Hegelova dialektika
Jiří Chotaš , Jindřich Karásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137550/hegelova-dialektika-137550.jpg
3
2
2
Soubor článků k Hegelově dialektické metodě (H. F. Fulda, D. Henrich, H. G. Gadamer, W. Wieland). Sestavili a předmluvu napsali J. Karásek a J. Chotaš. Sborník zkoumá struktury i cíle Hegelovy dialektické metody a konkrétní obsahovou produktivitu, která se projevuje při pojetí určitých konkrétních fenomenů v díle "Fenomenologie ducha".
Přidat komentář
Celá kniha je složená z dříve publikovaných článků zahraničních autorů. Právě toto způsobuje velmi slabou možnost pro nefilozofy, kteří o Hegelově dialektice znají jen úplné základy (teze, antiteze a syntéza), se o ní z knihy cokoli dovědět. Kniha postrádá především propracovaný úvod, který by pomohl se zorientovat v problematice, která bude následně řešená, jednotlivé kapitoly tak jsou předhozeny, aniž by čtenář věděl, co se v nich bude řešit. A co je nejhorší, texty jednotlivých kapitol jsou pro nefilozofa naprosto nesrozumitelné. Nejhorší ze všech je hned první kapitola, plná cizích slov, ale zcela nečitelná, která určitě dokázala nejednoho čtenáře odradit od přečtení celé knihy:
"Podstatné jméno, doplňující řecké přídavné jméno διαλεκτικη, proto není τεχνη - jako u Sókrata a Platóna; ledaže bychom toto τεχνη chápali nikoli ve všedním významu jako know-how označeného předmětu - pojmu - samého. Bylo by rovněž mylné, kdybychom chtěli zkratkovitě doplňovat podstatné jméno επιστημη, vědění; v každém případě to není primární doplnění, které bychom měli provést. Kdybychom chtěli pro doplnění použít vhodné termíny z řečtiny, museli bychom volit podstatná jména αρχη (princip, původ) a χινησις (pohyb). Dialektika je pro Hegela primárně αρχη χινησεως (princip určitého pohybu)."
Zbytek je lépe napsaný, ovšem o Hegelově dialektice se z něj příliš dovědět nedá. O Hegelovi se říká, že jeho texty jsou náročné na čtení. Tato publikace měla přiblížit základní Hegelovu filosofickou metodu, která by pomohla s porozuměním jeho textům. Tomuto cíli se však ani v nejmenším nepřibližuje, když představuje texty vyjádřené tak, že jim nelze bez větší filosofické praxe rozumět. Pro mě jde tedy o zcela nenaplněný cíl, přestože je mi sympatická snaha autorů. Za největší a snad i jediný smysl knihy tak považuji zařazení výborného textu samotného Hegela jako poslední kapitoly knihy, který o dialektice dokáže říci mnohem více než všechny nic neříkající kapitoly před ním.
Knihu jsem si naivně půjčil s tím, že mi poslouží jako úvod k Hegelovi. Spletl jsem se, tyto eseje (včetně Hegelova závěrečného) předpokládají vcelku pokročilou obeznámenost s jeho filosofickým dědictvím a spíše jej dále interpretují, než že by šlo o historické shrnutí.
Dovolím si povzdech - netušil jsem že skok z Kanta na Hegela bude takto náročný. Ten jazyk je těžce abstraktní, plný nuancí a výrazů, kterým jsme navyklí připisovat jiný obsah.
Poradí mi někdo ze zdejších čtenářů který spis je vhodnou vstupní branou do Hegela pro někoho, kdo filosofii nestuduje systematicky?