Hastrman
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210892/mid_hastrman-210892.jpg
4
773
773
Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.... celý text
Přidat komentář
Urbanův Hastrman mě baví, celý. Po pár letech se k němu vracím. Líbí se mi kontrast mezi zdánlivou idyličností romantismu devatenáctého století a chladnou pragmatičností i cynickou hamižností století dvacátého. Chápu zklamání mnohých z druhé části románu. Ale vidím to tak: zatímco první část mohl napsat Rais, nebo Klostermann, v druhé polovině to je originální Urban. Nevšední, překvapující.
A na tu Vlhošť se někdy určitě zajedu podívat.
(SPOILER) Ohodnotit tohle dílo bylo pro mě tak strašně těžké. Na jednu stranu je opravdu originální, stylové a zábavné, na druhou zvláštně nevyvážené. První kniha je popisem života na vesnici, se všemi jejími tradicemi (zdravím Babičku na Staré bělidlo), oslavami, způsobem života a zajímavým milostným čtyřúhelníkem, který je absolutně dokonale vyvrcholen. Druhá kniha už je klasický Revenge story, který možná až moc tlačí na pilu ohledně životního prostředí, nicméně s překvapivě pozitivním koncem. I když to finále samotné bylo zase krásně poetické. Je to tak na 4 a půl hvězdy, ale protože mi z vlasů natekla voda do očí, tak jsem je trochu přimhouřil a hned je z toho hvězd pět :)
(SPOILER) V první části knihy je MU nádherně unešen přírodni / pohanskou mystikou a tradicí (narozdíl od ostatnich knih, které jsem od něj četl, kde je to architektura nebo přímo Praha, co je středobodem). Ve druhé části knihy se jakoby mění žánr (magický realismus?) v nějakou umaštěnou násilnou detektivku a na konci je kniha utopicko-socialisticko-rurálni agitka. Úplný závěr je velmi silný. Jinými slovy kniha je z mého pohledu značně nevyvážená. Prvni část se mi líbila moc, druhá půlka již méně. Nicméně i zde je přítomna autorova přepjatost, kterou mám rád. Co jsem velmi ocenil: psychologickou hru na vhled do myšlení Hastrmana, do jeho motivů, nadějí, obav. Nutno také zmínit osudovou a magicky silnou ženu - Katynku. MU je jeden z mých oblíbených autorů.
První půlka naprosto skvělá, druhá nic moc. Ale ve své podstatě dávalo vše smysl a každý čin měl svůj důvod, takže zlobit se na autora nemůžu.
Film jsem neviděla, ale určitě si ho najdu.
Jedinečná kniha, poměrně náročné čtení a pro mě srdcová záležitost. Krajina kolem Vlhoště a Holan má své kouzlo a v knize je dokonale popsaná. Doporučuji nejdřív přečíst a až pak vidět film, i když i ten se povedl.
První setkání s MU: jsa nalákán filmem a informacemi, že kniha je jiná. Líbilo se! Hodně netypické, takové podměnivě jiné. První díl je výborný, za druhý musím jednu * strhnout, tak nějak mě moc nebavil, snad mohl být kratší. Celkově, ale veliká spokojenost!
Knížku jsem četla kvůli výzvě, předtím jsem viděla film. Je to první knížka co jsem četla od Miloše Urbana a udělala na mě velký dojem.
První román od Urbana co mě nezaujal tak, jak předchozí knihy co jsem od něj četl (Sedmikostelí, Lord Mord a Stín katedrály).
První půlka plná tradic na venkově mi připomněla Babičku od Němcové, docela se to táhlo a já čekal nějaké větší hastrmanské divočiny. Z druhé půli jsem přečetl pár listů a vzdal to. Škoda, ale na Továrnu na maso se stejně těším.
První polovina mě uhranula, cítil jsem, jak mi chybí ten kontakt s přirodou, který lidé měli v podobě chození na boso při celodenní fyzické práci, zpěvu a rituálech vzdávající jí hold. Popisy krajiny a zvyků, ale i docela netradiční pohled na hastrmana, který se neschovává, ale zapojuje se do života lidí. Katynčina síla, farář a jeho tajemství, dvojitá osobnost hastrmana...plno skvělých momentů.
Kromě toho i po jazykové stránce zajímavě napsané - hastman co vidí vodu ve všem, protože je pro něj všeobjímajícím principem, např. popis cesty kapky v průběhu času, mrznoucí koně jako kdyby měli rampouchy skrz nohy...
