Hedvábí
Alessandro Baricco
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16427/bmid_hedvabi-cOA-16427.jpg
4
204
204
Poetický příběh novely Hedvábí se odehrává v šedesátých letech 19. století. Jeho protagonistou je obchodník Hervé Jouncour, prodejce vajíček bource morušového, který se za svým zbožím vydává „až na konec světa“, do tajemného Japonska, donedávna uzavřeného cizincům. Hervé Jouncour přitom není žádný dobrodruh – patří naopak k mužům, „kteří u svého života rádi asistují a pokládají za nepatřičnou jakoukoliv ambici ho žít“. Ale i na něj čeká osudové setkání. Křehké, snové vyprávění o nevyřčené bolesti a nenaplněné touze okouzlilo čtenáře po celém světě.... celý text
Přidat komentář
Okouzlující příběh a naprosto se ztotožňuji s komentářem "marvarid", že na tohle pět nestačí. Pro mě zcela mimořádná kniha na kterou nikdy nezapomenu.
Bylo mi hodně líto, když jsem ji přečetla, protože na tak mimořádný milostný příběh, který není červenou knihovnou, člověk narazí jen párkrát za život.
Příběh lehce nastíněný, vyprávěný formou pohádky, přitom obsahuje historická fakta, popisuje zámořské cesty, ale je protkán romantikou, láskou a erotikou, přestože jen v náznacích. Závěr nečekaný, pro mě dojemný a nezapomenutelný.
Přečteno za jediný den. Kniha se opravdu podobala básni. A jako by z ní byla cítit ta lehkost hedvábí, která pronikala i do stylu vyprávění.
pekná jednohubka. celý čas som myslel na iný príbeh, ktorý zapísal David Mitchell - Tisíc podzimů Jakuba de Zoeta a ešte jeden, ktorý zapísal Šúsakú Endó - Mlčení.
Váhal jsem při hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec dávám čtyři kvůli neobvyklému stylu vyprávění a zajímavému závěru, ale je to o fous. Autor si se čtenářem hraje a docela na něj spoléhá. Spoléhá, že si od začátku porozumí, že se potkají. Pokud se potkají na stejné vlně, může vše dobře fungovat. Potenciál tu je. Snaha o navození rytmu doslovným opakováním celých pasáží a o vyvolání pocitu pomalosti a lehkosti plynutí příběhu pomocí zvláštního užití interpunkce mi místy přišli až příliš chtěné. Ale jak říkám, záleží na konkrétním naladění, když to člověku sedne, může mu kniha poskytnout celkem solidní čtenářský zážitek.
Jak píše sám autor v anotaci, není to román a není to ani povídka. Je to příběh. A ten se musí vyprávět. Pokud máte rádi příběhy, pusťte se do čtení. Jestli mohu doporučit, nespěchejte. Dejte si načas, soustřeďte se na každé slovo. Čím víc času knize věnujete, tím větší bude požitek z ní. Když se ji budete snažit přečíst za hodinu, leccos z atmosféry vám unikne.
Krásné, poetické, nenaplněná láska, touha...někdy se člověk chce dojímat. A v dnešní dušičkové úterní odpoledne to sedlo...no nechci psát nepoeticky jak. Protože otevření příběhu Hervého je tak lehce magické jak roztáhnutí motýlích křídel
Kratičký milostný příběh přečtený v horkém malátném letním odpoledni ... 65 kratičkých kapitol, vždy 1 - 2 strany, pár odstavců, ... téměř, jako byste spíš četli poetickou výpravnou báseň ... o cestě mezi Francií a Japonskem, ale spíš ... o cestě mezi skutečným a imaginárním světem, a taky ... o muži, který nežil "uvnitř" svého života a dlouho za sebe nechal rozhodovat druhé ...
Příběhu vládne tajemná až snová atmosféra, která je spojená hlavně s Japonskem ... nepoznanou zemí „na konci světa“ ... vyprávění plyne lehce ... a přímočaře ... jako by se jen odvíjelo vlákno z klubíčka hedvábí ... rok co rok ... pořád rovně ... až na konec světa, do Japonska, země uzavřené před celým světem ... se vydává Hervé na cestu ... aby kromě výhodného obchodu objevil .... své sny, touhy a představy ...
Bylo to kratičké zasnění ... lehká sladká podívaná ... lehká jako "nic" ... jako hedvábí :-) ... skica o několika črtech ... detaily ponechány na fantazii čtenáře :-) ...
"Manželce Helene přivezl darem hedvábnou tuniku, kterou si ona z ostychu nikdy neoblékla. Když ji člověk držel v prstech, bylo to jako svírat nic."
"Nádherné látky, hedvábí ... tisíce barev, oranžová, okrová, bílá, stříbrná, ... pouze šustot těch barev vlnících se ve vzduchu, neprostupných ... lehčích než nic."
Kniha jemná a lehoučká, jako akvarel, dýchající jinou, romantičtější dobou, kdy jediný pohled či gesto dokázaly vyrýt v člověku nesmazatelnou stopu a změnit celý život.
