Harry Potter zfilmováno čarodějové nebezpečí dobrodružství černá magie pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Volání Kukačky |
| 2015 |  Hedvábník |
| 2008 | Harry Potter a relikvie smrti |
| 2001 | Harry Potter a vězeň z Azkabanu |
| 2004 | Harry Potter a Fénixův řád |
No teda, upřímně smekám, co všechno a jakým způsobem dokázala Rowlingová naprat do oněch 618 stran uzavírajících celou sérii. Hermiona by mohla se svou korálkovou kabelkou závidět. Troufám si říct, že poslední díl je skutečně fantasy jízdou (cestou) se vším všudy. A dílem, který zcela nepochybně dokáže stát sama o sobě, bez nutnosti znát dopodrobna ty předchozí. Jednoznačně jeden z nejlepších dílů. Ne-li nejlepší. Za mě určitě.
Sovy a jejich pošťácké služby ustoupily do pozadí a jejich roli přebraly Patroni. Stejně tak mozkomorové ustoupily do pozadí hordám Smrtijedů. Nástup režimu lorda Voldemorta s jasnými znaky režimů diktátorských. Špionážně záškodnická akce trojice přátel na ministerstvu patřila mezi ty, které mě uchvátily. O nic pozadu nezůstává ani cestovatelská část tří studentských vyvrhelů, kdy jsem zatoužil po schopnosti přemisťovat se, vyhodit stan s podobnou výbavou a každé ráno se probudit s jiným výhledem ze vchodu. Potemnělá atmosféra tu leze pomalu z každé stránky, stejně jako napětí nebo akce a provázanost celkového dění. Je vcelku jedno, zda se podíváte do Godrikova Dolu, nejhlubšího patra banky Gringottových, k miláčkům Malfoyovým, zažijete bitvu o Bradavice nebo nahlédnete do vzpomínek Snapea či příběhu Brumbála. Na každé stránce čeká něco překvapivého, chytlavého. Naprosto famózní i smutná budiž návštěva na pobřeží u domku Billa a Fleur.
Se Severusem mám přesto trochu problém=o) Do jeho týmu patřit ve vší úctě úplně nebudu. Za mě je stále největší hvězdou v tomto díle poněkud stranou stojící McGonagallová. Frajerka. Kromě ní tu zazářil ještě někdo jiný. Kdo zná, toho možná nepřekvapí, jestliže zmíním Lenku Láskorádovou a hlavně nejhouževnatějšího šílence - Nevilla Longbottoma. A pak je tu Brumbál. Živý nebo mrtvý, stále Bohem tahajícím za nitky. Protože jenom dvě osoby tahají za nitky sedmidílné série. Brumbál a Rowlingová. A za tím si stojím. Stejně jako za tím, že tahle série je jednoznačnou moderní literární klasikou, která tu zůstane hodně dlouho. A takových knižních příběhů, které se toliko zapíšou do dějin, člověk za svůj život moc nepotká.