Havaj I. - II.

15.08.2022

Poté, co jsem za autorova přispění proplula rozličnými epochami od vzniku souostroví Havaj v pradávných dobách až po Michenerovu současnost v 50. letech 20. století a strávila v jeho společnosti tolik času, že mi vynesl pokutu v knihovně, si troufám doporučit jakékoli dílo tohoto spisovatele, aniž bych ho musela číst, protože James Albert Michener nic nekvalitního prostě napsat nemohl.
Autor dokáže vykreslit charakterovou typologii Havajců, Američanů, Číňanů i Japonců tak, že se od sebe odlišují přímo plasticky, proti čemuž staví šílenou zálibu potomků misionářů používat jen velmi malý počet jmen (Hewlett, Hale, Hoxworth, Whipple, Janders - přičemž příjmení se často stává křestním jménem), takže se stávají skupinou snadno zaměnitelných anonymů, mezi nimiž jen sem tam někdo zazáří. Umí se stavět na stranu každé národnosti tak, že čtenář chápe její postoje a motivy a vlastně jí fandí, a zároveň zůstat nestranným spisovatelem.
Hlavně ve druhém dílu je rozdíl mezi národnostmi a vypořádávání se se vzájemným soužitím, míšení ras i jeho radikální odmítání, velkým tématem, a tak na závěr přidám i charakteristickou ukázku z knihy.

Jednou z význačných charakteristik Havajských ostrovů bylo tvrzení všech lidí, že pocházejí z významných předků. V roce 1949 neexistovali Havajci, kteří by nebyli potomky králů. Haleovi si zbudovali mýtus, podle něhož hádavý starý Abner z ubohé farmy v Marlboro, kdyby se pravda prokázala, byl potomkem rytířů, sahajících daleko do anglické historie. Keeovi se nikdy nezmínili o skutečnosti, že jejich předek byl obratný malý hazardní hráč, který si koupil konkubínu v nevěstinci v Makau. Při pečlivém sledování byste se dozvěděli, že byl něco jako konfuciánský učenec. A dokonce i paní Sakagawová dětem s oblibou vyprávěla: "Pamatujte si, že z matčiny strany pocházíte ze samurajského rodu." Ze všech těchto jemných báchorek bylo pravdivé jedině tvrzení paní Sakagawové. V roce 1703 měl velký pán z Hirošimy za jednoho ze svých lokajů podsadité, hloupé nemehlo, jehož hlavním úkolem bylo postávat s peřím zdobenou holí a odhánět případné vetřelce, když se jeho pán odebral na toaletu. Technicky vzato patřila tato mužská pokojská mezi samuraje.

03.03.2021

Naprosto dokonalá havajská sága, kdy po dočtení posledních stránek druhého dílu si zoufám, že není ještě třetí díl. Román je rozdělen do několika kapitol, které odlišují hlavní postavy a hlavně období. Dozvídáme se o příchodu prvních lidí na Havaj, pokračujeme o tisíc let později příchodem misionářů na ostrovy. Misionáři na ostrovech zůstávají a o pár desetiletí později jejich synové zakládají velké plantáže a společnosti, které ovládají celé ostrovy. Sledujeme příchod Číňanů a Japonců na ostrovy, jejich vzestup ke slávě a naopak úpadek domorodých Havajců.
I přes velký počet stránek se knížka čte jedním dechem a budete si zoufat, že ještě není pokračování.
Všem doporučuji.

05.01.2019

Knihy Havaj jsou velmi propracované, zahrnují desítky generací, celá století a mnoho postav. Autor se na knihu velmi podrobně připravoval a je to znát.
Můj problém byl začít se a překonat první část: vznik souostroví. Pak připluli první Havajci. O několik století dále přichází misionáři a kniha se rozjíždí. Začíná střet kultur, boj dobra a zla. A v něm není jasný vítěz.
S druhým dílem přichází další národnosti: Japonci a Číňané. Havaj se postupně stává Amerikou.
Přichází vyvrcholení knihy a s ním zlatý věk Havaje.

17.07.2016

Přečetla jsem oba díly jak se říká jedním dechem, i když mi to trvalo docela dlouho. A teď jsem smutná, že kniha nemá ještě jeden díl. Opravdu se mi to moc líbilo, od začátku do konce poučné a velmi zajímavé. O spoustě událostí jsem neměla potuchy. Ráda bych se na Havaj jela podívat, ale to mi asi nevyjde. Vřele doporučuji.

23.05.2016

první díl jsem četla před dlouhou dobou, ale extra mě nezaujal. Ovšem teď mám před sebou dlouho plánovanou cestu do těchto končin a v rámci přípravy jsem knížku znovu vzala do ruky. A jako již mnohokrát - zážitek zcela jiný. První díl přečten za víkend, na druhý se právě chystám.
První část o osídlení z Bora Bora byla snad rozvláčná, ale misionářskou část jsem si nesmírně užila. Úplně se mi svíralo srdce, když jsem si pomyslela, kolik škody na původním obyvatelstvu běloši napáchali (všude) v rámci šíření "civilizace a jediného správného způsobu života".