Pořídila a zhltla jsem ji v návalu nadšení po četbě Oceánu moře stejného autora. Jiná strukturou a formou, koncentrovaná na příběh jediné postavy, zvláštně úsporná...přesto je cítit ruka téhož autora, stejná poetika. Půvabné zpříjemnění jednoho večera, ale dojmy budou ještě nějakou dobu doznívat.
Hezké, poetické lehké až jednoduché či minimalistické čtení dle mého názoru nejen pro ženy. Příběh vypráví o ženatém muži z Francie, který se při svém podnikatelském cestování dostane Japonska a zamiluje se do jiné ženy. Jak píše anotace, nenaplněná láska, city, myšlení člověka, obrovská touha, bolesti a vše z života dokonale vyprávěno v tomto půvabném díle. Autor má neskutečně krásný styl psaní, některé zamyšlení jsem si musela poznamenat. Musím vyhledat, další díla od tohoto pro mě skvělého spisovatele.
Občas se nechám unést východním závanem, líbí se mi ta jednoduchost, ve které je obsažena všechna složitost života. Cítím v tom takový zvláštní klid a vyrovnanost, která v dnešní době málokde existuje. Vše je pomíjívé.... a možná proto krásné...
Kratka, az prilis kratka... ale uplne to stacilo.
Herve Joncourt sa zivi dovazanim vajicok hodvabnika a udrziava tym jedno francuzske mesto 19. storocia nazive. Urobi co treba, veri svojmu "tutorovi" B., miluje svoju zenu Helene, chce vytvorit park na prechadzanie a mysel mu akosi naveky opanta pohlad oci... nie sikmych oci.
Ako do toho zapadne jeho japonsky priatel, Madam Blanche z Nimes a voliery plne carokrasnych vtakov?
Citajte priatelia, citajte, nebudete lutovat.
Ztotožňuji se s dřívějšími kladnými hodnoceními, kniha mi připadala svou stručností, symbolikou a lehce poetickým (bariccovským) jazykem vskutku výjimečná. Dojem mi zkazil pouze poněkud patetický závěr a "odhalení", které se pohybuje na hraně kýče.
"Je to divná bolest. (...) Umírat steskem po něčem, co nikdy neprožiješ."
Týden Alessandra Baricca pokračuje a to i přes přetrvávající zácpu, která mě drží daleko od záchodu a značně zamávala s mou denní literární dávkou! Trochu jsem nad tím vším hloubal a došlo mi, že se jedná o dlouhodobý a celosvětový komplot židovských výrobců potravin, záchodů a knih, kteří nás již po staletí drží v tomto nekonečném literárně-kadícím perpetuu mobile. Nicméně, můžete si oddychnout, již jsem zakoupil projímavé kiwi, jogurty a švestkový kompot, takže v blízké době očekávám návrat do komory natolik fenomenální, že bych se snad odvážil pustit i do Vojny a míru. Ano, tyto intimní informace jsem nemusel psát, ale museli jste to číst? Nemuseli. Tak kdo je tady zvrhlej?
Hedvábí je příjemná italská jednohubka, která pojednává o frantíkovi, kterej jezdí do Japonska pro hedvábí a tam vočumuje buchtičku, zatímco jeho oficiální buchtička čeká doma. Jelikož je to frantík, nemůže to dopadnout jinak než tím, že se do ní zamiluje a bude s ní chtít dělat francouzáky. hihihi. To ovšem není jen tak, jak každopádně dojde každému, kdo sem tam omylem místo na Seznam klikne na asian category na Porn Hubu. Love story jak blázen se rozjíždí a my můžeme jen napjaťě očekávat, na jakém kontinentu se nakonec povede upéct pořádnej croissant.
Bariccův příběh není kdoví jak přelomovej, strhující nebo antický, ale jelikož to sype bez cukrlátek okolo, tak to utíká tak rychle, že v tom ženský hledají moudra a chlapům se to nestačí zprotivit. Naopak je to příjemný, protože v tý knize není fakt ani jedna věta navíc. Klobouk a gatě dolů.
Moc se mi líbí pasáže, v nichž se vyprávění blíží poezii.
K obsahu - Nevěřím v osudovou přitažlivost. Nevěřím, že by měla jakákoli práva. Ano, přijmout to, co přináší, odemknutý potenciál, který lze přetvořit v dávání druhým. Pochybuji, že existuje jiný způsob, jak se vyhnout smutnému výsledku - životu uzavřenému do sebe v horečce či tesknění, zatímco vedle mě a kvůli mně trpí a umírají lidé.
Štítky knihy
Japonsko 19. století zfilmováno Francie italská literatura Hedvábná stezka hedvábí
Hedvábí
Podmanivý příběh, kterému jeho křehkost a neuchopitelnost velmi sluší. Vůbec mi nevadilo, že autor záměrně opomíjí řadu reálií a soustředí se hlavně na tužby a poetiku hedvábného putování. Baricco je totiž ve své úspornosti mistr ("Hervé Joncour provedl pár výpočtů a zjistil, že je bohatý"). A namísto, aby text působil úsečně, vyvstávají spíše náznaky a subtilní dojmy. Pro mě osobně byl požitek právě v autorově řemeslné dovednosti. Příběhu neupírám kouzlo a opojnost, ale sledovat jej ještě o něco déle, považovala bych jej za monotónně unylý. Hervé Joncour zahlédl konec světa právě včas.