Hedvika a Ludvík
Karel Poláček
Bláznivý příběh jedné rodiny, která se sňatky neustále rozrůstá o nové členy a zároveň se scvrkává úmrtími a rozvody.
Přidat komentář
Já věřím, že bych si s Kódlem Poláčků asi hodně rozumněla, kdybych měla tu čest ho poznat...
Pamatuju doteď, když jsem tuhle piškuntálii četla jako dítě, jak hrozně jsem se u ní chlámala a obdivovala autora. Nic z toho se časem nezměnilo, jen ten obdiv neustále vzrůstá.
Páčia sa mi autorove nápady aj jeho štýl písania. Dlho som od neho nič nečítal, tak bolo treba osviežiť pamäť.
První část knihy Hedvika a Ludvík byla dobrá vtipná, ostatní povídky už mě nebavily.
Tak krásně ironický příběh, že to úplně perfektní. Poláček vypráví se vší vážností rodinnou ságu, která se až komicky zamotává. Miluju Poláčkovo psaný jazyk a netradiční humor.
Tolik matiček a tatíčků - tolik osudů, tolik manželských vztahů. Krátké, úsměvné, - prostě p. Poláček.
Zaujalo mě téma. Ke konci to už bylo brutálně neuvěřitelné. Ale bavilo mě to. Je pravda, že v množství postav jsem se trochu ztrácela a uvítala bych nějaký rodokmen. Ale stálo to za přečtení.
Nic bizarnějšího jsem nečetla. Přesto mě to celkem bavilo.
Byla jsem zvědavá, co Poláček vymyslel na další a další stránce.
Poláčkův experimentální úlet a totální kult: Tatíček a mamička mají Hedviku a Ludvíka. Mamička umře. Tatíček přivede domů novou mamičku. Tatíček umře. Nová mamička přivede nového tatíčka atd. Až je dětem přes osmdesát a rodičům kol dvacíti.
Já jsem to četla jako povídku v jedné knize a moje orientace dlouho bloudila ve snách takový rodiny propletenec čím dál mladších sourozncu, babiček a mátinek.
Asi už toho měl K. Poláček dost, těch dlouhých rodových ság, rozvleklého vypravování, tak udělal kraťas a vložil do něho svůj um.
Část díla
Á!
Anekdota
Hedvika a Ludvík
1931
Hynek v přírodě
Jaká Emílie pořád ...?
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 | Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Poutavé čtení.