Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156847/onegin-byl-rusak-156847.jpg
4
923
923
Helenka Součková série
< 2. díl >
Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce jak každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, kteří onen čas-nečas znají už jen zprostředkovaně. Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět. Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka je volným pokračováním slavného a úspěšného románu Hrdý Budžes. Hlavní hrdinkou je opět Helenka Součková akorát už nechodí na základní školu, ale na gympl a to Gymnázium Nad Štolou, které je v knize přezdívané kachlíkárna. Román se odehrává během 80. let 20. století a samotný příběh mapuje 12 měsíců života Helenky, která chodí do maturitního ročníku. Podle mě tento román velmi dobře mapuje, ukazuje a popisuje režim, který v Čechách v tuhle dobu vladnul. Helenka a její spolužáci z gymplu založili spolek, kterému říkají Pomed. Jejich největší zálibou je psaní básní. Je to jeden ze způsobů jak se vyrovnávají s životem, který žijí a s tím, že s některými věcmi nic nezmůžou. Celá parta a Helenka obzvlášť se dostávají do různých malérů a to právě kvůli tomu, že ten režim nesnáší a rebelují proti němu. Plus Helenka jako holka prožívá středoškolské lásky nejdřív k Antošovi a poté ke Kaplanovi. Jediné co bych románu vytkla je, že jelikož v příběhu se často vyskytuje retrospektivní vyprávění a často se střídá s chronologickým a to velmi nepravidelně, tak se čtenář občas v příběhu ztrácí a to mi velmi vadilo. Ale jinak je kniha napsána velmi čtive a celkem i s vtipem. Knihu bych doporučila tomu, kdo se chce dozvědět něco o životě za socialismu a hlavně o životě mladých nebo si jen tuto dobu připomenout. Navíc knihu budete mít přečtenou za chvilku, díky její čtivosti. Postavy jsou navíc dobře vykreslené a jejich popis je někdy velice vtipný. Tato kniha byla pro mě velikým překvapením, jelikož to pro mě byla povinná četba.
Helenka mě donutila zavzpomínat na dětství. Za Husáka jsem byl totiž ve školním věku jako ona. Pravda je, že se mě tak úplně nedotkly posudky a různé manipulace tehdejšího režimu. Jako malé dítě jsem tou dobou proplouval jak tichá voda asi tak jako většina z nás. Po revoluci to, ale bylo jiné protože i nán ostatním docvaklo co se tady dělo. Doušková nenásilně a přesto dokonale tuto dobu popisuje očima mladé teenegerky. Autorku zařazuji mezi oblíbené a jdu se mrknout po třetím díle :)
Helenka studuje gymnázium, se spolužáky zakládá recitační skupinu... klasika
Ve volném pokračování Hrdého Budžese se s Helenkou Součkovou ocitáme v 80. letech, v době jejího dospívání a studia na gymnáziu. Příběh má opět velkou vypovídací hodnotu o hnusném období normalizace, kdy se společnost potácí v beznaději na změnu, ale zároveň žije svoje běžné životy jak nejlépe umí. Ani režim vám nevezme vaše první lásky, bezstarostnost dospívání, partu středoškolských přátel. Paní Dousková knihu napsala tak, že ji Helenčinýma očima opravdu prožíváte, a kdo tu dobu alespoň kouskem svého bytí stihl, ví jak velmi reálný ten popis je. Dle mého názoru, je to spíš tragikomický příběh... vtipný, ale zároveň hluboce smutný. A závěr to smutné už jen umocnil...
I když některé situace byly nezáviděníhodné,velice ráda jsem se vžila do Helenčina středoškolského života plného snění,tápání,ideálů a kamarádské soudržnosti. Ach jo,kde jsou ty časy!
Poslouchala jsem audioknihu namluvenou Bárou Hrzánovou,skvělé určitě doporučuji.Teskná vzpomínka na dobu dospívání za socialismu.
S Hrdým Budžesem moc nesrovnávám, je to prostě jiné, tak, jako je jiný pohled na svět očima malé holčičky a osmnáctileté dívky. Hrdý Budžes pro mě byla taková roztomile vtipná vzpomínka na socialismus, s trochou nostalgie, tohle je mnohem syrovější, bolestnější… Vtipné rozhodně ano (občas jsem se smála nahlas, a to se mi dnes moc nestává), ale současně hodně smutné… Krutě ironický pohled na dospívání v normalizační době.
