Hedda Gablerova
Henrik Ibsen
Jedno z velkých severských dramat s ženskou hrdinkou, čerstvě provdanou Hedou Gablerovou. Příběh o jejím těžkém hledání splnění vlastních tužeb, které vede k tragickým koncům, patří mezi nejhranější Ibsenovy hry.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1911 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Hedda Gabler, 1890
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Když člověk není ničím nadšen, má skoro vše jen to neumí ocenit, nemá lásku v sobě, vlastně neumí uchopit život jako takový, pak se může uchýlit k intrikám anebo k tomu k čemu se uchýlila Heda. K sebevraždě. Pro ní to znamenalo rozhodný krok v záplavě nudy, ve které žila. Nádherně vybarvené. Opět platí, že spokojenost a naplněnost nemůže škodit :).
Poslechla jsem si ji jako audioknihu. Výborná! Velmi dobrá dramatizace! Vilma Cibulková - alias Heda - je jednička! Velmi doporučuji!
Heda mi tedy nepřišla nijak přehnaně ctižádostivá. Spíš v pasti ženského údělu, který se jí nechtělo nést a nakonec zjistila, že ho ani nést nemůže. Byla nejspíš nadbytečně krásná, ale neměla žádné velké možnosti pro svobodný život. Tak se vdala za hodného troubu. A postupně se objevovali další muži, kteří by toho dost chtěli dostat, ale nic moc dát...a tak toho měla natolik plné zuby, že se rozhodla vyskočit z kolotoče. No drama parádní!!!!
Štítky knihy
19. století Norsko divadelní hry dramata
Autorovy další knížky
2013 | Domeček pro panenky (Nora) |
1949 | Peer Gynt |
2009 | Nepřítel lidu |
2011 | Divoká kachna |
2006 | Hry I |
„Cestovat s historikem není povyražení.“
Zábavný, zajímavý Ibsen? Ibsen se smyslem pro humor? Ibsen, v němž se něco začne dít dřív než v úplně posledním aktu? — Nemůžu tomu uvěřit, ale „Hedda Gablerová“ to splňuje. U ní nemám pocit, že jsem kvůli perle na dně (jíž u Ibsena obyčejně bývá myšlenka) napřed musela absolvovat monotónní, nudný a mrazivý ponor do nějakého fjordu. Tohle mě upřímně bavilo.
Hedda je hrdinka až nedohledně složitá. Její motivace by bylo možné stopovat napříč vrstvami osobnosti, rozlišovat mezi hlavními a vedlejšími, proximátními a ultimátními, tušit je, zpochybňovat je, přít se o nich. Její charakter a hodnoty lze odsuzovat i obdivovat. Díky tvůrčím vizím, spojeným s necitelností vůči bližním, vidí v lidských životech surovinu pro umělecká díla. Je to modelářka osudů, vedená krutými impulzy, ale i smyslem pro krásu, důstojnost a velikost. Ledová i vášnivá. Přitom jedná podle jakési vlastní morálky a estetiky, která nemá celkem nic společného s lidskostí. V Heddě je opravdu něco nelidského a nadlidského, neuschopněného pro život mezi smrtelníky. Manželství titánské a tvrdé bytosti s mužem, v němž vidí dobromyslného hňupa, nemůže neskončit tragédií.
HEDDA: Raději zemřít!
BRACK: To se říká, ale nedělá se to!
(jenže Hedda je dokonale mimo heideggerovské „se“)