Helena neboli Nikdo
Rhea Galanaki
Nadaná dívka z řeckého ostrova Spetsos, dcera námořního kapitána, touží být malířkou. V složitém období l. poloviny 19. století není tato touha v řecké společnosti reálná. Otec její snahy podporuje, seznamuje ji s italským malířem a společně se dohodnou, že Helena pojede studovat do Itálie v převleku za chlapce. V liberálnější Itálii nachází uplatnění a vstupuje do manželství s malířem Saveliem Altamuro. Manželství mezi dvěma umělci není příliš úspěšné a opuštěná Helena se vrací na svůj rodný Spetsos. Kniha vypráví o hledání identity a vzpouře proti předsudkům doby. Příběh úspěšného historického románu přední řecké spisovatelky Rhey Galanaki sleduje životní cestu první řecké malířky Heleny Altamurové-Bukurasové, jež byla nucena sáhnout po mužském převleku, aby mohla studovat výtvarné umění na tehdejších italských školách. Román získal řeckou státní cenu za rok 1999 a byl nominován na Evropskou literární cenu Aristeion... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2003 , One Woman PressOriginální název:
Eleni, i o Kanenas, 1998
více info...
Přidat komentář
Krásná, poetická kniha. V první části mě poněkud odrazovalo poměrně velké množství řeckých reálií, ty ale postupně vymizely a jejich místo zaujaly vnitřní monology jedné odvážné řecké malířky, a byly to monology zasahující do hloubky a popsané slovy, ze kterých se mi tajil dech. Myšlenkové pochody viděné pohledem samotné Heleny a popsané jejími slovy se v knize střídají s neméně pozoruhodnými kapitolami psanými ve třetí osobě.
Naprosto nečekaný a úžasný čtenářský zážitek. Jak to, že ji skoro nikdo nezná? Možná někoho odradí trochu náročnější čtení, střídají se vypravěči, přesouváme se mezi různými okamžiky a místy Helenina života, najdeme tu její vzpomínky, rozhovory s blízkými (mrtvými i živými), odkazy na řecké dějiny, umění, mýty a pověry... Vše se točí v kruhu, Helenina odvaha jít si za svým srdcem (láskou, uměním) je jí samotnou vnímána jako hříšná, a proto se jí dostalo potrestání. Trpí, ale nelituje. Narodila se příliš brzy, aby ji společnost zvyklá na ženu jako manželku, matku a hospodyni pochopila. (Oddechla si, když malá dcerka neprojevila touhu po malování.)
" A ze všeho, co napsala ta pozoruhodná žena o Helenách, jimiž jsem kdysi byla, ať to sesbírala z pověstí, či z toho, co slyšela ode mne, svědkyně umění, blouznivé spiritistky, přední umělkyně moderního Řecka, ctitelky ideálu, mrtvé mezi živými a živé mezi mrtvými, té, jež u praktických a prozaických vzbuzuje útrpnost či úsměvy, ženy zapomenuté, přehlížené, vulkánu, jenž vybuchl a pohřbil se pod vlastními plameny, jednoho života, jenž se prodíral mezi hromy a blesky nekonečné bouře, jsem se pozastavila jen u jediného slůvka, jež se v jejím článku vyskytlo dvakrát. U slova enigma."
Za sebe musím říct, že očekávání bylo silnější než potom zážitek z četby. Rozhodně jsem se dozvěděla zajímavé věci z malířčina životního osudu i z reálií tehdejší řecké společnosti, ale asi od polovina kniha trochu ztratila energii a stále se vracela a přemílala již řečené.