Druhá polovina mi svojí rozdílností vůbec nevadila, přestože první na mě zapůsobila mnohem víc. Úplný konec byl možná trochu zbytečný, i když měl znamenat uzavření kruhu.
Tato kniha se mi celkem líbila. Ačkoliv některé popisy byly někdy trochu zdlouhavé, rozhodně měly v příběhu své místo. Nejzajímavější mi přišly tradice a zvyky, které dodržovali obyvatelé Staré Vsi, a taky to, jak se v baronovi projevovalo ono "hastrmanství". Co ovšem dělá knihu unikátní, je pojetí vody jako něco s mnohem hlubším významem než "jen" jeden z živlů.
Ne ne, tohle nestálo za to, lituju času, který jsem věnoval tomu, že jsem to celé dočetl. Nelíbí se mi forma/styl, vlastně ani vyústění, kniha začala dobře a pak už to vlastně šlo konstantně dolů.
Pobavilo - vstup do strany Zelených - lol, + celková nevyváženost hlavní postavy, protichůdné jednání a myšlenky. Nefunguje to.
Po dočtení jsem zkusil film, a přijde mi super, že filmová verze v podstatě znemožnila knihu, z které vychází. Opravdu milé překvapení. Je to jak kdyby si filmové zpracování vzalo z knihy to nejlepší a zcela ignorovalo nesrovnalosti a nesmysly, které tam byly. Tím pádem byl samozřejmě zapotřebí i jiný závěr, než ten nedotažený v knize. Takže kniha 2** a film 3***
Přiznávám, že nečtu české knihy. Ne že bych měla něco proti českým autorům, ale ještě mě žádný pořádně nezaujal a nepřesvědčil k tomu, abych si něco od něj přečetla, nebo se k jeho knihám vrátila. A stejně tak moc nekoukám na české filmy (jo proti těm asi zaujatá sem, jsem přesvědčena, že se Čechům podaří koukatelnej film tak jednou za dva tři roky - pohádky do tohoto nepočítám, to jsem schopna se podívat na cokoliv).
No ale před lety jsem objevila film, který mě zaujal. Hastrman. A celkem mě i bavil. Zajímavý děj, poetické zpracování, ale zase ne moc, aby vám to lezlo na nervy jak u Máje. A že je to podle knihy. No tak jsem se rozhodla ji časem přečíst. Poprvé jsem ji zavřela hned na první stránce. Řekla jsem si, že prostě asi zrovna nejsem v rozpoložení na tuto knihu. A tak jsem ji dala ještě jednu šanci. A bohužel ne. Přišla mi strašně zdlouhavá a rozvláčná a hlavně ne moc čtivá a nedokázala jsem u ní vydržet, nebyla jsem schopna se pořádně začíst, často jsem některé části musela číst několikrát. I tak se mi to podařilo dočíst skoro do půlky (a vlastně mám pocit, že kromě jedné smrti hned na začátku se tam vlastně vůbec nic nestalo).
Jediné co musím pochválit, je vylíčení života na vesnici a představení tradic, které ne všechny se ještě drží.
(SPOILER)
Stejně jako někteří komentující, jsem viděla film, byla jsem nadšená a chtěla si přečíst knihu. Musím říct, že Havelka s Hudským vytřískali z předlohy to nejlepší, ba ji ještě pozvedli. Upřímně, i proto, že jsem první viděla film, mě první část ničím nepřekvapila. Druhá část, která ve filmu zabrala tři minuty, pro mě ale byla něčím novým. Opět se vrátím k některým místním komentujícím. Nepřišla mi zase tak zelená a eko a bio. Prostě, když mi něco patří a mám vzpomínky a vztah k danému místu, tak o něj bojuju. Co mě spíš zarazilo, byl úplný konec knihy. Za prvé Katynka, které Hastrman splnil přání, a ne jedno, jde prostě dál a za svým bez ohledu na něj. Ale prostě asi jen byla taková, ve své době, i v té nové. Ale zasloužil si opravdu Hastrman přijít o život? Vážně? Čekala jsem spíš přirozenou smrt, pokud se v případě Hastrmana dá o přirozenosti mluvit.
Bavilo mě i rozpolcení barona na člověka a hastrmana. A Odradek? Že by další část duše hastrmana? Bavil mě i styl, jakým byla kniha napsaná. Za mě jako celek celkem fajn, zase něco nového a originálního.