Pro mě navíc naprosto autentický, věrohodný pohled na dobu, kterou pamatuju, nejen těmi reáliemi, ale i pocity, bylo mi, jako bych se vrátila v čase nazpět. A ve vztahu Helenky s maminkou příběh taky hodně přitvrdil. V závěrečných kapitolách mi kniha připomněla (kupodivu) hodně pochmurnou - a výtečnou - Honzlovou od Zdeny Salivarové…
Dost mě vzalo za srdce, po delší době pět plných zcela zasloužených hvězd.
Helenka na gymplu v Praze. Už to není taková legrace, ale normalizační výpověď je stále přesná a poučná. Dospívání v partě, básně, zvýšená vnímavost na kulturu i dospělé, první velké lásky, rebelie, provokace, tragédie. To byly, jsou, a doufám stále budou znaky tohoto věku v každé době, v každém režimu. Autorka to všechno, včetně smutného farizejství dospělých a jejich ne vždy účinných konexí, dokáže citlivě a pravdivě popsat.
90 % (aktuálně 635 hodnotících s průměrem 87 %).
... Když už je nějakej dům zničenej natolik, že to začne bejt nebezpečný pro kolemjdoucí, vyřeší se to tím, že se kolem něj postaví ohrada nebo lešení, na kterým ale nikdy nikdo nepracuje a který už tam zůstane stát navždycky.
Antoša má jednoho spolužáka, co je takovej technicky založenej, prej je to tak trochu magor, jmenuje se Šíma, ale říkaj mu kvůli tomu inženýr Šíma, a ten má kromě jinýho takovou úchylku, že ty lešení počítá a vede si o nich záznamy, kdy a kde nějaký postavili a tak. A tenhleten Šíma jich jenom na Starým Městě napočítal čtyřicet osm. A tak je to všude, ve všech čtvrtích kromě sídlišť, ale ty jsou i bez lešení ještě mnohem hnusnější.
Hned po Budžesovi jsem šel do Oněgina. Je to úplně něco jiného. Nedá se to porovnávat. Ale je to stejně dokonalé. Irena Dousková má dar napsat to tak, že čtenář je tou vyprávějící osobou a kouká na ten svět očima Helenky Součkové. Posun od vnímání malé holčičky k vnímání dospívající ženy, je přesně to v čem je to jiné než Budžes a je přesně to, v čem je to dokonalé (pokud jako muž tedy mohu soudit). Připomínka socialistických reálií je přesně taková, jak si to pamatuji a sdílím s Helenkou názor na Michala Davida. I když jsem se v průběhu knihu často smál (i nahlas), výsledný dojem na mě měla kniha smutný, ten závěr vše pak ještě umocnil
Tak jsem po letech konečně došla k pokračování Budžese, které jsem tenkrát nedočetla. Asi jsem nebyla dostatečně zralá. Bylo to fajn čtení, ukázka z dob minulých a už vyrostlá Helenka vidí svět dospělejšíma očima.
Tak jsem dočet Budžese a hned se vrhl na pokračování, a tak nebyl ani čas na hodnocení, tak to teď páchám oboje najednou. Helenka krapet povyrostla už je z ní středoškolačka, to snad moc neprozrazuju z děje. Každopádně zde už to tragi převažuje násobně víc nad tím komické, ale není to nevkalitou knihy, to v žádném případě, jen je to spíš dobou a vztahy a vůbec...Určitě vás kniha chytne stejně jako Budžes a ty konce, no takovou marnost jsem dlouho necítil, ale tak snad se i Helča dočká lepších časů....otázka jak moc jsou lepší no...
Výborná, vtipná a trefná kniha. Přibližuje život v Českých zemích v období komunismu, hodně jsem se u ní zasmála, ale také díky ní více oceňuji život, jaký žijeme v dnešní době!
Hrdého Budžese to nepřekonalo, protože ten je prostě srdcová záležitost, ale i přes to je jedná o velmi povedené volné pokračování.
Za mě asi nejlepší díl trilogie. Z naivní Helenky, která přemlouvá Kačenku aby konečně mohla taky do Jisker se stává protirežimní bojovnice, která pořádá provokativní besídky, chodí za školu na Stalina a řeší konflikty s dospělými.
Paráda, jdu barvit cvičky. Nesmírně vtipné, upřímné a citlivé. Je to dobrý vhled do doby a člověk se do Helenky úplně vžije. Teda člověk, spíš děvčata, trošku pochybuji, že z knihy bude mužské publikum tak nadšené. Vtipy jsou jedna pecka za druhou a některé příhody tak šílené, že o nich člověk nezapochybuje. A když vyprávění došlo až vraždícím křečkům, brečela jsem smíchy. Konec byl opravdu dojemný.
Štítky knihy
Praha satira humor Československo dospívání studenti komunismus normalizace (1969-1989) socialismus
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
prima čtení