Hašler...
Pavel Kohout
Karel Hašler by byl dnes notorickým Zlatým slavíkem, nositelem ceny Thalie za jevištní výkon, nositelem Českého lva za postavy ve filmech a držitelem Zlaté desky za počet prodaných nosičů hudby — kdyby si česká společnost v první polovině 20. století tyto popkulturní fetiše vytvořila. Byl hvězdou tehdejšího „šoubyznisu“ a přesto současně hercem Národního divadla. Podle mínění hlasatelů vysoké kultury bylo to dvojí angažmá neslučitelné a proto musel Zlatou kapličku opustit. Přesto Hašlera publikum, jež zjevně nedorostlo nárokům vysoké kultury, nezavrhlo, naopak milovalo. Pavel Kohout je ve světě zdaleka nejuváděnějším českým dramatikem a přes dlouhou nucenou pauzu i nejhranějším autorem Divadla na Vinohradech. Hra Hašler… je šestnáctým textem pro jeho jeviště. Vypráví nejen o pozoruhodném a smrtí v koncentráku ukončeném životě českého umělce, ale přemýšlí také o osudových, byť často z přepjatosti pramenících půtkách, které ten život provázely.... celý text
Přidat komentář
Představení uváděné pět let na scéně Divadla na Vinohradech, a po celou tu dobu vždy vyprodané. Viděl jsem několikrát. Úžasné představení plné humoru, romantiky i napětí a poučení, s překvapivě excelujícím Petrem Rychlým v titulní roli. Představení bylo před chystanou stavební úpravou divadla pozastaveno, počítá se však prý s obnovenou premiérou. Bylo by škoda, kdyby k tomu nedošlo.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Strhující vpád do jedné zkoušky, do jednoho života, do okamžiků, ze kterých se skládá. Hra plná písniček. // Na jevišti jsem ji neviděla, jen jsem prohlídla fotografie (odkaz – viz zajímavosti), a pak se pustila do čtení. // I přes velký počet postav, časové skoky a proměnlivost scény, je to konzistentní, soustředěné dílo.
Bravo!
------------------------------
ÚRYVEK:
Tak přátelé… měli jsme pět čtených zkoušek, pak sedm aranžovacích, nato dvacet plnotučných a pět projížděček, to dělá celkem třicet sedm po čtyřech hodinách, takže mi vyšlo osm tisíc, osm set osmdesát minut. A vy mě o první hlavní děláte návrhy a kladete otázky, jako by to byla první čtená! Takže: Do premiéry jich zbývá od teď čtyři a půl. To je zhruba tisíc minut a já vám nabízím celých, pro mě drahocenných deset jako poslední možnost říct mi, co vás pálí. Druhou půli pak nezastavím, kdybyste šli k zubaři všichni. V nejhorším tuhle hru publiku přečtu a zazpívám sám, - a pokud to nevíte, byl jsem po Kohoutovi i já sólista Dismanova dětského souboru. Pouštím stopky. Takže?