Film s Karlem Dobrým a Janem Kolaříkem byl téměř geniální, jejich výkony byly skvělé. O to víc jsem se těšila na knihu. Po prvním přečtení se dostavilo určité zklamání. Odložila jsem ji a chystala se ji vrátit do knihovny, ale nedalo mi to a musela jsem nad ní často přemýšlet. Najednou jsem ji četla znovu a tentokrát se dostavily jiné pocity. U této knihy snad víc než u jiných platí, že se jen těžko hodnotí a každý si na ni musí udělat názor sám - tím, že si ji v naprostém tichu přečte.
V první části jsem doslova hltal každé slovo: nádherně poetický popis českého venkova 19. století a jeho tradic, dobře rozpracovány postavy - sympatické i nesympatické, dobře rozpracovaný střet katolického fanatismu a falešného svatouškovství s vnímáním a dávnými zvyky venkovského člověka, zajímavé a čtivé dějové linky.
Druhá část knihy: Obrat o sto stupňů - snůška eko-bio žvástů, nepravděpodobný a nepřesvědčivý černo-bíle laděný příběh, plochý jazyk vyprávění, nesympatické postavy, absurdní eko-utopický závěr s velebením ,,moudrých a ublížených" sudetských Němců. Zcela mi zkazila celkový dojem z knihy. Jen jsem se modlil, aby už byl konec.
Velice zvláštní a ne úplně jednoduchý román, jehož hodnocení také není úplně jednoduché. Paradoxně u něj funguje víc první část, která se sice hůře čte, protože je rozvláčná, pomalá, s minimem děje a klade důraz na různé lidové tradice, atmosféru české vesnice a jakýsi kontrast mezi pohanstvím a vírou. Hlavní hrdina v ní působí jako trochu divný průvodce, který bojuje sám se sebou a vnitřní identitou, dokáže si ale ony tradice a slavnosti užít a nachází tu i velkou, i když zničující lásku. Část druhá se čte lépe, protože jazyk je svižnější, popisů už v ní není tolik a je spíše dějová, přesto úplně nefunguje. Od jakéhosi poetického románu se totiž přechází v thriller / horor / detektivku, která je trochu otravná svým jednoznačným viděním světa a vyzněním a je možná až moc přímočará a bohužel i ve fungování různých úřadů a ministerstev malinko zastaralá, což ale autor ve své době nemohl tušit. Samotné finále pak evokuje fantasy a pohádku, což se zase k předchozímu ději tak úplně nehodí. U Hastrmana je fajn, že nejde čtenáři na ruku a očekává od něj nějaké intelektuální napojení a znalosti a je dost osobitý, na druhou stranu je možná zbytečně natahovaný a druhá část úplně neobhájí svou existenci, protože kdyby v knize nebyla, asi by se nic nestalo a dojmy by byly lepší a intenzivnější. 70 %
Opět krásný jazyk, dočteno, ale znovu číst nebudu, nemám na ty kruťárny žaludek. Po přečtení jsem se bála filmu, ale zbytečně, ten se mi líbil moc. Zvlášť to, že druhé části knihy jsou ve filmu věnovány 3 minuty.
Fantastické. Sice jsem se musela pořád vzpamatovávat z těch všech kotrmelců v knize druhé, ale stejně jsem z Hastrmana maximálně nadšená. Na jeho čtení jsem se připravovala poměrně dlouho. Nakonec jsem ještě předtím viděla filmové zpracování, se kterým jsem měla hlavně po filmařské stránce určité problémy. Nicméně vedlo k tomu, že jsem si jako hlavní postavu představovala démonického Karla Dobrého a můj zážitek z knihy tak byl ještě umocněn.
Úžasné, knihu jsem ( v papíře) objevila až teď. A jedním slovem úžasné.
Velice mi to něčím uvnitř připomíná knihu polského autora Radka Raka Baśń o weźowym sercu albo wtore slowo o Jakobie Szeli.
Prostě si mě Hastrman získal. 5/5
Štítky knihy
ekologie zfilmováno faráři ochrana životního prostředí pohané, pohanství ekoterorismus vodníci Magnesia Litera romány
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
První půlka knihy skvělé, druhá půlka pomstychtivý odpad. Nutila jsem se doslova k dočtení..Filmová verze mě velmi zaujala, chtěla jsem si knihu přečíst, ale ta druhá polovina knihy byl teda boj.